Cesko.wiki Elektivní mutismus
Author
Albert FloresElektivní (selektivní) mutismus patří k neurotickým a psychotickým poruchám řeči. Je chápán jako porucha sociální adaptace, resp. sociálních vztahů. Nejedná se primárně o postižení řeči, ale o poruchu jejího užívání. Na většině území EU je elektivní mutismus pojímán jako psychotická porucha, ne jako problém primárně logopedický.
Projevuje se jako neschopnost mluvit v určitých situacích nebo s určitými lidmi. Postižení mohou být dospělí i děti, nicméně nejčastěji se tato porucha vyskytuje u dětí. +more Nejedná se o organickou dysfunkci, protože subjekt mluvené řeči rozumí a je schopen mluvit. Mutismus je poměrně vzácnou patologií. Jedná se o hraniční problematiku, kterou se zabývá několik vědních oborů: psychiatrie, psychologie, foniatrie a logopedie. s 125s 91s 58.
Název
První články na mutismus se objevily ve třicátých letech a po druhé světové válce v německých časopisech. V padesátých letech byly publikovány různé studie v anglických časopisech. +more Koncem padesátých let až do dnešní doby to byli především Američané, kteří se zabývali vývojem a zveřejňováním výsledků svých pokusů v odborném tisku (např. : Journal of the American Academy of Child and Adolescent Psychiatry, Psychology in the Schools, Journal of School Psychology).
Mnoho let byly názvy elektivní mutismus a selektivní mutismus používány jako synonyma (elektivní = volbu dávající, zvolený; selektivní = vybraný, výběrový). V roce 1992 v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN 10, 1992) je zahrnuta pouze jedna forma mutismu, a to elektivní mutismus. +more Je zařazen do kapitoly F94 - Poruchy sociálních vztahů se vznikem specifiky v dětství a adolescenci. s 92 V roce 1994 se začal především v USA upřednostňovat název selektivní mutismus, neboť byl použit v DSM-IV (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders), což je diagnostická pomůcka používaná psychology, psychiatry a psychoterapeuty ve Spojených státech.
Projevy mutismu
Mutismus (oněmění) je narušení komunikační schopnosti a ztráta artikulované řeči. Označujeme tak mlčení po ukončení řečového vývoje a při schopnosti mluvit. +more Zpravidla se projevuje poprvé při vstupu do školky, může se ale objevit i později při nástupu do školy, v pubertě nebo v dospělosti. Mutismus může být vedle komunikačních zábran spojen s neschopností motoricky, emocionálně a sociálně souznít s kolektivem. Mlčení je často provázeno sociálním ústupem a izolací. Jedinci postiženi mutismem se ostýchají společenských kontaktů s jinými lidmi, jsou citlivější a stahují se do sebe. s. 13-16.
Příčiny mutismu
Mutismus je porucha, která postihuje zejména děti s nervovou soustavou, jejíž zralost neodpovídá jejich biologickému věku, dále děti labilní a děti s různými projevy ADHD. Na mutismus mají vliv dispozice, výchova, rodinné vztahy, mezilidské vztahy a prožitá traumata.
Příčinou vzniku mutismu bývá často velká psychická zátěž nebo prožití určitého traumatu (šok, stres, vyčerpání). Vzniká především u dětí celkově nervově labilnějších, s dědičným nebo zdravotním oslabením. +more Již mírnější trauma stačí, aby vyvolalo silnou stresovou reakci organismu, která zablokuje řečové funkce. Příčina poruchy se odhaluje do značné míry spekulativně, neboť jde o kombinaci několika okolností či vlivů.
Příčiny vzniku mutismu lze tedy rozdělit na:
* endogenní příčiny (velká psychická senzibilita zejména vůči svým vlastním výkonům) * exogenní příčiny (psychicky zatěžující okolní prostředí, vysoké nároky na řečový výkon nebo všeobecně na chování dítěte). s. +more93.
Příčinou mutismu nejsou poruchy podmíněné organickým poškozením centrální nervové soustavy.
Výchovné postupy
Děti postižené mutismem často trpí nedostatkem sebevědomí. Učitelé i rodiče by proto měli dítěti dodávat odvahu a sebevědomí, to je jeden z klíčů překonání mlčení. +more Důraz je kladen na pozitivní povzbuzování. s 43-51.
Logoped by na dítě neměl naléhat, mělo by být ke komunikaci přivedeno nejprve cestami neverbálními. Začít od pouhé reakce na pokyn, přes tichý souhlas, úsměv, přitakání, interakci šeptem ve dvojici. +more Pozvolna se rozšiřuje okruh lidí, se kterými dítě navazuje komunikaci. Během celé logopedické intervence je třeba aktivně spolupracovat jak s psychologem, tak s rodiči dítěte.
Učitel by měl dát dítěti možnost kompenzovat chybějící ústní komunikaci jinými formami komunikace, např. gesty, malováním, psaním. +more Tím se posiluje sebehodnocení mlčícího dítěte, které se pak cítí komunikativně rovnocenné s ostatními žáky. Spolužáci dítěte postiženého mutismem by měli být s jeho poruchou seznámeni.
Základem všech postupů je pozitivní motivace. * Dítě nesmí být nijak, ani neverbálně, nuceno, aby mluvilo. +more Komunikaci pouze nabízíme. * Chválíme dítě i za maličkosti. * Nestavíme dítě do centra pozornosti. * Nepřeháníme to s reakcí na jakýkoli komunikační úspěch. * Zkoušíme nové mechanismy chování k dítěti či nové způsoby komunikace. s 20-21.
Určení diagnózy
Elektivní mutismus je nejčastěji diagnostikován, trvá-li oněmění nejméně jeden měsíc. Názory odborníků se ale rozcházejí. +more Hayden (1980) uvádí jako minimální časové období osm týdnů, ale pouze toto období je považováno za příliš krátké. Kolvin a Fundudis (1981) navrhují jako kritérium, kdy tento problém přetrvává, dva roky, to ale znamená odsunutí léčby. Bradley a Sloman (1975) uvádějí délku jednoho školního roku. Cline a Baldwin (1994) stanoví pro věk od 5 do 7 let období 6 měsíců.
První případ diagnózy selektivního mutismu byl v roce 1877 německým lékaře Kussmaulem, který použil termínu „nemluvnost úmyslná“ k označení dobrovolného mutismu. V roce 1934 M. +more Tramer použil název „elektivní mutismus“, aby popsal situaci dětí, které si pro komunikaci vyberou pouze úzkou skupinu tvořenou blízkými příbuznými nebo vrstevníky.
U dětí s diagnózou mutismus nelze uplatňovat autoritativní přístup, neboť bývají velmi citlivé na pokárání a na nátlak. Jedinec s mutismem vyžaduje týmový přístup. +more Tým odborníků tvoří pediatr, psycholog, psychiatr, psychoterapeut, foniatr, logoped, rodiče dítěte a učitelé. s 125s 98s 241.
Výskyt elektivního mutismu
Elektivní mutismus postihuje přibližně 0,1 procent dětské populace. Touto formou mutismu trpí o něco častěji dívky než chlapci, ale rozdíl není významný.
Vyskytuje se u dětí nejčastěji v období vstupu do mateřské či základní školy, tedy při zásadní změně prostředí. Dítě obvykle nemluví s pedagogy, ale doma s rodiči nebo při kontaktu s kamarády komunikuje bez potíží. +more Nonverbální komunikace je u některých dětí zachována, někdy mohou šeptat či odpovídat jednoslovně. Elektivní mutismus se často projevuje ve spojení s úzkostnými poruchami. s 241.