Cesko.wiki Koliha nejmenší
Author
Albert FloresKoliha nejmenší (Phyllonorycter insignitella) je druh motýla z čeledi kolihozubkovití (Gracillariidae). Dospělci mají délku těla kolem 5 milimetrů a charakteristické zbarvení křídel s černými příčnými pruhy. Larvy tohoto motýla se živí listy břízy, javoru, višeňovce nebo třešně. Po vytvoření kukly vytvářejí malé kulovité miny na listech, které lze snadno poznat. Koliha nejmenší je rozšířena v Evropě, Asii a Severní Americe. Tento motýl je obvykle považován za škůdce, protože larvy způsobují defoliaci stromů, což může negativně ovlivnit jejich růst a zdraví.
Taxonomie
Druh poprvé popsal John Gould v roce 1841. Koliha nejmenší se řadí do rodu koliha (Numenius), čeledi slukovití (Scolopacidae) a řádu dlouhokřídlí (Charadriiformes).
Popis
Pták měří pouze kolem 28-31 cm, což z něj dělá nejmenšího zástupce rodu koliha (Numenius). Rozpětí křídel je kolem 68-71 cm, váha se pohybuje kolem 175 g.
Zobák je na kolihu poměrně krátký. Od kořene do poloviny je rovný a narůžovělý (zvláště dolní čelist), zhruba od poloviny ke špičce je tmavě hnědý až černý a jemně zahnutý směrem dolů. +more Duhovka je tmavě hnědá. Tenké nohy jsou do žluta až modro-šeda.
Opeření je většinou žlutohnědé. Na hlavě je poměrně výrazný vzor: tmavě hnědou korunku protíná uprostřed jasný bledě světlý pruh táhnoucí se od středu čela nahoru na vrchol hlavy, směrem k šíji se rozšiřuje. +more Oční proužek začíná mezi zobákem a okem, kde má spíše tvar protáhlého trojúhelníku, a pokračuje kousek za okem jako klasický oční proužek. Zbytek hlavy je většinou bledě žlutohnědý s občasným tmavým či bledě bílým kropením.
Krk a hruď jsou špinavě bílé s tmavě hnědým, nepravidelným a přerušovaným proužkováním, břicho a spodek je bílý s tmavým čárkováním. Křídla jsou tmavá se žlutohnědými skvrnami.
K vzhledově podobným druhům se řadí koliha severní a bartramie dlouhoocasá.
Biologie a chování
Koliha nejmenší při sběru potravy Jedná se o migrační druh. +more Rozmnožuje se od května do srpna v neforemných koloniích v oblastech ruské Sibiře a Mongolska. Hnízdo představuje mělký vyhloubený důlek vystlaný mechem cca 200 m od nejbližšího souseda téhož druhu. Na počátku podzimu po odchovu mláďat kolihy migrují ve velkých hejnech na jižní polokouli. Většina ptáků migruje do severních oblastí Austrálie, běžně ale zimují i v nedalekých oblastech Mikronésie, Melanésie a Jihovýchodní Asie.
V oblasti hnízdišť vyhledává hlavně otevřenou krajinu bez vzrostlých stromů v blízkosti vodních toků. Při migraci zastavuje hlavně v oblastech močálů v blízkosti řek a jezer. +more Na zimovištích preferuje nezalesněné plochy s trávou do 20 cm v blízkosti vodních toků, bažin, rašelinišť či oceánského pobřeží.
Živí se hlavně hmyzem, jídelníček doplňuje semínky. Potravu hledá v mělkých bahnitých březích vodních toků, které propichuje svým úzkým zobákem, který často zcela ponoří do bahna.
Rozšíření a populace
Podle odhadu z roku 2006 celková populace kolih nejmenších čítala více než 180 tisíc jedinců. Kolem 175 000 z nich zimuje v Austrálii.
Ohrožení a ochrana
I když je celkový populační trend kolih nejmenších neznámý, Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako málo dotčený.
Galerie
File:Numenius minutus 1. jpg|Koliha nejmenší v typickém biotopu File:Bird illustration by Elizabeth Gould for Birds of Australia, digitally enhanced from rawpixel's own facsimile book477. +morejpg|Ilustrace kolih z dílny Elizabeth Gould File:Siberian migrant birds, Canterbury Museum, 2016-01-27. jpg|Velikostní srovnání kolihy nejmenší (vlevo) s kolihou východní (vpravo).
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
[url=http://nzbirdsonline. org. +morenz/species/little-whimbrel]Profil druhu na Novozélandské encyklopedii ptactva[/url] * [url=http://www. environment. gov. au/cgi-bin/sprat/public/publicspecies. pl. taxon_id=848]Koliha nejmenší na webu australské vlády[/url].