Kolonie

Kolonie je závislé území nebo město bez vlastní vlády, které patří nějakému státu, ale není součástí jeho území. Od kolonií je třeba odlišovat satelitní státy a dominia s vlastní vládou a oficiálně nezávislá, i když mohou být de facto ovládána jiným státem (státy RVHP). V historii se slovem kolonie označovaly odlišné formy vzdáleného osidlování čili kolonizace. Animace postupného vývoje světových říš a jejich kolonií od 15. do 21. století.

Historie

+more6|náhled'>Světové říše a jejich kolonie v roce 1945 Jako starověké kolonie se často označují zámořské osady, původně patrně obchodní stanice (faktorie), zakládané už Féničany ve Středomoří (Kypr, Kartágo, Marseille). Z některých se pak vyvinula více méně samostatná města, k mateřskému městu (metropoli) vázaná pouze tradicemi, kulturou a náboženskými vazbami. Městské kolonie (apoikia) pak zakládala během řecké kolonizace přístavní města (Korint, Théra aj. ) zčásti také proto, aby řešila problém přelidnění. Tak Athény rozdělovaly losem dobytá území vojákům, aby se tam trvale usadili a hospodařili (klerúchia). Tento druh kolonizace (z lat. colonus, usedlý zemědělec, osadník) pak praktikovali také Římané nejprve v Itálii a pak i v západní Evropě. Od názvu „colonia“ se odvozuje například název Kolín nad Rýnem.

Jiný význam měla středověká kolonizace, kdy panovníci méně zalidněných zemí střední a východní Evropy nabízeli osadníkům z přelidněné západní Evropy (Porýní aj. ) půdu pro zemědělství a zejména pro zakládání měst, která pro ně znamenala velké příjmy. +more Přemyslovská kolonizace českých zemí ve 12. -14. století spolu s těžbou stříbra založila moc českých králů a název Kolín je odvozen z latinského colonia.

Kolonialismus

+more6|náhled'>Světové říše a jejich kolonie v roce 1550 Kolonie v moderním významu zámořských „držav“ jako vzdálených území, která „mateřská“ země obsadí, trvale ovládá svými úředníky a hospodářsky vytěžuje, vznikly až v 15. století. Roku 1415 dobyli Portugalci Ceutu, 1420 Madeiru a 1427 Azory, kolem roku 1450 dosáhli pobřeží dnešní Sierra Leone a Guinejský záliv a na Madeiře se začala pěstovat cukrová třtina. Roku 1488 obeplul Vasco da Gama Mys Dobré naděje a na další cestě doplul roku 1498 do Indie. Roku 1500 objevil Pedro Álvares Cabral Brazílii, 1505 dorazili Portugalci na Ceylon, 1513 do jižní Číny, 1553 založili Macao a 1570 japonské Nagasaki.

Mezitím objevil Kryštof Kolumbus roku 1492 pro Španělsko Střední Ameriku a 1494 si Španělé s Portugalci v Tordesillas rozdělili sféry vlivu poledníkem, probíhajícím 1560 km západně od Kapverdských ostrovů. Už v 15. +more století se na zámořském obchodu podíleli i nizozemští plavci a po získání samostatnosti 1581 se vydali po portugalských stopách do Indie. Roku 1597 se vrátila první výprava z Moluk s nákladem pepře a 1602 byla založena nizozemská Východoindická společnost, 1619 dobyli Nizozemci Jakartu a postupně vytlačovali Portugalce z jejich pozic. 1638 obsadili ostrov Mauricius, 1639 převzali obchod s Japonskem a nakrátko ovládli i přístavy v Brazílii, v Karibiku a v Angole. Kolem roku 1650 byl obchod s třtinou i s otroky v nizozemských rukou a 1652 se Nizozemci usadili v jižní Africe. Už 1614 vznikla první nizozemská osada v Severní Americe a 1643 v jižním Chile.

+more6|náhled'>Světové říše a jejich kolonie v roce 1800 Francouzští mořeplavci se dostali k pobřeží Newfoundlandu už počátkem 16. století, 1553 se snažili zachytit v Brazílii, 1562 na Floridě, ale teprve 1605 se trvale usadili v Kanadě a 1609 založili město Quebec. Ovládali obrovské, ale málo zalidněné území a protože Francouzi se do zámoří příliš nehrnuli, obchodovali hlavně s kožešinami a udržovali dobré styky s Indiány. Roku 1624 založili osady v Senegalu, Francouzskou Guyanu a další ostrovní kolonie v Karibiku (San Domingo, dnešní Haiti, 1664) a 1699 město Louisiana v Severní Americe. Menší osady měli také v Indii, 1664 obsadili ostrov Réunion a 1713 Mauricius. Za válek 18. století v Evropě však o řadu svých osad přišli a ztratili také vliv v Severní Americe, kde bylo mnohem víc anglických kolonistů.

Také Anglie, která se později stala hlavní koloniální mocností, vstoupila do kolonizace až později. Už roku 1497 sice John Cabot v anglických službách doplul k pobřeží Newfoundlandu, angličtí mořeplavci se však dlouho spokojili jen s pirátskými útoky na španělské lodi. +more Až roku 1607 založili kolonii v Jamestownu (Virginie), 1625 se úspěšně usadili v Karibiku, kde založili třtinové plantáže. Až do zákazu obchodu s otroky v roce 1807 dovezli Angličané do Karibiku asi třetinu všech afrických otroků v Americe. Roku 1634 založili pronásledovaní katolíci kolonii Maryland a 1655 dobyli Angličané Jamajku. Roku 1655 rozhodl parlament o anglickém monopolu na dopravu zboží z anglických kolonií a 1664 dobyli angličané dnešní New York.

+more6|náhled'>Světové říše a jejich kolonie v roce 1914 Už roku 1600 byla založena Východoindická společnost, která se snažila ovládnout obchod s kořením, což se jí později ve spolupráci s Nizozemci podařilo. Po bitvě u Plassey roku 1757 Britové ovládli Bengálsko a během následujících sto let celou Indii, nejcennější ze svých kolonií. Po Americké revoluci 1775 se Britové soustředili na Kanadu a zároveň hledali, kam vyvážet své trestance. Dnešní Austrálii objevili Nizozemci roku 1606, ale teprve 1770 ji James Cook prohlásil spolu s Novým Zélandem za britskou kolonii. Roku 1795 Britové obsadili nizozemské kolonie v Jižní Africe, jejich panství se dále rozšířilo po porážce Napoleonově 1814 a vynálezy parníku a telegrafu je posílily. Kromě vlastních kolonií, které na vrcholu britské moci v roce 1922 tvořily asi čtvrtinu všech pevnin s téměř čtvrtinou lidstva, mohli Britové ovládat i hospodářství Číny, Argentiny a dalších zemí. Proti Ruské expanzi ve Střední Asii se Britové 1839 pokusili obsadit Afghánistán a po Ruském postupu na Balkán vyvolali Krymskou válku, kterou 1856 vyhráli.

Belgický král Leopold II. +more začal zkoumat možnosti koloniální expanze v Africe od roku 1865 a roku 1884 vznikl Konžský stát jako jeho soukromé vlastnictví, které roku 1907 převedl na belgický stát. Země získala nezávislost v roce 1960. Jako poslední z evropských mocností se do koloniální expanze zapojilo Německo. Kromě řady drobných osad v různých částech světa, které Němci osídlili už v 18. století, zmocnili se v letech 1883-1890 tří velkých území v Africe a řady ostrovů v Tichém oceánu (Německá Nová Guinea a Samoa). Tyto kolonie se roku 1922 staly protektoráty Británie a Francie.

Dekolonizace

+more6|náhled'>Světové říše a jejich kolonie v roce 1974 Britské kolonie, osídlené bělošskými kolonisty, získaly v 19. století statut dominia (Kanada 1867, Austrálie 1901), kdežto Irsko se samostatnosti domohlo 1921, Egypt 1922 a ostatní „barevné“ kolonie až po druhé světové válce, v níž se koloniální armády významně podílely na vítězství spojenců (Indie a Pákistán 1947, Izrael 1948, Malajsie 1957, Kypr 1960 atd. ) Podobně tomu bylo i s francouzskými koloniemi, které získaly samostatnost v 60. a 70. letech 20. století. Zbytky někdejší koloniální říše tvoří dnešní britská „Zámořská území“ (Normanské ostrovy v lamanšském průlivu, řada ostrovů v Karibiku, v Atlantském oceánu, ostrov Pitcairn v Pacifiku a teritorium v Antarktidě). Francouzská „Zámořská území a dominia“ (DOM/TOM) tvoří Francouzská Guyana a ostrovy v Atlantském (Guadeloupe a Martinik) a v Indickém oceánu (Réunion). Podobné zbytky koloniálních říší, často jako přístavní a vojenské opěrné body má také Nizozemsko, Španělsko, USA a několik dalších zemí.

Satelitní státy a protektoráty

Mezi samostatnými státy a koloniemi v pravém slova smyslu, které žádnou samostatnost ani nepředstírají, je celá řada přechodných forem mezinárodně politického uspořádání. Nejmenší míru samostatnosti mají protektoráty, vzniklé většinou za válečných konfliktů a obvykle spíše přechodné. +more Příkladem může být Protektorát Čechy a Morava v letech 1939-1945. Větší samostatnost s vlastní - i když třeba jen loutkovou - vládou a parlamentem mají satelitní státy, jako byl Slovenský stát za války nebo satelitní státy Sovětského svazu po válce. Velká míra autonomie charakterizuje dominia, téměř úplně samostatné státy s vlastní vládou i zahraniční reprezentací, vzniklé v průběhu dekolonizace. Na druhé straně i zcela samostatné státy jsou v dnešním globalizovaném světě často na jiných, mocnějších a silnějších státech různě závislé, přinejmenším hospodářsky.

Odkazy

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Kolonie. Sv. 14, str. 588

Související články

Dekolonizace * Dominium * Kolonialismus * Kolonizace * Neokolonialismus * Protektorát * Satelitní stát

Externí odkazy

[url=http://www. un. +moreorg/en/decolonization/nonselfgov. shtml]Non-Self-Governing Territories - seznam podle OSN z roku 2002[/url] * [url=https://www. the-american-interest. com/2017/06/29/russia-last-colonial-empire/]Vladislav Inozemcev, Russia, the Last Colonial Empire. In: The American interest, Vol. 13, No. 3. [/url].

Kategorie:Formy státu a vlády Kategorie:Kolonialismus Kategorie:Závislá území