Cesko.wiki Jómští vikingové
Author
Albert FloresJómští vikingové nebo také jómsvikingové (Jómsvíkingar, singulár Jómsvíking) byli polo-legendární válečná družina vikinských žoldnéřů, nájezdníků či banditů v 10. a 11. století. Vyznačovali se tím, že působili zcela nezávisle na skandinávských králích jako organizovaná žoldnéřská společnost.
Prameny
+more7|vlevo|Runový_nápis_na_kameni_ve_švédském_Sjörupu_dodnes_připomíná_útok_jómských_vikingů_na_Uppsala'>Uppsalu. Podle norských ság, především dle Ságy o jómských vikinzích (Jómsvíkinga saga), Ságy Olafa Tryggvassona a příběhů z Flateyjarbóku, se jejich pevnost Jomsborg měla nacházet na jižním pobřeží Baltského moře, ale její přesná poloha je předmětem sporu současných historiků a archeologů. Většina z nich ji lokalizuje na vrch Silderberg severně od města Wolin na stejnojmenném ostrově. Jomsborg je ztotožňován s názvy „Jumne“, „Julin“ a „Vineta“, vyskytujícími se v dánských a německých pramenech.
Legenda o jómských vikinzích se objevuje v některých islandských ságách ze 12. +more a 13. století. Samotná jejich existence je předmětem diskuze v historických kruzích, hlavně kvůli nedostatku primárních zdrojů. Nedochovaly se žádné soudobé zdroje zmiňující jména jómští vikingové a Jomsborg, ale existují tři soudobé runové kameny a několik soudobých lausavís, které se zmiňují o jedné z jejich bitev.
Přestože měli sveřepě lpět na svém pohanství, které spočívalo v neutuchající věrnosti ke starým severským bohům jako byli Ódin či Thór, byli schopni bojovat pro jakéhokoli vladaře, který byl ochotný si je najmout. Díky tomu se měli účastnit válek i na straně křesťanských panovníků. +more Sami však byli mocní natolik, aby některé bitvy vedli zcela samostatně.
Historie
+more0|vlevo'>Bitva u Fýrisvelliru Bitva u Hjörungavágru v Sáze Olafa Tryggvassona Pod vedením Styrbjörna Silného bojovali jómští vikingové proti prvnímu švédskému králi Eriku Vítěznému v bitvě u Fýrisvelliru v roce 985 či 986. Své nezávislosti jómští vikingové dosáhli, když jejich proslulý vůdce Sigvaldi Strut-Haraldsson ve snaze pomoci polabským Wendům nalákal dánského krále Svena Vidlího vouse na svou loď, kde ho poté zajal. Tím byli Slované zproštěni povinnosti platit tribut Dánsku a Sigwaldi dosáhl odměny v podobě sňatku s dcerou wendského knížete Burislava Astrid.
Později měl Sven motivovat Sigvaldiho k válce proti Norsku s úmyslem sesadit jeho vládce Haakona Sigurdssona. V námořní bitvě u Hjörungavágru kolem roku 986 byla početná flotila jómských vikingů Haakonem poražena a Sigwaldi uprchl.
+more0|Bitva_u_Svolderu_v_podání_Otto_Sinding'>Otty Sindiga V pozdější bitvě u Svolderu 9. září 1000 měl Sigwaldi opustit uprostřed boje svého spojence norského krále Olafa Trygvassona, který zde nalezl svou smrt. Další osudy Sigvaldiho Strut-Haraldssona nejsou známi. O devět let později od bitvy u Svolderu měl další vůdce jómských vikingů a Sigwaldiho bratr Thorkel Vysoký vedl trestnou výpravu proti Anglii za Sigwaldiho smrt. Je tedy možné, že Sigwaldi byl zabit Angličany.
Nakonec to byl norský král Magnus I. +more (1024-1047), který se rozhodl k definitivnímu skoncování s jómskými vikingy, a roku 1043 vytáhl proti pevnosti Jomsborg, kterou následně dobyl, což byla smrtelná rána pro válečnou družinu jómských vikingů.