Habsburské Nizozemí

Habsburské Nizozemí bylo historickým územím, které bylo součástí Habsburské monarchie. Toto území se nacházelo na území dnešního Belgicka, Nizozemska a Lucemburska. Vzniklo v roce 1477, kdy bylo připojeno k Burgundskému vévodství. Po smrti Karla Smělého připadlo území Habsburkům, konkrétně císaři Maxmiliánu I. S jeho nástupem na trůn se stal součástí Habsburského Nizozemska také Artois a Franche-Comté. Habsburské Nizozemí bylo v té době nezávislým státem s vlastním sněmem a správou. Nicméně v průběhu 16. století začala na území působit reformace, což vyvolalo napětí mezi katolíky a protestanty. Kolem roku 1566 vypukly násilnosti, které přerostly v osmdesátiletou válku mezi Nizozemím a Španělskem. V roce 1581 se Nizozemí odtrhlo od Habsburské monarchie a vyhlásilo nezávislost. Po této události Habsburské Nizozemí zůstalo v držení Španělska a bylo známé jako Jižní Nizozemí. V průběhu 17. století docházelo k několika nezávislostním povstáním a konfliktům s Francií. V roce 1713 bylo Jižní Nizozemí připojeno k Rakousku jako součást římského císařství. V roce 1795 území obsadila Napoleonova Francie a stalo se součástí Francouzského císařství. Po Napoleonově pádu se Habsburské Nizozemí stalo součástí Spojeného království Nizozemska. Toto spojení však nedopadlo dobře a v roce 1830 se Belgie odtrhla a vytvořila samostatný stát. Habsburské Nizozemí tak zaniklo a jeho území se dělilo mezi Belgii a Lucembursko.