Interpersonální komunikace

Interpersonální komunikace je vzájemná komunikace mezi dvěma nebo více jedinci. Současná sémiotika připouští i komunikaci ne-lidskou (komunikaci na úrovni říše zvířecí a rostlinné, jistě i v interakci s říší lidskou - těmito specifiky se pak zabývají obory jako biosémiotika, zoosémiotika a další). Motivace ke komunikaci je v zásadě skrytá (latentní) funkce.

Potřeba komunikace

Potřeba komunikovat je přirozená. Každý komunikant má však jiné potřeby, týkající se též intenzity komunikace. +more Někteří lidé potřebují častý a pravidelný kontakt, jiní komunikaci nevyhledávají tak často. Potřeba komunikovat je ovlivněna také zaměstnáním. Lidé, kteří ve své práci po celý den komunikují, si od komunikace potřebují odpočinout a věnovat se takzvané aktivní relaxaci. Záměrné a dlouhodobé vyhýbání se komunikaci může být ale příznakem psychické dysbalance.

Motivace ke komunikaci

Český psycholog Zbyněk Vybíral klasifikuje druhy motivací následovně: * Kognitivní - potřeba se vyjádřit, sdělit něco svému okolí. Chceme, aby byl komunikační partner obohacen o naše myšlenky, aby se něco nového dozvěděl. +more Výraz kognitivní znamená poznávací, související s poznáním - proto - kognitivní motivace ke komunikaci odpovídá sémantické náplni výrazu. * Sdružovací - potřeba navazovat nové vztahy a kontakty prostřednictvím komunikace, potřeba sounáležitosti, potřeba „někam patřit“ prostřednictvím realizované komunikace. * Sebepotvrzovací - potřebujeme komunikovat a tím budovat svou identitu a své „já“. To modelujeme podle našich reakcí v komunikačních situacích, jimž jsme vystaveni a podobně. * Adaptační - přizpůsobujeme se okolí, signalizujeme svou sociální roli, kterou buď naplňujeme nebo toto odmítáme rolové stereotypy - nenaplňujeme očekávání společnosti. * Přesilová - potřeba předvést se před ostatními, vyniknout. * Existenciální - slouží k udržování psychického zdraví. Hlavním rysem je pocit nutnosti komunikovat. Při nenaplnění existenciální motivace ke komunikaci dochází k psychické nepohodě, depresivním stavům a podobně. * Požitkářská - komunikujeme, abychom se zabavili, rozptýlili, nemysleli na starosti, odpočinuli si. Pro komunikanta je radostí, když může komunikovat. Jiní autoři právě tuto motivaci shrnují pod jednoduché a zprofanované slovo koverzace. * Zvláštní druh motivace - potřeba něco zamluvit, převést pozornost od nějakého choulostivého tématu atd.

Odkazy

Reference

Literatura

DeVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace. +more Praha 2008. . * SCHNEIDEROVÁ, Martina - SCHNEIDER, Marek. Metodika výuky komunikačních dovedností na II. st. ZŠ a SŠ z pohledu pedagogické praxe: náměty pro začínajícího učitele [online]. Ostrava, 2010 [cit. 2012-11-14]. cz. 1. 07/2. 2. 00/07. 0355. Dostupné z: http://projekty. osu. cz/synergie/dok/opory/metodika-vyuky-komunikacnich-dovednosti-na-ii-st-zs-a-ss-z-pohledu-pedagogicke-praxe-namety-pro-zacinajiciho-ucitele. pdf. Studijní opora. Ostravská univerzita v Ostravě.

Externí odkazy

Kategorie:Lidská komunikace Kategorie:Psychické vlastnosti Kategorie:Komunikační studia