Cesko.wiki Imám
Author
Albert FloresImám byl původně titul představeného muslimské obce, později titul všeobecně uznávaného znalce a učitele koránu (asi jako dnešní profesor) - dnes muslimský duchovní, u sunnitů ještě čestný titul zakladatele náboženské nebo právnické školy a u šiítů nejvyšší duchovní představený.
Imám také byl do roku 1962 titul duchovního nebo světského nezávislého arabského vladaře na úrovni knížete.
Sunnité věří, že prorok měl za úkol přijmout zjevení a že byl taktéž pověřen vedením obce, avšak toto bylo po jeho smrti ukončeno. Naproti tomu šíité tvrdí, že vedením obce byl dále pověřen imám.
Historie imámů
Nauka o imámech hlásá, že prvním imámem a zároveň prorokem byl Adam, dále to byli například Noe, Abrahám, Mojžíš, Ježíš a Muhammad. Dvanáct imámů, kteří žili po Muhammadově smrti, jsou čistě jen imámy a nikoli proroky. +more Prvním imámem byl v šiitské tradici Alí. Druhým byl jeho syn Hasan, který se nechal uplatit a předal úřad imáma svému bratrovi Husajnovi, jenž je považován za třetího pravověrného imáma. Husajn byl však zajat po bitvě u Karbalá. V zajetí moc života neužil, jelikož byl popraven a jeho hlava vystavena na dvoře Umajovců v Damašku. Čtvrtým imámem byl jeho syn Ali, Zajn al-Ábidín, který přežil jako malý chlapec bitvu u Karbalá. Pátým imámem byl Muhammad al-Bákir, jenž byl stejně jako otec politicky neprůbojný. Nakonec byl otráven. Šestým imámem byl jeho syn Dža'far as-Sádik. Ten je vysoce ceněn, neboť šlo o váženého intelektuála. Šíři jeho znalostí dokládá i skutečnost, že vyučoval Abu Hanafiju či Málika ibn Anase. Období jeho života můžeme rozdělit na dvě etapy. V první etapě si za vlády umajovců upevňoval své postavení a ve druhé etapě za Abbásovců se musel skrývat, neboť byl pronásledován.
Jeho syn Músá al-Kázim se stal sedmým imámem. Po jeho smrti se imamátu ujal jeho syn Alí ar-Ridá, který byl pozván na abbásovský dvůr a byl jmenován korunním princem. +more Devátým imám je Muhammad at-Takí, který byl synem Ar-Ridy. Byl údajně otráven svou manželkou, dcerou abbásovského chalífy. Desátý imám, Alí al-Hadí, žil v jakémsi domácím vězení, kam byl deportován abbásovským chalifou. Tam žil spolu se svým synem, jedenáctým imámem, jenž na základě této události dostal přízvisko Askarí (armáda). Jmenoval se Hasan al-Askarí. Údajně měl syna imama Muhammada al-Mahdího, který se ztratil a má se znovu objevit. Šíitští dvanáctníci věří, že nezemřel, ale byl ukryt bohem a že je to mahdí, spasitel lidstva a očekávají jeho příchod v soudný den.
Seznam prvních 12 imámů
Všech 12 prvních imámů pocházelo z kmene Banu Hášim tj. současní Hášimovci
# Alí - také 4. chalífa, Mohamedův zeť a bratranec # Hasan ibn Alí - 2. +more imám, měl se stát 5. chalífou, syn Alího # Husajn ibn Alí - 3. imám, syn Alího # Zajn al-Ábidín - 4. imám, syn Husajna # Muhammad al-Bákir - 5. imám, syn Zajna # Dža'far as-Sádik - 6. imám, syn Muhammada al-Bákira # Músá al-Kázim - 7. imám, syn Dža'fara # Alí ar-Ridá - 8. imám, syn Músy # Muhammad at-Takí - 9. imám, syn Alího ar-Ridy # Ali al-Hádí (známý i jako Alí an-Nakí) - 10. imám, # Hasan al-Askarí - 11. imám, # Muhammad al-Mahdi - 12. imám, syn Hasana al-Askarího.
Vlastnosti imáma
Šíité argumentují, že úřad imámů je důležitý a oprávněný z těchto důvodů: # Imám by měl být autoritou, jež se bude zabývat otázkou a výkladem písma. # Imám je potřebný k jednotnému vedení obce (ummy). +more # Společenství potřebuje silného vůdce a nikoli anarchii či diktaturu.
Podle šíitské teologie byl Bůh sám osamělý, a proto vyřkl slovo. Ze slova vzniklo světlo a to se rozdělilo na dvě poloviny. +more Jednou polovinou byl Muhammad a druhou Alí. Z nich vznikly duše, které obsadily těla a následně vzniklo vše pozemské, materiální. Úřad imáma má splňovat tři hlavní atributy: # Určenost # Neomylnost # Nejlepší z lidí.
Od šestého imáma se traduje nauka, že imám nevolí svého nástupce, ale ten je volen Bohem. Imám se pouze od Boha dozví jméno svého nástupce. +more Zajímavostí je, že na světě může být v jeden čas pouze jeden imám, takže nástupce se stává imámem až po smrti předchozího. Problematická byla také otázka zjevení, neboť zjevení příslušelo pouze prorokům, avšak pokud se imám vyjádřil k něčemu, co nebylo v Knize, či hadithech, šlo o tzv. boží našeptávání, neboli nižší zjevení a to bylo nutno akceptovat, neboť imám je neomylný.