Hořeček žlutavý

Nakvétající hořeček žlutavý Hořeček žlutavý (Gentianella lutescens) je nevysoký, navzdory druhovému jménu modře až modrofialově kvetoucí dvouletá bylina. Je jedním z pěti druhů rodu hořeček rostoucích v české přírodě a patří mezi rostliny intenzivně ohrožené vyhynutím.

Taxonomie

Hořeček žlutavý prošel mnoha změnami v taxonomii i pojmenování, v současnosti se má zato, že v české krajině se vyskytuje ve dvou poddruzích: * hořeček žlutavý pravý (Velen. ) Holub (Gentianella lutescens lutescens) * hořeček žlutavý karpatský (Velen. +more) Holub (Gentianella lutescens carpatica) (Wettst. ) Holub.

Nejzřetelnější rozdílnost obou poddruhů je fenologická; výrazná sezónní dvojtvárnost. Nominátní poddruh hořeček žlutavý pravý je luční, letní (aestivální) typ a kvete před pomyslnou senosečí (obvykle v červnu a červenci), kdežto hořeček žlutavý karpatský je spíše pastvinný, podzimní (autumnální) typ a kvete v srpnu a září.

Nominátní poddruh bývá také vyšší, druhý či třetí lodyžní článek má nápadně delší, střední lodyžní listy jsou zakončeny tupě (ne ostře), má o něco málo větší květy a zářezy mezi kališními zuby okrouhlé (ne ostré).

Výskyt

Hranice rozšíření nejsou přesně zjištěny a jejich areály se prolínají, vyskytuje se od Rakouska a Německa přes ČR, Slovensko, Polsko, Balkánský poloostrov, Bulharsko a Rumunsko až po Ukrajinu.

V České republice roste pouze na východní Moravě, v Beskydech a Bílých Karpatech, kde také probíhá západní hranice rozšíření druhu. Lokality obou poddruhů se tam částečně překrývají.

V roce 2012 byly zjištěny u hořečku žlutavého pravého dvě lokality v Beskydech (celkem několik desítek rostlin) a pět v Bílých Karpatech (dvě až dvacet rostlin na stanovišti). U hořečku žlutého karpatského dvě místa v Beskydech (celkem několik desítek rostlin) a dvě v Bílých Karpatech (dvě a tři sta rostlin na lokalitě), evidovány jsou vždy jen kvetoucí. +more Jsou to pouhé zlomky počtů nalézané počátkem 20. století.

Ekologie

Tato endotrofně mykorhizní rostlina roste na krátkostébelných loukách, pastvinách, travnatých stráních a mezích od pahorkatin do horských poloh. Obvykle na hlubších, humózních, neutrálních až slabě kyselých půdách. +more Je to dvouletá rostlina, která prvým rokem vytvoří pouze listovou růžice a teprve druhým rokem z ní vyrůstá květná lodyha.

Popis

Dvouletá bylina vysoká 5 až 40 cm s přímou, jednoduchou nebo jen nahoře rozvětvenou lodyhou. Přízemní listy v růžici jsou kopisťovité až obvejčité a na konci tupé. +more Lodyžní listy jsou přisedlé, kratší než internodia, úzce podlouhlé až obvejčité a na koncích tupé či ostré, jsou lysé a jedno až pětižilné. Přízemní listy v době kvetení již zasychají.

Květenství je úzký, víceramenný vrcholík květů v paždí listů. Oboupohlavné, pětičetné květy bývají 20 až 32 mm dlouhé. +more Zelené lístky nálevkovitého kalichu jsou trojúhelníkovité, čárkovité a na okraji občas podvinuté, zářezy mezi nimi jsou ve tvaru úzkého písmene „U“. Hluboká korunní trubka je delší než kalich a má volné, modré až modrofialové lístky ke kterým jsou částečně přirostlé nitkami tyčinek nesoucí nafialovělé prašníky. Válcovitý semeník, asi 2 cm dlouhý, je stopkatý, nahoře zúžený a o něco málo delší než korunní trubka. Na bázi koruny jsou nektaria, za kterými přilétá opylující hmyz. Ploidie druhu je 2n = 36.

Rozmnožování

Hořeček se opylí výhradně cizím pylem a proto je dostatek vhodných opylovačů podmínkou zachování druhu, za nejvhodnější jsou pro svůj dlouhý sosák považování čmeláci rodu Bombus s doletovou vzdálenosti do 500 m. Včely Apis a ploskočelky Lasioglossum s krátkými sosáky na květy s dlouhou korunní trubkou přilétají jen při nedostatku jiných živných rostlin. +more Plod je tobolka obsahující okrouhle vejčitá, slámově žlutá, hladká semena asi 0,8 mm velká.

Rozmnožuje se pouze semeny a to ve dvouletém cyklu, potřebuje ne zcela zapojené okolí s volnou půdou, do které jeho semeny snáze zapadnou a vyklíčí. Časté meziroční kolísání počtu kvetoucích rostlin souvisí s existencí semenné banky, kde si semena uchovávají klíčivost až 7 let. +more Pokud z nějakého důvodu (sucho nebo zastínění) opakovaně nevykvetou, z dané lokality vymizí.

Ohrožení

Hořeček žlutavý nikdy v české krajině nerostl hojně, jeho počty se však od počátku druhé poloviny 20. století počaly prudce snižovat. +more Je to přičítáno ekonomickým změnám, které způsobily ústup od pasení ovcí, vláčení dřeva koňmi i ručního kosení luk a mezí. Naopak došlo k silné eutrofizaci krajiny i přeměně tradičních stanovišť v ekonomicky využívané polní nebo lesní pozemky.

Přestože v „Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. +more ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb“. je hořeček žlutavý považován „jen“ za silně ohrožený druh (§2), v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky-třetí vydání“ z roku 2012 jsou oba poddruhy zařazeny do kategorie kriticky ohrožený druh (C1t).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://quick.florabase.cz/map/show/taxon/Gentianella+lutescens/callback/]Botanický ústav AV ČR - rozšíření hořečku žlutavého v ČR[/url]

Kategorie:Hořcovité Kategorie:Flóra Česka Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra východní Evropy