Koučování

Koučování (koučink) je proces, podporující hledání individuálních řešení pro jedince v jím zvolené oblasti. Kouč není trenér ani poradce (mentor), ale hledá řešení společně s klientem. Termín pochází z anglického slovesa (trénovat, vést). Pochopení podstaty koučování ulehčuje i metafora kočího (v angl. coach) nebo dostavníku - jako prostředku, pomáhajícího dostat se důležité osobě pohodlným způsobem z místa, kde právě je, na místo, kde chce být.

Definice

Česká definice koučování vyzdvihuje, že „dospělý člověk se nejlépe učí praxí a vlastní zkušeností“, a koučování charakterizuje jako metodu užívanou „k taktnímu a ohleduplnému ovlivňování“. Maren Fischer-Epe uvádí, že „koučování je kombinace individuálního poradenství, osobní zpětné vazby a prakticky orientovaného tréninku; účelem je dosahování profesního a osobnostního rozvoje. +more“ Koučování není psychoterapie. I když koučování může mít někdy podobný efekt jako psychoterapie, není ho dosaženo aplikací psychologických a psychoterapeutických teorií, ale díky vlastní cestě, kterou si klient k výsledku najde.

Mezinárodní federace koučů definuje koučování jako partnerství s klientem v tvořivém procesu, který provokuje myšlení a inspiruje klienta k maximalizaci jeho osobního a profesního potenciálu.

Americká komunita Coachville (kterou založil Thomas Leonard - zakladatel ICF) koučování definuje jako "konverzaci, ve které kouč pomáhá hráči (klientovi) hrát jeho hru lépe a vyhrávat ji podle klientových vlastních pravidel". Koučování zde vychází z herní metafory - tedy z teze, že cokoliv v životě se dá hrát jako hra.

Kouči vystupují jako rovnocenní partneři, spolupracovníci, průvodci, důvěrníci, partneři. Pracují s jedinci tak, že pomocí otázek podněcují jejich různé pohledy na věc, pomáhají prohloubit jejich uvědomění (co vlastně chci, na čem mi záleží, co naopak vůbec nechci, …) a podporují je při nacházení vlastních zdrojů, potřebných k realizaci vlastních záměrů a cílů. +more Kouč klientovi neradí, nic nedoporučuje ani neschvaluje, nic mu nepodsouvá ani ho nikam nesměřuje - neovlivňuje klienta svým postojem. U kouče je důležitá absolutní důvěra v klienta, v jeho celistvost a v jeho schopnost najít vlastní řešení.

Typy koučování

Podle hloubky, kterou zasahuje

Transakční koučování - podporuje změnu akce. * Transformační koučování - mění člověka samotného.

Podle oblasti života, které se dotýká

Profesní koučování - týkající se pracovních záležitostí. * Osobní koučování nebo životní koučink - zabývající se tématy soukromého života lidí, např. +more životní spokojenosti, osobní produktivity, partnerských vztahů nebo single života.

Podle počtu osob, se kterými pracuje

Individuální koučink * Týmový (skupinový) koučink

Koučovací metody

GROW (koučink) * Inner Game * Život Jako Hra (Play-Two-Win) * Inner Freedom * World Power

Mýty o koučování

Mýtus#1 Kouči radí lidem. Koučování není poradenství. +more Kouči rozvíjejí potenciál klientů pomocí kladení silných otázek, aktivního naslouchání a přímé komunikace. Rady klientům jsou dokonce jednou z koučovacích chyb. Kouči často mají také roli konzultantů/mentorů - rady však udělují jen v oblastech, ve kterých mají prokazatelnou expertízu a výhradně se souhlasem klienta. * Mýtus#2: Koučem se může stát každý. Ačkoliv je koučování neregulovaná profese, koučem se nemůže stát každý. Na koučování je především třeba mít vyzrálou a vyrovnanou osobnost. Kouči potřebují absolvovat akreditovaný výcvik metod a dovedností, aby dokázali svoji práci dělat na profesionální úrovni. Koučování se nelze naučit z knih. * Mýtus#3: Každý je dnes koučem, koučů už je dnes hodně. - Počet odborníků v každé profesi je určen poptávkou na trhu, stejně tak je to i v koučování. * Mýtus#4: Já se koučuju sám, kouče nepotřebuji. - Po praktické stránce nelze dosahovat stejných efektů pomocí sebekoučování, jako pomocí kouče. Do tzv. "slepých míst" v mysli se člověk sám nedostane. Pomoc druhé osoby má nesrovnatelně účinnější efekt, než snaha o sebekoučování. * Mýtus#5: Kouče nepotřebuju, na to abych si popovídal mám přátele. - Účelem přátelských konverzací je sdílení příběhů. Účelem koučovacích konverzací je rozvoj potenciálu a dosahování cílů. Jedná se o dvě naprosto odlišné konverzace s jiným záměrem. Ačkoliv vás přátelé vyslechnou, v přátelských konverzacích nedochází k efektivnímu seberozvoji.

Seznam českých koučů

Kouči s nejvyšší certifikací ICF MCC:

* Vladimír Tuka, MCC * Aleš Vrána, MCC, MBA

Aktuální seznam certifikovaných koučů, kteří jsou členy České pobočky ICF, je k nalezení v registru koučů ICF Czech Republic - [url=https://www. coachfederation. +morecz/registr-koucu]Coachfederation. cz[/url] Členství v národní pobočce nesouvisí s certifikací, která probíhá mezinárodně, a není povinné, takže krom koučů uvedených v seznamu působí v ČR i další kouči certifikování ICF.

Odkazy

Reference

Literatura

PARMA, Petr, Umění koučovat. Praha: Alfa Publishing, 2006. +more * ATKINSON, Marilyn, Koučink - věda i umění: vnitřní dynamika. Praha: Portál, 2009 * VOKÁČOVÁ, Magdaléna, Zakázaná učebnice koučování, aneb, Zápisky účastníků výcviku, Praha, Inner Vinner, 2013.

Externí odkazy

[url=http://www. coachfederation. +moreorg]The International Coach Federation[/url] (ICF) ** česká pobočka: [url=http://www. coachfederation. cz]ICF Czech Chapter[/url] * [url=http://www. emccouncil. org]The European Mentoring and Coaching Council[/url] * [url=http://www. cako. cz]Česká asociace koučů[/url].

Kategorie:Personalistika Kategorie:Pedagogická psychologie Kategorie:Osobní rozvoj