Polsko-litevské území v letech 1386-1434
Horodelská unie ( Unia horodelska) byla uzavřena 2. října 1413 v Horodle, dnešním Lublinském vojvodství) mezi Polskem a Litvou (velkokníže Vitold). Potvrzovala společnou politiku obou států, ale zachovávala svébytnou instituci litevského velkoknížete, vybraného polským králem, a litevský sněm. Rozšiřovala dále kauzule Krewské unie a Vilensko-radomské unie. Zaváděla společné sejmy a sjezdy polsko-litevské. Prohloubila dynastické svazky mezi oběma zeměmi a dala základy pro polsko-litevskou nadvládu v budoucím mnohonárodnostním státě. Horodelská unie zrovnoprávňovala litevské katolické rody s polskými. Rusínské (ukrajinské a běloruské) rody pravoslavného vyznání však byly drženy od moci dále. Společné polsko-litevské sjezdy šlechty se měly v budoucnu společně radit o všech důležitých záležitostech - například o volbě krále a velkoknížete. Litevská a rusínská katolická šlechta obdržela stejná práva jako polská szlachta, což vedlo k tomu, že do řad szlachty bylo přijato 47 rodů a na Litvě byly zavedeny erby.