Cesko.wiki Kakariki modrokřídlý
Author
Albert FloresKakariki modrokřídlý, nebo také kakariki tmavohlavý (Cyanoramphus ulietanus), je vyhynulý druh papouška z čeledi alexandrovití (Psittaculidae) a rodu kakariki (Cyanoramphus). Šlo o endemitní druh ostrova Raiatea ve Francouzské Polynésii.
Popis
Kakariki modrokřídlý dosahoval velikosti asi 27 cm. Zbarvení bylo na svrchní straně těla sytě olivově zelené, se šedohnědým lemováním jednotlivých pírek; lidskému pozorovateli se mohlo zdát peří jakoby strakaté. +more Kostřec byl tmavě karmínový, letky a ocasní pera tmavá. Spodní strana těla se pohybovala ve žlutých odstínech, opět s lemováním jednotlivých pírek. Hlava měla zbarvení černohnědé, s tmavě modrým zobákem.
Biologie
Jednalo se o endemitní druh ostrova Raiatea v dnešní Francouzské Polynésii. Raiatea má rozlohu asi 238 km² a je součástí Společenských ostrovů. +more Kakariki modrokřídlý byl nejspíše druh místních lesů, které na souostroví v 18. století převládaly. Nicméně vzhledem k tomu, že byl pták vyhuben brzy po svém objevení, o jeho chování a ekologii nezůstaly dnešním vědcům žádné informace.
Výskyt papoušků rodu kakariki je soustředěn především na Nový Zéland, asi 3220 km na jihozápad od Společenských ostrovů. Společně s kakarikim modrokřídlým obýval Společenské ostrovy i kakariki tahitský (Cyanoramphus zealandicus), jenž žil na ostrově Tahiti, vzdáleném asi 320 km od Raiatey. +more Oba druhy zřejmě pocházejí z jedné kolonizační události Společenských ostrovů.
Vyhynutí
Kakariki modrokřídlý byl pozorován nejspíše pouze jednou, a to v 70. letech 18. +more století. Příčiny vyhynutí nejsou uspokojivě objasněny, Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) se přiklání k tomu, že nejspíše představovalo důsledek mýcení původních ostrovních lesů, lovu či predace ze strany zavlečených druhů, jako u mnohých jiných endemitních ostrovních druhů. Anglický spisovatel Errol Fuller, jenž se ve svých odborných knihách soustředí na problematiku lidmi vyhubených zvířat, poukazuje na vágní tvrzení od jistého D. Daye z roku 1981, jenž prohlásil, že kakariki modrokřídlý možná stále přežívá. Tyto informace však nebyly spolehlivě potvrzeny a Fuller je o několik let později oznáčil za pouhou fámu.
Historie
Zatímco příbuzný kakariki tahitský byl v průběhu historie pozorován západními přírodovědci a sběrateli několikrát, všechny známé vzorky kakarikiho modrokřídlého byly zřejmě uloveny při jediné příležitosti družinou kapitána Jamese Cooka. Pouhé dva vzorky s největší pravděpodobností získal v roce 1773 nebo 1774 německý přírodovědec Georg Forster, jenž se zúčastnil druhé plavby Jamese Cooka. +more Není nicméně vyloučena ani možnost, že oba dva vzorky pocházejí až ze třetí objevné plavby, která na ostrově Raiatea kotvila od listopadu 1777. Jako nepravděpodobný se ukazuje alespoň původ z první plavby Jamese Cooka z podzimu 1768, protože podle dobových záznamů se k posádce chovali místní domorodci velmi nepřátelsky, a průzkum ostrova proto nebyl dobře proveditelný.
Jeden ze vzorků je dnes uložen v Natural History Museum v Tringu a nese kódové označení UKNHM 21. R. +more28. 1. 84. Původně byl součástí sbírek Sira Josepha Bankse. Druhý vzorek, jenž s největší pravděpodobností představuje holotypový exemplář, získal Sir Ashton Lever, jenž se proslavil sestavením impozantní londýnské přírodovědné a etnografické sbírky z cest Jamese Cooka. Roku 1806 byla Leverova sbírka postupně rozprodána v dražbě, exemplář kakarikiho připadl císařským sbírkám ve Vídni. Dnes je uložen v místním Přírodovědném muzeu, kde nese kódové označení NMW 50. 687.