Jestřábník

Popis

Jsou to rostliny převážně vytrvalé, kvetou nejčastěji žlutě, mnohem řidčeji červeně, oranžově nebo růžově. Hodně druhů vytváří přízemní listovou růžici, která u některých druhů v době kvetení již usychá. +more Lodyha bývá porostlá mnoha nebo jen několika listy (i pouze jedním) s řapíky nebo bez, jejich čepele mají okraj obvykle různě zubatý. Důležitým znakem určující druh rostliny je odění, na lodyze, listech, úborech, zákrovu i květech mohou vyrůstat chlupy jednoduché vícebuněčné, stopkaté žlázky nebo hvězdicovité chlupy, které při větší hustotě mohou být plstnaté. Na místě poškození někdy vytéká z lodyh latex.

Výhradně jazykovité květy jsou seskupeny do úborů vyrůstajících na lodyze samostatně nebo vytvářejících květenství. U převážné většiny druhů dochází k apomiktickému rozmnožování bez splynutí gamet, tj. +more z vajíčka se vytvoří plod i bez oplodnění samčími buňkami z pylu. Plody jsou nažky s chmýrem, který je dvouřadý, nažky 2,5-5 mm dlouhé. Rostliny jsou vždy bez výběžků. Jestřábník savojský.

Taxonomie

Všeobecně se jestřábník popisuje, co se týče jeho taxonomie, jako jeden z nejsložitějších rodů, tzv. kritických taxonů. +more Jednou z příčin je apomiktické rozmnožování mnoha druhů, které odchylky vzniklé před dávnou dobou na oddělených stanovištích dlouhodobě konzervuje (rostliny se vlastně množí klonováním). Následně vzniká velké množství tzv. apomiktických mikrodruhů. U rostlin rozmnožujících se opylením dochází zase často k hybridizaci, plodní hybridi se dále kříží mezi sebou i zpětně s původními rodiči, vznikají nepřehledné tzv. hybridní roje.

Rod jestřábník byl v minulosti pojímán jako široký rod (sensu lato) jestřábník Hieracium se dvěma podrody: subgen. Hieracium, tzv. +more pravé jestřábníky, a subgen. Pilosella, tzv. chlupáčky. V současné době jsou oba považovány za samostatné rody jestřábník (Hieracium sensu stricto) a chlupáček (Pilosella), do něhož patří mimo jiné i dobře známé druhy jestřábník oranžový (nově Pilosella aurantiaca) či jestřábník chlupáček (nově Pilosella officinarum).

Hlavní a vedlejší druhy

Stav, kdy vzniklo velké množství blízce příbuzných druhů, které navíc nejsou od sebe příliš odlišné, dal vzniknout systematické pomůcce, a to stanovením tzv. hlavních a vedlejších druhů. +more Hlavní druh je takový, který nese unikátní, dobře vyhraněnou, málo proměnlivou a dobře rozpoznatelnou sadu poznávacích znaků. Vedlejší druh je pak ten, který nese znaky nějakého dalšího, hlavního druhu, přičemž nemusí být nutně hybridního původu. Vzájemné vztahy se pak zapisují: * Hieracium laurinum (Hieracium sabaudum < Hieracium umbellatum) což značí: Vedlejší druh Hieracium laurinum nese znaky hlavních druhů Hieracium sabaudum a Hieracium umbellatum, má však blíže k Hieracium sabaudum. Jestřábník huňatý.

Zástupci v Česku

V České republice vyrůstá okolo 60 druhů. Za hlavní druhy (viz výše) je v české květeně považováno následujících 12 druhů: * Jestřábník alpský (Hieracium alpinum) - pouze v alpínských polohách Krkonoš a Jeseníků *Jestřábník bledý (H. +more schmidtii) - živinami chudé skalní výchozy, suché bory a teplomilné doubravy na skalách, kaňony řek *Jestřábník dvouklaný (H. bifidum) - vzácně na vápencových skalních výchozech *Jestřábník hladký (H. laevigatum) - většina území, dubohabřiny, doubravy, horské a podhorské louky *Jestřábník hroznatý (H. racemosum) - převážně dubohabřiny a doubravy teplejších oblastí *Jestřábník huňatý (H. villosum) - kriticky ohrožený endemit Hrubého Jeseníku *Jestřábník Lachenalův (H. lachenalii) - na celém území, listnaté mezofilní lesy, teplomilné doubravy, ale též podhorské louky *Jestřábník okoličnatý (H. umbellatum) - teplejší oblasti, suché trávníky, skalní výchozy, vřesoviště, acidofilní doubravy, bory *Jestřábník savojský (H. sabaudum) - hojný na celém území, převážně sušší lesy a lesní lemy *Jestřábník slezský (H. silesiacum) - kriticky ohrožený endemit Hrubého Jeseníku *Jestřábník věsenkovitý (H. prenanthoides) - subalpínské louky a křoviny Krkonoš a Jeseníků *Jestřábník zední (H. murorum) - na celém území krom nejteplejších zemědělských nížin, mezofilní a suché lesy, lesní lemy, též leckde jinde Velké množství drobných vedlejších druhů se vyskytuje především ve vysokých polohách hor, nejvíce v Krkonoších a Hrubém Jeseníku (jestřábník labský, zelenohlavý a další); mnohé z nich jsou kriticky ohroženými endemity malého území.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Hvězdnicovité Kategorie:Flóra Česka Kategorie:Flóra Brazílie Kategorie:Flóra Číny Kategorie:Flóra Indického subkontinentu Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra jihovýchodu USA Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadu USA Kategorie:Flóra jihu Jižní Ameriky Kategorie:Flóra Karibiku Kategorie:Flóra Kavkazu Kategorie:Flóra Mexika Kategorie:Flóra Mongolska Kategorie:Flóra ruského Dálného východu Kategorie:Flóra severní Afriky Kategorie:Flóra severní Evropy Kategorie:Flóra severovýchodu USA Kategorie:Flóra severozápadu USA Kategorie:Flóra severu Jižní Ameriky Kategorie:Flóra Sibiře Kategorie:Flóra Střední Ameriky Kategorie:Flóra Střední Asie Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra středojihu USA Kategorie:Flóra středoseveru USA Kategorie:Flóra subarktické Ameriky Kategorie:Flóra východní Asie Kategorie:Flóra východní Evropy Kategorie:Flóra východní Kanady Kategorie:Flóra západní Kanady Kategorie:Flóra západu Jižní Ameriky