Instalační umění

Historie

Počátky vzniku tohoto umění můžeme sledovat v uměleckých směrech (dadaismus, minimalismus, konceptuální umění), v konkrétním uměleckém hnutí (Fluxus) a v umělecké formě (performance), což vedlo k proměně role diváka, specifickému využívání prostoru a využití materiálu. Prvotní náznaky tzv. +more instalativního umění proběhlo ve 30. letech 20. století v souvislosti s výtvarným uměním Marcela Duchampa, hudební tvorbou Johna Cage nebo happeningy Allana Kaprowa, kde docházelo k propojení každodenního života s uměním. Kaprow považoval prostředí galerie za omezující a vyhledával proto nové prostory, které se staly transformační pro vývoj instalačního umění. Diváci se podíleli na tvorbě významů a stali se spolutvůrci dané události, čímž se aktivizovala jejich role diváka. Belgický umělec Lawrence Malstaf a jeho instalace The Poetics of Immersion na FILE Electronic Language International Festival 2017, São Paulo Brazil, v němž ukazuje vliv současné technologie na umění. Samotný pojem se ukotvil v 70. letech 20. století a formoval se během měnící se politické a kulturní situace. V 80. letech začali umělci zpochybňovat konvenční systém muzejních výstav. Instalační umění tak souvisí s tendencí zkoumat fungování samotných uměleckých institucí, v praxi, která bývá označována jako "institucionální kritika“. Kritika směřovala k autoritě galerie jako privilegovaného místa pro umění. Z toho důvodu se umělci vyhýbali výrobě uměleckých objektů, na nichž závisel kapitalistický trh a namísto toho tvořili politicky angažované umění. Umění, prostřednictvím kterého zastávali své postoje a vydávali prohlášení. Umělci hledali vhodná místa k experimentování s instalací a tvorbou nových významů, které byly závislé na kontextu, v němž byla vystavena. Od 90. let roste zájem o konceptuální umění a instalaci uměleckých předmětů vztahující se k tanečnímu tělu v rámci výstavy nebo představení.

Instalace

Za instalaci v umělecké praxi se považuje libovolné seřazení objektů v daném prostoru, což se může týkat výstavy obrazů na stěně nebo práci s živými těly. Termín instalace se prosadil až od 70. +more let, ale jeho podoba se dá vztáhnout k dřívější tvorbě Allana Kaprowa a jeho využívaného pojmu "environment" (prostředí) od roku 1958. Termín environment se používal pro označení trojrozměrného díla, které vyžadovalo divákovo zapojení mnoha smysly. Z toho důvodu se označovaná díla za environments mohou nazvat také instalacemi.

Claire Bishop v rámci své knihy Installation Art, zmiňuje první výskyt pojmu „instalace“ v uměleckých časopisech, které tím referovaly na způsob uspořádání výstavy. Poskytnuté fotografie byly označovány za „instalační záběr“, z čehož poté vychází pojmové zasazení celého prostoru jako „instalativní umění“. +more Umění instalace pracuje s prostorem a souborem prvků, které jsou vnímané jako celek. Některé instalace vtahují diváka do fiktivního světa nebo nabízejí méně vizuálních předmětů, u kterých nevyužijeme všechny smyslové vjemy. Tedy některé instalace vyžadují naši akci jednáním, zatímco jiné nás mohou ponechat ve vlastních myšlenkách.

Umění instalace akcentuje divadelnost umění a v této souvislosti vzbudil diskusi Michael Fried, která je s instalativním uměním od 80. let spojená. +more V rámci své knihy Art and Objecthood z roku 1967 přisoudil instalaci povahový rys „teatrálnosti“. Teatrální charakter instalace nabízí nové vnímání, jakým dílo oslovuje pozorovatele, který se svou povahou přibližuje identitě diváka v publiku. Vycházel tak z pozorovaného sporu mezi modernismem a minimalismem. Kritika směřovala k vyžadující přítomnosti diváka jako subjektu vůči uměleckému dílu jako objektu v rámci minimalismu. Minimalismus se přiblížil k principu divadla tím, že prodloužil zážitek v čase, což dle Frieda nepatří k výtvarnému umění.

Intermedialita

Instalativní umění překračuje hranice tradičně chápaného umění a stává se součástí nových intermediálních přesahů. V průběhu 20. +more století v souvislosti s performativním obratem docházelo k propojení výtvarného a divadelního umění. V současné době se instalace vyvíjí i v oblasti digitálních technologií, virtuální reality a internetu. Divák se za pomocí nových technologií může účastnit interaktivních uměleckých instalací, u kterých má možnost rozhodovat nad promítaným obsahem. Interaktivita je navázána mezi vybraným zařízením a recipientem. Tyto formy instalací nabízí divákovi být přítomen při procesu tvorby, a tím může získat jedinečný zážitek, který podněcuje představivost mezi uměním a realitou.

Site-specific

Různé typy instalace pracují se site-specific uměním. To znamená, že se instalace vztahují ke konkrétnímu místu a závisí na jeho kontextuálním rámci v němž je vystaveno. +more Politické, ekonomické, sociální nebo institucionální rámce ovlivňují vnímání instalativního umění. Juliane Rebentisch ve své knize Aesthetics of Installation Art zmiňuje zapojení společnosti, diváka, kterého instalace oslovuje v jeho sociální, kulturní a genderové specifičnosti. Instalace je především spojována se dvěma prostředími - galeriemi a divadly, které vychází z rozdílných podmínek z hlediska vnímání, práci s časem a prostorem. Claire Bishop tyto specifika rozděluje na dva módy: „black box“ a „white cube“.

Mód black box, pro který je typický ohraničený čas události, v němž figurují estetické a formální rozdíly ovlivněné produkčními vlastnostmi divadla. To se týká zkontrolování vstupenek před zahájením na konkrétní čas, kdy jeho doba trvání je dle daného představení. +more Mód white cube se týká neohraničeného času výstavy, což vztahuje ke galerijnímu režimu. Doba trvání je ohraničena začátkem a koncem otevírací doby galerie, do které můžeme volně kdykoliv vstoupit. Uvádí, že oba prostory jsou ideologicky zatížené. White cube je archetypálním moderním výstavním prostorem a dnešním standardem pro umělecké veletrhy nebo muzea. Black box vycházela z tendence eliminovat divadelní pasivitu a hledala vztah mezi hercem a divákem. Nakonec vytvořily hybridní formu a scénická umění pracují s delším trváním představení a umožňuje větší pohyb diváků, čímž se připodobňuje instalativnímu umění. Galerie přestala omezovat fotografování a začala využívat digitální technologie dokumentující průběh instalace, které jsou poté buď dostupné veřejně nebo soukromě na online platformách.

Divadelní instalace

Instalativní umění má podobné principy jako performance art. Přiblížilo se k divadlu, jakmile umělecká díla byla zasazena do reálného prostoru. +more Divákovi byla předána aktivní role pozorovatele a jeho pozice tak zesílila. V souvislosti s divadlem se využívá pojem "imerzivní divadlo“, které vtahuje diváka do umělecky definovaného prostředí. Fyzicky participuje a podílí se na struktuře díla. S divadelními instalacemi pracuje např. dánsko-rakouská skupina Signa, která ve svém projektu The Ruby Town Oracle (2007, 2008) vytvořila fikční prostor vesnice s propracovanými charaktery postav a vlastní historickou minulostí. Diváci fyzicky vstupovali do prostoru, kde mohli manipulovat s jednotlivými předměty, vést konverzace s herci a zkoumat daná místa. V tomto případě Clair Bishop zmiňuje, že se jedná o situaci, kdy divák není pouze fyzicky přítomen, ale rovněž i zapojen na psychické úrovni.

Juliane Rebentisch připomíná úroveň percepce Gertrudy Stein na příkladu "landscape play“ založené na nehierarchické organizaci akce. Závisí na divákovi, jakým způsobem se rozhodne vnímat dílo. +more Divadlo může pracovat s instalací výstavou těl jako uměleckého objektu na základě využití videoinstalace skládající se ze smyčky (loop), velkého zpomalení (hyper slow motion) a dlouhého trvání (duration). Tento způsob přizpůsobení se výstavnímu času v muzeu rozpracovala choreografka Maria Hassabi ve své instalaci PLASTIC (2015). Jednalo se o instalaci, která pracovala s živými těly performerů umístěných na schodišti. Performeři se po schodišti za pomocí nepatrných pohybů pomalu pohybovali. Instalace pracovala se zastavením těla v čase a prostoru za pomocí velkého zpomalení, což vyžadovalo divákovu pozornost a časovou ochotu vyčkat. Instalace narušila běžný chod muzea a nepředvídatelně interagovala s kolemjdoucími, kteří se stali pozorovateli.

Odkazy

Reference

Literatura

BISHOP, Claire. Installation art: a critical history. +more London: Tate . * PAVLIŠOVÁ, Jitka a kol. Aktuální tanečněvědný diskurz: obraty v současném tanci. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 2021. . * PETERSEN, Anne Ring. Installation art between image and stage. Copenhagen: Museum Tusculanum Press . * REBENTISCH, Juliane. Aesthetics of installation art. Berlin: Sternberg Pr .

Externí odkazy

Kategorie:Umělecké směry