Fermium
Author
Albert FloresFermium (chemická značka Fm) je dvanáctým členem z řady aktinoidů, osmým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia. Bylo pojmenováno po významném jaderném fyzikovi Enricu Fermim.
Fermium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.
Fyzikálně-chemické vlastnosti
Fermium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty.
Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů. Proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.
O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.
Historie
Enrico Fermi Jako první identifikoval fermium Albert Ghiorso v prosinci roku 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley. +more Výchozím materiálem byl spad po výbuchu nukleární bomby testované v rámci „Operace Ivy“ v listopadu 1952. Identifikovaným izotopem bylo 255Fm, které vzniklo z jádra 238U postupným pohlcením 17 neutronů a následnými osmi β přeměnami. Tento objev byl utajován až do roku 1955 vzhledem k probíhající studené válce mezi oběma jadernými velmocemi.
První umělá syntéza fermia se uskutečnila v roce 1953 v Nobelově fyzikálním institutu ve Stockholmu bombardováním jader 238U jádry izotopu kyslíku 16O.
:p=238|b=92|a=rU + p=16|b=8|a=rO → p=250|b=100Fm + 4 p=1|b=0n
Je známo celkem 20 izotopů fermia, z nichž nejstabilnější jsou 257Fm s poločasem přeměny 100,5 dne, 253Fm s poločasem 3 dny a 252Fm s poločasem 25,39 hodiny.
Odkazy
Reference
Literatura
Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 * N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993
Související články
Externí odkazy
Kategorie:Chemické prvky Kategorie:Kovy Kategorie:Aktinoidy Kategorie:Transurany