Cesko.wiki Hatérie
Author
Albert FloresHatérie je potok ve Slezských Beskydech, v Moravskoslezském kraji. Pramení v podhůří beskydského hřbetu na území obce Staré Hamry a po průtoku městem Karolinka se v lesním údolí vlévá do řeky Vsetínská Bečva. Celková délka toku činí přibližně 17 km. Potok protéká malebnou přírodní krajinou a je obklopen hustými lesy. V jeho blízkosti se nachází přírodní rezervace Hatě, která je známá pro svou vysokou biodiverzitu. V rezervaci se vyskytují vzácné druhy rostlin a živočichů, včetně orchidejí, čolka velkého a bobra evropského. Hatérie slouží také jako zdroj pitné vody pro okolní obce a pro pohonné vody vodní elektrárny Karolinka. V minulosti byl potok využíván k plavení dřeva. Hatérie je oblíbenou lokalitou pro turisty a milovníky přírody. V okolí se nachází mnoho turistických stezek a cyklostezek, které nabízejí možnosti pro pěší turistiku, cykloturistiku a horskou turistiku. Potok je pojmenován podle Hatí, horského hřebenu v Slezských Beskydech. Ve folklórní tradici je Hatérie také spojována s pověstí o zlaté dolině, která se údajně nachází v jejím okolí.
Hatérie (Sphenodontida) je starobylý řád plazů, zahrnující pouhé dva dosud žijící druhy.
Evoluce
Skupina hatériovitých plazů se dle dostupných fosilních nálezů objevila již na počátku druhohor (raný trias, asi před 245 až 240 miliony let), významnou skupinou byl pak v období pozdního triasu a jury. Většina hatérií vyhynula v době nástupu drobných savců a do dnešní doby přežily jen dva druhy, spadající do jedné čeledi. +more Vyskytují se na přibližně dvaceti ostrovech při pobřeží Nového Zélandu. Nový Zéland se oddělil od pevniny ještě předtím, než se na něj savci dostali. Hatérie a další plazi zde tedy neměli konkurenci. V období triasu až křídy byla tato skupina rozšířená i na území dnešní Jižní Ameriky.
Před 190 miliony let (v období rané jury) byli hatériovití rozšíření také na území Severní Ameriky, jak ukázaly objevy z americké Arizony. Fosilie zástupce této skupiny byly objeveny i ve 150 milionů let starých sedimentech pozdně jurského Morrisonského souvrství na území dnešního Wyomingu.
V Indii byly objeveny fosilie zástupce této skupiny přímo z hranice křídy a paleogénu, tedy z doby velkého hromadného vymírání na konci druhohor před 66 miliony let. Není ale jisté, zda dotyčný druh přežil nebo se stal obětí tohoto vymírání.
Popis
Hatérie nepatří mezi ještěry. Odlišují se od nich výrazně kratšíma nohama, výraznýma tmavýma očima, bílými výrůstky na hlavě a hřbetě. +more Jejich hlava má zobákovitý útvar. Hatérie jsou dlouhověké, dožívají se i výrazně přes 100 let. Živí se hmyzem a jinými bezobratlými živočichy. Aktivní jsou především v noci.
Hatérie mají tak pomalý metabolismus, že dokáží zadržet dech až na 1 hodinu. Jsou i všeobecně celkově pomalé.
Hatérie má zachované některé primitivní znaky: zuby jsou srostlé s čelistmi, nemá plně osifikovanou chordu, na břiše a krku se nachází zbytky žeber a má poměrně dobře vytvořený parietální otvor s temenním okem a alespoň v mládí jím vidí.
Systematika
Původně byly hatérie klasifikovány takto: * čeleď: hatériovití (Sphenodontidae) ** druh: hatérie novozélandská (Sphenodon punctatus) ** druh: hatérie Guentherova (Sphenodon guntheri) V roce 2009 vyšla genetická studie, jež doporučuje sloučení obou druhů do jednoho s tím, že jde o pouhé geografické varianty. Některé autority a instituce však stále uznávají původní klasifikaci.
V srpnu roku 2020 bylo oznámeno kompletní rozluštění genomu hatérie.
Odkazy
Reference
Literatura
Felix Vaux, Mary Morgan‐Richards, Elizabeth E. Daly & Steven A. +more Trewick (2018). [url=://doi. org/10. 1111/pala. 12402 * Jorge A. Herrera‐Flores, Thomas L. Stubbs & Michael J. Benton (2018). [url=https://onlinelibrary. wiley. com/doi/full/10. 1111/pala. 12404]url=://doi. org/10. 1101/867069 * Paulo R. Romo de Vivar, Agustín G. Martinelli, Annie Schmaltz Hsiou & Marina Bento Soares (2020). [url=https://www. tandfonline. com/doi/full/10. 1080/14772019. 2020. 1732488]url=://doi. org/10. 1080/14772019. 2020. 1732488 * Macey, J. R. ; et al. (2020). [url=https://www. nature. com/articles/s42003-020-01639-0]url=://doi. org/10. 1038/s42003-020-01639-0 * Ben T. Kligman, Warren C. McClure, Mark Korbitz & Bruce A. Schumacher (2021). [url=https://www. cambridge. org/core/journals/journal-of-paleontology/article/abs/new-sphenodontian-reptilia-lepidosauria-from-a-novel-late-triassic-paleobiota-in-western-north-america-sheds-light-on-the-earliest-radiation-of-herbivorous-lepidosaurs/AB1A4C94194D64CC3141FD565288D8AA]url=https://onlinelibrary. wiley. com/doi/full/10. 1111/pala. 12402]Tuatara and a new morphometric dataset for Rhynchocephalia: Comments on Herrera‐Flores et al. [/url] Palaeontology. doi:[/url]Reply to comments on: Macroevolutionary patterns in Rhynchocephalia: is the tuatara (Sphenodon punctatus) a living fossil. [/url] Palaeontology. doi: 10. 1111/pala. 12404 * Neil Gemmell; et al. (2019). [url=https://www. biorxiv. org/content/10. 1101/867069v1]The tuatara genome: insights into vertebrate evolution from the sole survivor of an ancient reptilian order. [/url] bioRxiv (preprint). doi:[/url]A New Rhynchocephalian from the Late Triassic of Southern Brazil Enhances Eusphenodontian Diversity. [/url] Journal of Systematic Palaeontology. doi:[/url]Evidence of two deeply divergent co-existing mitochondrial genomes in the Tuatara reveals an extremely complex genomic organization[/url]. Communications Biology. 4: 116. doi:[/url]New sphenodontian (Reptilia: Lepidosauria) from a novel Late Triassic paleobiota in western North America sheds light on the earliest radiation of herbivorous lepidosaurs[/url]. Journal of Paleontology. doi: https://doi. org/10. 1017/jpa. 2021. 22.
Externí odkazy
[url=https://dinosaurusblog.com/2009/01/30/762904-haterie/]Článek o hatérii na webu DinosaurusBlog[/url]