Gávská kultura
Author
Albert FloresGávská kultura je archeologická kultura, která se vyvinula přibližně mezi lety 3000 až 2000 př. n. l. na území Čech. Její název je odvozen od lokalit Gáva, které se nacházejí poblíž Mělníka. Jedná se o jednu z nejstarších kultur na území dnešního Česka a patří mezi nejstarší vůbec. Gávská kultura je charakteristická především keramikou, která byla zdobena rýhami a zářezy. Často se také vyskytovaly korálky z jantaru, které byly nejspíše dováženy z Baltského moře. Lidé této kultury byli převážně usedlí zemědělci a chovatelé dobytka. Věnovali se také lovům a sběru. Gávská kultura měla velký vliv na další kultury období eneolitu v Čechách. Dochovaly se například nálezy tvarově podobného keramického inventáře ve středočeských lokalitách. Pojednávání o Gávské kultuře je často spojováno s tématem maleb na keramice, protože právě na nádobách tohoto typu se obvykle zachovaly některé z nejstarších námětů české výtvarnosti. Gávská keramika se vyznačuje technikou malby na červenohnědou či hnědou polevu s bílými a červenými malbami. Kotlasy zdobené tímto způsobem jsou ojedinělé i v zahraničí. Gávská kultura patří spolu s nálezy z neolitického osídlení v Čechách mezi důkazy o pravěkém osídlení Česka. Jeden z jejích nejvýznamnějších nálezů je tzv. kultovní místo z močálu Šipka u Starého Hradiska, na kterém byly objeveny mimo jiné dřevěné sošky ženských postav.
Gávská kultura byla archeologická kultura v 13. - 11. století př. n. l. (tedy v mladší době bronzové) v severovýchodním Maďarsku, na Podkarpatské Rusi, Sedmihradsku, Moldavsku a na východním Slovensku (Východoslovenská nížina, Košická kotlina a některých oblastech Šariše), v širším smyslu až do 8. století př. n. l. (tedy v pozdní době bronzové), ale tehdy už jen zejména na východním Slovensku a v přilehlé Podkarpatské Rusi (zejména tzv. Somotorský typ). V pozdní době bronzové na ni zejména na Ukrajině navázala gávsko-holihradská kultura (gávsko-holihradský kulturní komplex), která v širším smyslu zahrnuje i (pozdní) gávskou kulturu.
Je pojmenovaná podle pohřebiště Gáva v Maďarsku. Pojmenovala ji A. Mozsolicsová v roce 1957.
Vznikla z otomanské kultury a kultury Suciu de Sus.
Slovensko
Na východním Slovensku kolem roku 1200 př. n. +more l. nahradila pilinskou kulturu a kulturu Suciu de Sus. Trvala zde až do konce doby bronzové - zhruba do roku 750 př. n. l.
Charakteristické je budování hradišť (Lysá Stráž, Nižný Tvarožec-Pivničky, Šarišské Sokolovce, Obišovce, Koňuš-Starý Koňuš, Hradová hura), svérázná keramika a rozsáhlá metalurgie bronzu (šperky, zbraně, pancíře, přilby, soupravy na pití, nádoby). Vzácným příkladem pokročilých bronzařských technik je nález zadní části plechového pancíře v Čierné nad Tisou. +more Z Obišovců pochází unikátní nález dvou bronzových kol se 4 špicemi pocházejících z lehkého dvoukolového bojového vozu (bigy), taženého koňmi.
V závěrečné fázi gávské kultury (Ha B3 - 8. století př. +more n. l. ) se na Slovensku a na přilehlé Ukrajině hovoří o tzv. somotorském typu (Somotor - hradiště a pohřebiště; Vojatín - pohřebiště).