Hlíva ústřičná

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus (Jacq.) P. Kumm., Führer Pilzk.: 24, 104 (1871)) je jedlá dřevokazná houba z čeledi hlívovitých.

Popis

Klobouky hlívy ústřičné svou barvou i tvarem připomínají větší ústřice, odtud pochází i druhové pojmenování. Klobouky jsou v mládí sklenuté s podvinutým okrajem, později 5-25 centimetrů široké, vějířovité, hladké a pružné, okraj se stává ostrým. +more Zbarvení je široce proměnlivé od barvy bělavé, šedomodravé až k šedohnědé nebo hnědé. Zbarvení je závislé na podmínkách růstu, vzdušné vlhkosti apod. Klobouky rostou jako u většiny ostatních hlív nad sebou v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou. Trsy plodnic mohou dosahovat hmotnosti i několika kilogramů. Dosti často jsou klobouky spodních plodnic poprášeny vyklíčenými výtrusy, takže na sobě mají bílý povlak. Jde o přirozený a neškodný jev, který vzniká i při skladování. * Lupeny jsou nízké, měkké husté, sbíhající na třeň, u třeně jsou často vidličnatě větvené. Zbarveny jsou zprvu bíle až bělavě, ve stáří šedě. * Třeň je velmi krátký, 1-4 cm dlouhý a 1-3 cm tlustý, výstřední až postranní, velmi tuhý, bílý, později šedavý. * Dužnina je čistě bílá, velmi pružná a šťavnatá, zbarvení na řezu nemění. * Chuť je nasládlá, vůně silně příjemně houbová * Výtrusy jsou bezbarvé, válcovité a hladké, s rozměry 8-12 x 3-4 mikrometru.

Výskyt

náhled Roste od konce léta až do zimy, při mírné zimě často i na jaře, na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů, zejména na bucích, vrbách, ořešácích, břízách, topolech nebo jeřabinách. +more Pěstuje se i uměle, jak průmyslově tak i v domácích podmínkách.

Je velmi podobná hlívě plicní, která sice také roste na podobných stromech, ale od jara do podzimu a má světlejší barvu.

Hlíva ústřičná je široce rozšířená houba rostoucí po celém světě, roste v mírném pásmu i v subtropických lesích.

Pěstování

V roce 1917 zveřejnil německý mykolog R. Falck výsledky prvních pokusů s pěstováním hlívy ústřičné v laboratorních podmínkách. +more V 60. letech 20. století ve výzkumech pokračovaly asijské země jako Čína, Filipíny nebo Thajsko. Ty jsou v současnosti společně s Pákistánem, Nigérií a USA největšími světovými producenty hlívy ústřičné. V Československu se pěstováním hlívy začal na přelomu let 1964/1965 zabývat tým ve Výzkumném ústavu liehovarov a konzervární LIKO v Bratislavě pod vedením RNDr. A. Ginterové, CSc. Další výzkum probíhal i v Mikrobiologickém ústavu ČSAV v Praze, ve Školním zemědělském podniku v Novém Jičíně a na dalších místech. Velký boom průmyslového pěstování nastal po roce 1982, kdy byly v tehdejším Československu zakládány velké pěstírny. Po listopadu 1989 však kvůli dovozu začala výroba stagnovat. Celosvětově je po žampionech a šiitake třetí nejdůležitější pěstovanou houbou, ročně se jí vypěstuje kolem 2,5 milionu tun.

Použití v kuchyni

Hlíva ústřičná je jedlá houba s všestranným použitím jak do hotových jídel, tak k nakládání do octa nebo sušení. Je to vynikající surovina pro polévky a omáčky, dobře chutná i konzervovaná v různých nálevech a kombinacích se zeleninou. +more Běžně se konzumují pouze klobouky hub, ale tuhé třeně se dají usušit a rozemlít na tzv. houbový prášek, který se používá jako aromatické houbové koření. Je výtečná i uzená.

V Rusku je oblíbená zkvašená jako kysané zelí.

Použití v léčení

Hlíva ústřičná v Opárenském údolí nedaleko Malých Žernosek Konzumace hlívy díky obsahu polysacharidickému β-(1,3/1,6)-D-glukanu (pleuran) příznivě ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi, zvyšuje odolnost proti infekcím, zvyšuje i tvorbu červených krvinek mimo kostní dřeň. +more Má i účinky proti zánětlivým onemocněním, virovým, bakteriálním a plísňovým chorobám, proti hemoroidům, ekzémům, při léčení popálenin atd.

Hlíva je přírodním zdrojem látek ze skupiny statinů. Studie prokázaly, že hlíva obsahuje 0,4-2,7 % statinů v sušině. +more Obsahuje i β-glukany, také terpeny, zejména pleurotin, který je antibiotickou a antitrombotickou látkou. V mnoha pokusech s konzumací sušené hlívy při dietě u zvířat byl zaznamenán úbytek cholesterolu.

Masožravost

Hlíva je také jednou z mála „masožravých“ hub. Její mycelium dokáže otrávit a zabít organismy ze skupiny hlístic. +more Předpokládá se, že jde o způsob, jakým může houba získat dusík. Hlíva ústřičná obsahuje i malé množství arabitolu, který může u některých lidí způsobit střevní potíže. Může mít i projímavé účinky.

Synonyma

Sady pro domácí pěstování * Agaricus opuntiae Durieu & Lév. +more, 1850 * Agaricus ostreatus Jacq. , 1774 * Agaricus revolutus J. J. Kickx, 1867 * Agaricus salignus Pers. , 1801 * Crepidopus ostreatus (Jacq. ) Gray, 1821 * Crepidopus ostreatus ß atroalbus Gray, 1821 * Dendrosarcus ostreatus (Jacq. ) Kuntze, 1898 * Panellus opuntiae (Durieu & Lév. ) Z. S. Bi, in Bi, Zheng & Li, (1987) [1986] * Pleurotus opuntiae (Durieu & Lév. ) Sacc. , 1887 * Pleurotus ostreatus f. salignus (Pers. ) Pilát, 1935 * Pleurotus ostreatus subsp. opuntiae (Lév. ) A. Ortega & Vizoso, 1992 * Pleurotus revolutus (J. Kickx f. ) Gillet, 1874 * Pleurotus salignus (Schrad. ) P. Kumm. , 1871.

Reference

Literatura

KUMMER, Paul. Der Führer in die Pilzkunde. +more Zerbst: Luppe, 1871, s. 24, 104-106. Dostupné také z: [https://archive. org/stream/derfhrerindiep00kumm#page/104/mode/2up] * TEPLÍKOVÁ, Jarmila. Houby známé a exotické : pěstování a kuchyňská úprava : 306 receptů. Praha: Vyšehrad, 2004. . * Houby : česká encyklopedie : neobvyklá kniha o světě hub u nás i v cizině, praktická příručka houbaře pro určování, sběr, ochranu, pěstování a zpracování hub. 1. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2003. . [Ke knize je vydána příloha: Kapesní atlas hub. ].

Externí odkazy

[url=http://images. google. +morecom/images. q=Pleurotus+ostreatus]obrázky hlívy ústřičné[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20080916100931/http://www. indexfungorum. org/Names/SynSpecies. asp. RecordID=174220]Záznam na index Fungorum[/url].

Kategorie:Hlívovité Kategorie:Jedlé houby Kategorie:Léčivé houby Kategorie:Dřevokazné houby Kategorie:Tržní houby v České republice Kategorie:Fytoparazité Kategorie:Bíložlutá hniloba Kategorie:Domestikované houby