Džátaky

Technology

12 hours ago

Author

Pojmem Džátaky je označována sbírka textů mnoha autorů, vypravující legendy Buddhových minulých životů. Ten v textech vystupuje buď jako hlavní hrdina (bódhisattva), nebo i jako vedlejší postava, či jen jako pozorovatel. Texty jsou stoupenci théravády zařazeny do Tipitaky a to konkrétně do oddílu Khuddakanikája (Oddílu drobností), který se nachází v Suttapitace (tzv. Koši ponaučení), obsahujícím Buddhovy základní rozpravy. Co se týče datování, nejstarší zmínka o Džátakách pochází z reliéfu na jisté stúpě v Sánčí ze 3. století př. n. l., kde lze zřetelně rozeznat původní formu příběhů - tzv. gháty. Jde o veršovanou formu (ve své typické buddhistické formě charakteristické častým opakováním důležitým k vštípení si příběhu do paměti), ke které byly až později různými autory připsány vysvětlující prozaické pasáže, které lze rozdělit do následujících bodů:

* tzv. „příběh ze současnosti“ (zde jsou popisovány okolnosti, při nichž Buddha vypráví džátaku) * tzv. +more „příběh z minulosti“ (samotná džátaka) * komentář ke ghátě (gramatický a lexikografický komentář k archaicky psaným veršům) * tzv. „spojení“ (jde o ztotožnění hlavních postav s Buddhou, vypravěčem).

Džátak je celkem 547 a jsou seřazeny vzestupně podle počtu veršů. Texty se výrazně liší svým rozsahem. +more Ty první, nejkratší, nezabírají ani stránku, zatímco poslední nejdelší džátaka zahrnuje značnou část celé sbírky. Obsah džátak dělí indolog Moris Winternitz následujícím způsobem: v džátakách rozeznává především bajky, pohádky, anekdotické příběhy, novely, moralistická vyprávění, průpovídky a zbožné legendy. Bajky a anekdoty jsou charakterizovány především svou krátkou délkou a informační hutností, zatímco ostatní žánry, jako například legendy, vykazují značnou „epickou šíři“ (Zbavitel, 2003).

Přestože v džátakách nalézáme tyto žánry, úkolem džátak nebylo posluchače bavit, ale poskytnout moralistické ponaučení a poznání, čímž se díla zábavná mění v díla didaktická. V textech se objevuje značné množství nejrůznějších postav, ať už zvířecích (slon, opičák, páv, papoušek, atp. +more), nebo lidských (zloděj, kurtizána, hráč-hazardér, král, asketa, mudrc, atd. ), či nadpozemských (bozi, polobozi, démoni) a dochází k jejich konfrontaci, kde jako ti charakternější a morálně zdatnější vítězí zvířata. Zajímavým způsobem prochází všemi příběhy ženy, které vždy vystupují jako ty lstivé, prohnané a nevěrné.

Džátaky jsou pravděpodobně nejstarší sbírkou folklóru na světě a svým rozsahem a komplexností nemají ve světové literatuře obdoby. Ve své době měly obrovský dopad na lidové „nebuddhizované“ obyvatelstvo, kterému přinášely buddhistickou morálku v přijatelné (a „pohádkumilovným“ Indům zejména) podobě.

Bibliografie

Winternitz, M. A History of Indian Literature, Motilal Banarsidass, 1983 * Zbavitel, D. Džátaky: příběhy z minulých životů Buddhy, Praha: Dharma Gaia, 1992