Hradba
Author
Albert FloresPísek v lokalitě Na Parkánech Svätý Jur - městské hradby světového dědictví UNESCO Hradba, obranná zeď, představuje základní prvek pasivní obrany, užívaný ve fortifikační architektuře především ve starověku a středověku. Sloužila k ochraně měst, pevností, tvrzí a hradů.
Historickými předchůdci hradby jsou val a palisáda, přestože i ty lze považovat za formu hradby. V raném středověku se hradby často stavěly pomocí dřevěné konstrukce, která byla kameny pouze vyplněna.
Hradba je zpravidla opatřena ochozem, který umožňuje aktivní obranu ostřelováním předpolí. Existují ovšem i případy hradeb bez ochozu, kde váha aktivní obrany spočívala pouze na hustě umístěných hradebních věžích. +more Hradba byla zpravidla vybavena tzv. cimbuřím, které obráncům umožňovalo efektivněji se krýt za jednotlivými stínkami hradby. S rozvojem střelných zbraní v pozdním středověku bývaly hradby opatřovány krytým podsebitím, které jednak umožňovalo efektivnější obranu její paty, jednak například chránilo střelné zbraně před zvlhnutím prachu. V pozdním středověku se také měnila podoba a proporce hradby. Docházelo k jejímu mohutnění, objevovaly se v ní kasematy a nakonec se vyvinula do podoby nízkých obezděných zemních bastionů.
Svérázným typem hradeb středověkých měst a hradů je hradba parkánová; někdy má specifickou podobu, například v případě hradby štítové či plášťové.
Hradba bývala kombinována s dalšími fortifikačními prvky, kupříkladu baštami, věžemi nebo příkopem. Zděna bývala zpravidla z lomového kamene, v některých částech Evropy však také z tesaných kvádrů. +more V místech s nedostatkem kamene se hojně používaly též cihly. Především u skalních hradů sloužily jako hradby také přitesané skály.
Hradby evropských měst začaly být jako nepotřebné hromadně demolovány v průběhu 19. století, což umožnilo nový rozvoj a růst měst. +more V místech zbořených hradeb často vznikly sady či okružní ulice, například Ringstrasse ve Vídni.
Literatura
DUDÁK, Vladislav a kol.: Encyklopedie světové architektury, Baset, Praha 2002, S. 370-372.