Geografie zemědělství

Geografie zemědělství je obor, který spadá do ekonomické geografie. Jedná se také mimo jiné i o nejstarší obor z řad ekonomické geografie a zasahuje z velké části do oborů jako je biologie nebo ekologie.Předmětem studia je převážně rozmístění, jednotlivé formy, jejich zaměření, struktura a intenzita zemědělství. Setkáváme se zde s několika přístupy, jako například s geoekologickým, ekonomickým či sociologicko-psychologickým. Tyto přístupy mají různé metodologické postupy, avšak všechny si kladou za cíl objasnit zákonitosti zemědělsko-geografického členění.

Vývoj

Počátky jsou datovány již ke konci 18. století. +more Mezi zakladatele patří Johann Heinrich von Thünen, který je znám především díky svému prostorovému modelu hospodářství. Další významnou osobností byl Alexander von Humboldt, který byl pro své mimořádné nadání a přínos vědě, přezdíván „nový Aristoteles“. V 70. letech 19. století se postupně objevují celistvé metodické postupy a první využití statistických údajů z hospodářské oblasti. Začátkem 20. století se začínají zkoumat přírodní vlivy na zemědělskou produkci a podmínky rozmísťování zemědělské výroby. Po první světové válce se objevují diskuse na téma výživa pro všechny a ničení přírodních zdrojů. Po druhé světové válce založena organizace FAO, která se těmto tématům věnuje.

Zemědělská výroba

Zemědělská výroba je jedním ze sektorů materiální výroby, jejíž výsledné produkty vznikly působením člověka na přírodu. V souvislosti s průmyslovou revolucí obecně klesá podíl zemědělství v celkové světové produkci materiálních statků. +more Význam zemědělské výroby je přikládán jako hlavní příjem potravy pro celou světovou populaci (zdrojem obživy může být dále rybářství). Kvůli podílu zaměstnanců v zemědělské sféře lze obecně rozdělovat státy na vyspělé a rozvojové, protože ve vyspělých státech se podíl zaměstnanců pohybuje mezi 2-10 %, zatímco v některých rozvojových zemích je to až 75 %. Indikátorem pokrokového zemědělství v dané zemi je především převaha živočišné výroby nad rostlinnou. náhled.

Využití země

Zemědělská půda (orná půda, louky, pastviny) * Lesní půda (zalesněné plochy) * Ostatní (hory, pouště, vodstvo)

Na celém světě tvoří zemědělská půda kolem 1,87 miliardy hektarů. V některých zemích je půda dělena podle své kvality. +more V ČR získává každá půda agroekologickou a ekonomickou charakteristiku a dělí se dále do bonitovaných půdně ekologických jednotek.

Rostlinná výroba

Je pěstování zemědělských plodin za účelem výroby potravin a krmiv pro zvířata. Typická je rostlinná výroba v zemích, které se nacházejí v mírném pásu (USA, většina Evropy, Rusko, Austrálie). +more Tento typ zemědělské výroby je mimořádně náročný na prostor - je potřeba mnoha tisíc hektarů orné půdy, aby mohlo být vyprodukováno dostatečné množství plodin pro uspokojení poptávky. K obdělávání takto obrovských oblastí je také zapotřebí velmi nákladná těžká technika. Kvůli vysoké ceně těchto strojů je pro zemědělské podniky výnosnost plodin na prvním místě. Často se proto uchylují k používání chemických přípravků na podporu růstu rostlin, nebo herbicidů, které však mohou negativně ovlivňovat zdraví konzumentů. K nejčastěji pěstovaným plodinám patří například pšenice (exportní plodina č. 1), ječmen, oves a žito, brambory, nebo řepka olejná. Kromě těchto plodin je také rostlinná výroba zdrojem některých surovin pro farmaceutický průmysl (např. pěstování ostropestřce mariánského).

Živočišná výroba

náhled Je zaměřena jednak na chov dobytka a jednak na pěstování plodin, které slouží jako krmivo pro dobytek (např. +more krmná kukuřice). Živočišná výroba může mít podobu pastevectví (zejména v rozvojových zemích). Produkuje maso, vlnu, kůže, mléko a další komodity, které jsou spjaté s chovem různých zvířat. Chov zvířat tak není koncentrován pouze na produkci masa. Živočišná výroba je zastoupena v místech, kde není dostatek úrodné půdy pro uspokojení potřeb rostlinné výroby. Typickými oblastmi, kde chov hospodářských zvířat převažuje nad rostlinnou výrobou jsou například státy Středního východu, Argentina, Uruguay, jižní Afrika, nebo Nový Zéland. Chov dobytka a turu je o poznání méně náročný na prostor, než pěstování plodin, protože v podstatě je nutná pouze budova na jeho ustájení. Na druhou stranu je finanční náročnost navyšována náklady, které souvisí s péčí o dobytek (krmivo, očkování proti nemocem, likvidace mrvy, atd).

Agrární politika

Agrární politika (nebo také zemědělská politika) je zaměřena na produkci potravin, zvyšování zemědělské produkce co do kvality i množství a zabezpečení životní úrovně zemědělců. Mimo to také kontroluje pohyb potravin na mezinárodní úrovni a zajišťuje jejich cenové mantinely. +more Tyto uměle vytvořené mantinely jsou zemědělským podnikům kompenzovány formou dotací, které se i přes jejich obrovskou finanční náročnost stále využívají.

Světová výživa v číslech

Podle aktuálních statistik je na světě přibližně 821 milionů podvyživených lidí. Mnohem vyšší počet lidí, konkrétně 1,2 miliardy lidí, nemá přístup ke kvalitní pitné vodě. +more Tato problematika je spojena především s obrovským nárůstem světové populace a neefektivním hospodářstvím v rozvojových zemích. S tím je spojena i vysoká úmrtnost novorozenců, pro které je výživa obzvláště důležitá. Tímto globálním problémem se zabývá řada organizací, například FAO.

Reference

Kategorie:Ekonomická geografie Kategorie:Zemědělství