Hořavka hořká

Hořavka hořká Rhodeus amarus je ryba z čeledi kaprovití. Dříve byla považována za poddruh hořavky duhové Rhodeus sericeus, na základě současného stavu znalostí ale došlo ke změně její taxonomické kategorie z poddruhu na druh. Jako hořavka hořká se nyní označují populace hořavek žijící na západ od Sibiře. Stále je však s hořavkou duhovou často zaměňována.

Popis

Jedná se o drobnou rybku dosahující maximální délky 10 cm. Má vysoké a zploštělé tělo s tenkým ocasním násadcem. +more Tělo je pokryto poměrně velkými šupinami. Hřbetní ploutev je zakulacená a delší než u jiných kaprovitých ryb. Postranní čára je redukovaná a velmi krátká. Zadní polovina těla je pokryta namodralým pruhem táhnoucím se až k ocasní ploutvi, který je zřetelný zejména u samců. Samice mají žlutozelenou duhovku oka, samci oranžovou. Samci jsou vždy větší.

Hořavka hořká je krátkověká rybka, která se dožívá maximálního věku 5 let. Mnoho jedinců však umírá již v roce po svém prvním tření, což způsobuje značné kolísání dlouhodobé početnosti hořavek.

Výskyt

Hořavka hořká se vyskytuje téměř v celé Evropě, kromě Skandinávského poloostrova a Finska. Obývá stojaté a mírně proudící vody, např. +more zátoky řek, poloprůtočná a mrtvá říční ramena, zavodňovací kanály a nížinné rybníky. Její výskyt je podmíněn výskytem velkých mlžů čeledi velevrubovití (Unionidae), kteří jsou zásadní pro její rozmnožování. Hořavky jsou považovány za stálé ryby, které se z míst, kde žijí, nepřesouvají na větší vzdálenosti.

Potrava

Plůdek se po opuštění mlže do cca 2 měsíců živí převážně drobnými planktonními organismy. Poté se mladí a dospělí jedinci živí převážně zelenými a vláknitými řasami, rostlinným detritem a rozsivkami, ale ojediněle i drobnými živočichy. +more Potravu přijímá i v zimě při teplotě vody 2°C.

Rozmnožování a vývoj

Hořavka hořká patří do ostrakofilní reprodukční skupiny ryb - samice klade jikry do žaberní dutiny mlžů. Jedná se o jediný druh ryby na území ČR, který se tímto způsobem rozmnožuje. +more Nejčastěji používanými mlži na nakladení jiker v ČR jsou: velevrub malířský, velevrub nadmutý, škeble říční a škeble rybničná. V minulosti se vztah mezi hořavkami hořkými a druhy mlžů využívaných na kladení jiker považoval za příklad oboustranně výhodné symbiózy. Podle aktuálních informací se však jedná o parazitický vztah jednoznačně nevýhodný pro mlže.

Doba tření trvá od dubna do srpna. Během ní se hořavky rozmnožují až dvakrát. +more První výtěr probíhá většinou v březnu a druhý v dubnu nebo v srpnu. Tření probíhá dávkově po 20-40 jikrách do několika mlžů, celkem za rok naklade samice průměrně 90-230 jiker. Během období tření jsou samci hořavky hořké pestřeji zbarveni a na hlavě se jim vytváří slabá třecí vyrážka. Samicím se vytváří dlouhá kladélka sloužící k dopravení jiker do žaberní dutiny mlže. Jeho délka se mění v průběhu období tření v závislosti na ovulaci. Kladélko pohlavně aktivní samice v nejintenzivnějších bodech tření může dosahovat délky až 10 cm, tudíž přesahovat vlastní délku těla ryby.

Samec si ustanoví malé teritorium v blízkém okolí živého mlže, od kterého odhání ostatní samce a láká do něj samice třepetavými pohyby celého těla. Samice hodnotí kromě samce i vhodnost mlže jako hostitele pro jikry podle poměru kyslíku ve vodě vydechované mlžem. +more Obecně dávají přednost velevrubům (např. v [url=http://poodri. ochranaprirody. cz/]CHKO Poodří[/url]) nebo škeblím říčním Anodonta anatina. Po úspěšném výběru partnera začíná tření. Samice rychlým zasunutím kladélka do žaberního otvoru mlže dopravuje jikry do jeho žaberní dutiny. Následně samec vypustí mlíčí v těsné blízkosti vdechovacího otvoru mlže, který mlíčí nasaje dovnitř spolu s filtrovanou vodou. Tím dochází k oplození jiker uvnitř žaberní dutiny mlže. Plod se líhne za přibližně 2-3 dny. Vylíhlým embryím se brzy po vylíhnutí vyvíjí špičaté výrůstky, kterými se přichytí v žaberních komůrkách mlže, kde zůstávají do strávení žloutkového váčku. Po cca 4 týdnech opouští plůdky hořavky hostitelského mlže ve velikosti cca 7-8mm.

Využití

Vzhledem ke své velikosti nemá hořavka pro člověka žádný hospodářský význam. Její maso se navíc vyznačuje nepříjemně hořkou chutí. +more Naproti tomu je pro své zbarvení velmi oblíbená mezi akvaristy, kteří ji chovají jako okrasnou rybu ve studenovodních akváriích nebo jezírkách.

V minulém století byly samice hořavek hořkých využívány k testování těhotenství.

Ohrožení a ochrana

Výskyt hořavky hořké je úzce vázán na výskyt velkých druhů mlžů. Proto je velmi ohrožena znečišťováním životního prostředí a nevhodnými vodohospodářskými zásahy. +more Šíření invazního druhu mlže škeblice asijské Sinanodonta woodiana v evropských vodách rovněž představuje hrozbu pro budoucnost přežití hořavky hořké. Škeblice totiž dokáže usmrtit jikry, které do ní hořavka naklade.

V současné době klesá počet lokalit výskytu hořavky hořké. Ačkoliv byla zařazena do kategorie ohrožených druhů na Červeném seznamu, oficiálně zatím není zařazena mezi zákonem chráněné živočichy.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Kaprovití