Konvenční paměť
Author
Albert Flores16bitovém režimu procesorů Intel 8086. Konvenční čili základní paměť je v informatice označení pro operační paměť RAM počítačů IBM PC kompatibilních, která měla velikosti 640 KiB.
Charakteristika
Původní počítače z rodiny IBM PC kompatibilních mohly využívat maximálně 1 MB operační paměti RAM, protože použité procesory Intel 8086 (a Intel 8088) používaly pro adresaci paměti 20 adresních linek (tj. adresa v paměti měla 20 bitů (220 B = 1 MiB). +more Návrh konstrukce IBM PC byl postaven tak, že prvních 640 KiB paměti sloužilo pro aplikace a zbývající prostor 384 KiB (upper memory area) byl rezervován pro rozšiřující karty (například grafická karta zde měla videopaměť).
V praxi nebyla UMA paměť dostatečně využívána a poptávka po větší RAM rostla rychleji, než se při návrhu čekalo. Toto omezení se tak stalo spíše překážkou a vznikl způsob, jak využít prázdná místa této paměti pro aplikace. +more Oblast UMA využívaná pro aplikace byla pojmenována upper memory blocks (UMB). V prostoru UMB mohly být umístěny i rozšiřující karty s další RAM, která se promítala do úzkého okénka. Pro tento způsob rozšíření operační paměti se stala standardem paměť typu EMS (Expanded memory).
V dalších generacích procesorů byla k dispozici širší adresní sběrnice, která umožňovala adresovat větší paměť. Kvůli zpětné kompatibilitě byl původní způsob rozdělení paměti zachován. +more Byly však využity nové možnosti procesorů Intel 80286 (tzv. chráněný režim procesoru 80286), pomocí něhož vznikl (pro přístup k paměti nad hranicí 1 MiB v reálném režimu) standard XMS (Extended memory).
Rozdělení na základní a rozšířenou paměť odstranil až model virtuální paměti, který přinesl na platformu počítačů IBM PC kompatibilních procesor Intel 80386 (i386). Procesor i386 oproti současnému reálnému režimu umožňoval stránkování paměti a paměť RAM tím byla virtualizována.
Odkazy
Reference
Související články
Upper memory area * High memory area * Expanded memory * Extended memory * Reálný režim