Glykokalyx je vrstva sloučenin obsahujících cukry, která je přítomna na povrchu buněk a tkání. Tato vrstva je důležitá pro komunikaci mezi buňkami a pro ochranu buněk před vnějším prostředím. Glykokalyx se skládá z glykosaminoglykanů, glykolipidů a glykoproteinů, které jsou vázány na povrchu buněk a vytvářejí ochranný obal. Tento obal je klíčový pro mnoho biologických funkcí, jako je rozpoznávání buněk, adheze buněk, signalizace a imunitní odpověď. Glykokalyx se vyskytuje na různých typech buněk a tkání, včetně bakterií, rostlin a živočichů.
Glykokalyx je ochranný plášť povrchu buňky tvořený oligosacharidy. Složený je z glykoproteinů a jiných proteoglykanů. Ty se nacházejí na necytosolové straně buněčné membrány. Glykokalyx chrání povrch buňky před mechanickým a chemickým poškozením. Látky propůjčují buňce slizovitý povrch, který pomáhá pohyblivým buňkám (např. bílým krvinkám) proklouzávat úzkými mezerami, zatímco zabraňuje lepení krvinek k sobě a ke stěnám. Hlavní funkcí glykokalyxu (u bakterií) je jejich uchycování na různých materiálech v přirozeném prostředí. V umělém prostředí (pěstování na živných půdách) tuto schopnost ztrácejí, neboť ji již nepotřebují. Každá buňka má své vlastní specifické složení glykokalyxu - určuje nám tedy identitu buněk.
Cesko.wiki 