Cesko.wiki Klokan rudokrký
Author
Albert FloresKlokan rudokrký (Macropus rufogriseus) je středně velký poměrně podsaditý klokan s dosti hustým kožichem, snadno se pozná podle víceméně červenohnědého týlu. Své jméno získal podle narudlého zbarvení krku a na plecích.
Základní údaje
Velikost v porovnání s okolním rostlinstvem Výška klokana rudokrkého je 66 až 93 cm, ocas je dlouhý 62 až 88 cm. +more Jeho hmotnost se pohybuje mezi 11 až 27 kg. Dožívá se 12 až 15 let.
Poddruhy
Rozlišují se tři poddruhy:
* Macropus rufogriseus rufogriseus * Macropus rufogriseus frutica * Macropus rufogriseus banksianus
Způsob života
Den tráví klokan rudokrký obvykle ukrytý v lese či ve stepi. Nejaktivnější je za soumraku a v noci, kdy se věnuje pastvě. +more Většinou se pase několik klokanů spolu najednou. Často se jedná o rodinné nebo alespoň příbuzenské skupiny, které nemají žádného vůdce a jednotlivá zvířata se pohybují podle své vůle, zcela nezávisle na ostatních.
Když některý člen skupiny zjistí poblíž možného nepřítele, varuje ostatní dupáním nebo tlučením ocasem o zem. Skupina tehdy prchne nebo hledá útočiště vběhnutím do vody, když je v okolí.
Samice klokana rudokrkého nosí mládě ve vaku téměř nejdéle ze všech klokanů, až 40 týdnů.
Potrava
Klokan rudokrký je podobně jako všichni klokani býložravec, živí se výhonky trav, bylinami a listy. Klokani jsou přizpůsobeni k příjmu poměrně chudé potravy a v suchých obdobích se spokojí i s bylinami, kterými by ostatní zvířata pohrdla. +more K tomu mají zvláštně členěný žaludek, který sice nedosahuje dokonalosti přežvýkavců, ale klokanům umožňuje trávení potravy bohaté na celulózu. Natrávenou potravu klokani také přežvykují.
Výskyt
){kind=link}
Ve dvou poddruzích žije v jihovýchodní Austrálii od jižního Queenslandu až po jihovýchod Jižní Austrálie a na Tasmánii. Dává přednost lesům s hustým podrostem, k pastvě však potřebuje řídce porostlá místa. +more Je nejhojnější klokan blahovičníkových lesů. Kácení lesů mu spíše prospělo než uškodilo, neboť bylo vytvořeno více přechodů mezi lesem a travnatou krajinou.
Klokanů se vyskytuje přes 300 000, ale poslední dobou jich začíná ubývat.
Zvířata tasmánských populací, která dobře snáší i poměrně tuhou zimu, byla úspěšně přesídlena i na jiné kontinenty, dokonce i do severní a střední Evropy. U pevninské populace se mláďata rodí ve všech ročních obdobích a u tasmánské od února do března, to znamená na vrcholu léta jižní polokoule. +more Na přelomu 19. a 20. století byl chován i v Česku v oboře u Poděbrad.
Chov v zoo
V Česku chová tento druh osm zoologických zahrad sdružených do Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZOO):
* Zoo Děčín * Zoo Hluboká * Zoo Hodonín * Zoo Chleby * Zoo Plzeň * Zoo Praha * Zoopark Vyškov * Zoo Zlín
Z toho tři zoo chovají poddruh klokan rudokrký tasmanský: Zoo Chleby, Zoo Praha, Zoopark Vyškov.
Klokan rudokrký je chován i v mnoha dalších českých zoo a zookoutcích, např. Zoo Tábor, Zooparku Zájezd či Zoopark Na Hrádečku v Horní Pěně u Jindřichova Hradce.
Na Slovensku je chován v Zoo Košice a Zoo Spišská Nová Ves. V minulosti byl rovněž chován v Zoo Bojnice a Zoo Bratislava.
Chov v Zoo Praha
Klokani rudokrcí byli do Zoo Praha prvně dovezeni v roce 1946. Jednalo se o pár z London Zoo bez určení poddruhu. +more Tomuto páru se v Praze narodilo brzy první mládě. Další zvířata byla dovezena z Whipsnade Zoo, další anglické zoologické zahrady Zoologické společnosti Londýn. Následovaly další odchovy. V roce 1956 se právě odchovaná mláďata dostala do Pekingu, s jehož zoologickou zahradou tehdy probíhaly intenzivní výměny. Chov byl ukončen v roce 1970 a obnoven po dlouhé pauze až roku 2003. Nově se však jednalo o příslušníky tasmánského poddruhu M. r. rufogriseus (klokan rudokrký tasmanský).
Na konci roku 2017 bylo chováno trio těchto klokanů (samec se dvěma samicemi). V roce 2018 přišla na svět samička. Ke konci roku 2018 byl chován samec a tři samice.
Tento druh je od jara 2020 vystavován v expozičním celku věnovaném tasmánské a australské fauně nazvaném Darwinův kráter v dolní části zoo. Průchozí výběh obývá společně s klokany obrovskými.
Odkazy
Reference
Literatura
Alice L. Denyer, Sophie Regnault & John R. +more Hutchinson (2020). [url=https://peerj. com/articles/9760/]Evolution of the patella and patelloid in marsupial mammals. [/url] PeerJ, 8: e9760. doi: https://doi. org/10. 7717/peerj. 9760.
Externí odkazy
[url=http://www.zoo-ohrada.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=69&Itemid=486]Klokan v ZOO Ohrada[/url] * [url=http://www.zootabor.eu/zvire/klokan-rudokrky/]Klokan rudokrký v ZOO Tábor[/url]