Kruhoočko australopacifické

Kruhoočko australopacifické (Zosterops lateralis) je malý zpěvný pták, jehož domovinou jsou oblasti jihozápadního Tichomoří jako je Austrálie, Nový Zéland, Vanuatu, Fidži a jejich přilehlé ostrovy. Druh náleží do početného rodu Zosterops (kruhoočko) a čeledi kruhoočkovití (Zosteropidae). Jedná se o hojného ptáka, který je spojován s městskými parky, zahradami i ovocnými sady, kde je někdy považován za škůdce. Vedle hmyzu se totiž živí i ovocem včetně pěstovaných plodin jako jsou třešně nebo hrozny. Délka těla kruhoočka se pohybuje kolem 11-13 cm v závislosti na poddruhu, rozpětí křídel je 15-19 cm, váha je kolem 11 g.

Typické stanoviště druhu tvoří zalesněné plochy s množstvím stromů nebo křovin, kde mohou ptáci nalézt potravu, útočiště i hnízdní příležitosti. Rozmnožuje se od srpna/září do února, typicky dochází ke 2-3 snůškám. +more Samice klade 2-5 vajec do hnízda ve tvaru hluboké miskyv nižších částech stromového patra při koncích větví. Inkubace trvá 10-13 dní, mláďata opouští hnízdo po 9-11 dnech. Kruhoočka se páří již v prvním roce života, kdy dochází k utváření dlouhodobých monogamních svazků.

Systematika

+morejpg|náhled'>Ilustrace kruhooček a jejich hnízda Kruhoočko australopacifické poprvé popsal v roce 1801 anglický ornitolog John Latham, který druhu přiřadil vědecké jméno Sylvia lateralis. Rozlišuje se 17 poddruhů: * Z. l. chlorocephalus A. J. Campbell & S. A. White, 1910 - malé ostrůvky na východě australského Queenslandu. * Z. l. chloronotus Gould, 1841 - jihozápadní oblasti Západní Austrálie od Carnarvonu na jih po Jižní Austrálii. * Z. l. cornwalli Mathews, 1912 - středovýchodní a jihovýchodní Queensland po severovýchodní Nový Jižní Wales. * Z. l. flaviceps Peale, 1848 - Fidži. * Z. l. griseonota G. R. Gray, 1859 - Nová Kaledonie. * Z. l. lateralis (Latham, 1801) - Ostrov Flinders, Tasmánie, Ostrov Norfolk; Nový Zéland a Chathamské ostrovy. * Z. l. macmillani Mayr, 1937 - ostrovy Tanna and Aniwa (jižní Vanuatu). * Z. l. melanops G. R. Gray, 1860 - Lifou, Ostrovy Loyalty, Nová Kaledonie. * Z. l. nigrescens F. Sarasin, 1913 - Ostrovy Loyalty, Nová Kaledonie. * Z. l. ochrochrous Schodde & Mason, 1999 - Ostrov King, Tasmánie * Z. l. pinarochrous Schodde & Mason, 1999 - jihovýchod Jižní Austrálie, jihozápad Nového Jižního Walesu, západ Victorie. * Z. l. tephropleurus Gould, 1855 - Ostrov Lorda Howa. * Z. l. tropicus Mees, 1969 - Torresovy ostrovy a Banksovy ostrovy (kromě Mota Lava), a ostrovy Malo a Espíritu Santo, severozápadní Vanuatu * Z. l. valuensis Murphy & Mathews, 1929 - Mota Lava, Banksovy ostrovy, Vanuatu. * Z. l. vatensis Tristram, 1879 - střední a jižní Vanuatu. * Z. l. vegetus E. J. O. Hartert, 1899 - severovýchodní Queensland. * Z. l. westernensis (Quoy & Gaimard, 1830) - jihovýchodní Nový Jižní Wales po východní Victorii.

Popis

Juvenilní jedinec Jedná se drobné baculaté pěvce s velkou zakulacenou hlavou, krátkým špičatým zobákem, krátkým krkem, poměrně dlouhými špičatými křídly a krátkým ocasem s mírně vidlicovým zakončením. +more Samec a samice si jsou podobní. Hlavním a velmi výrazným rozpoznávacím znakem druhu je jasně bílý oční kroužek, který silně kontrastuje s tmavou červenohnědou duhovkou. Hlava a spodní část hřbetu jsou olivově zelené. Vrchní část hřbetu a zadní část krku jsou šedé. Svrchní část křídel je převážně tmavě olivově zelená, zatímco spodní část křídel je bledě bílá. Ocas je tmavě olivově zelený. Přední část krku a horní část hrudi jsou krémově bílé, která přechází do krémově šedé na břichu a na spodních krovkách ocasních. Boky jsou do růžova, stehna bílé. Nohy jsou světle hnědé, zobák tmavě hnědočerný. Juvenilní jedinci mají podobně zbarvené opeření jako dospělci, avšak jejich oční kroužek je tenčí a jeho bílé zabarvení není tak výrazné. Samce lze trénovaným okem rozpoznat podle mírně jasnějšího opeření než u samic.

Délka těla se pohybuje kolem 11-13 cm v závislosti na poddruhu, rozpětí křídel je 15-19 cm, váha kolem 11 g.

Na Novém Zélandu lze kruhoočko zaměnit za medosavku novozélandskou, která je však mnohem větší a postrádá typický oční kroužek. V Austrálii lze kruhoočko australopacifické zaměnit za kruhoočko žlutavé, které se vyskytuje na severu a severozápadě Austrálie. +more Kruhoočko žlutavé lze rozeznat podle výraznějšího žlutavě zbarveného opeření a menšího očního kroužku.

Biologie a chování

Pohyb

Kruhoočka se v době hnízdění pohybují samotářsky, v páru nebo menších hejnách. V zimním období se sdružují do velkých hejn. +more V rámci hejna dominantní jedinci často pronásledují méně dominantní ptáky. Na Novém Zélandu se jedná převážně o stálé ptáky, avšak kratší přesuny o desítkách, výjimečně o stovkách kilometrů se u některých populací dějí. V Austrálii dochází u některých populací k masivní migraci, avšak jiné populace zůstávají ve stejných oblastech, takže australské populační složení je značně dynamické. Např. některé populace z východní Austrálie se pravidelně stahují do jiných částí Austrálie, a mohou tak v různých částech roku nahradit místní populace kruhooček, které zase popoletí jinam.

Naopak populace ze západní Austrálie jsou v zimě spíše potulné, tzn. po skončení období hnízdění se potulují po okolní krajině bez zřejmého cíle. +more Každý rok na podzim statisíce kruhooček migruje z hnízdišť v Tasmánii a jižní Victorii do severně položených zimovišť až k jižnímu Queenslandu. Ptáci migrují v noci.

Rozmnožování

vlevo Jedná se o monogamní ptáky, kteří tvoří dlouhodobé páry již v prvním roce života. +more Ustaví si teritoria, která však nijak vehementně nebrání a jednak dovolují ostatním kruhoočkám sbírat potravu na svých teritoriích, a jednak sami sbírají potravu ne teritoriích jiných kruhooček. Teritoria vymezují hlasitým zpěvem. Stavbu hnízda obstarává samec i samice. Hnízda jsou umístěna na stromě při koncích stromového větvoví. Jemné hnízdo ve tvaru hlubokého hrnku je vyrobeno z větviček, mechu, lišejníků, zvířecích chlupů, pavučin a chmýří bodláčí.

Na Novém Zélandu dochází ke kladení vajec cca od září do února, v teplejší Austrálii se začíná s kladením již v srpnu. Samice klade 2-5, nejčastěji 3 modré či modrozelené vejce oválného tvaru o rozměrech 17×13 mm ve 24h intervalech. +more Inkubují samec i samice po dobu 10-13 dní. Mláďata se rodí se zavřenýma očima, a až na malý chomáč peří na hlavě jsou zcela holá. Ptáčata vykrmují oba rodiče. Po 4 dnech se mláďatům otevírají oči a v 10 dnech už jsou opeřená. V 9-11 dnech opouští hnízdo. Modrá vejce kruhooček australopacifických Mláďata zůstávají s rodiči po další 2-3 týdny, načež dochází k jejich plnému osamostatnění. Páří se již v prvním roce života (ve věku cca 9 měsíců). Dospělý pár si po vyvedení první snůšky v sezóně dá na chvílí pauzu a za cca jeden a půl až dva měsíce se pokusí o další snůšku. Běžně dochází v hnízdním období ke 2-3 snůškám. Mohou se dožít nejméně 11 a půl roku.

Potrava

Živí se hmyzem (pavouci, brouci, mouchy, housenky) a velkým množstvím ovoce a nektaru. Dokáže spolknout ovoce o šířce až 10,5 mm, což je na tak malého ptáka zdatné sousto. +more Kruhoočka jsou při sbírání potravy značně rychlá - často sbírají potravu v hustém houští či ve spodním patře stromového baldachýnu, kde rychle přistanou na větévce, spolknout plod a rychle zase letí dále. Občas přistanou i na zemi, kde se pohybují pohopsáváním. Ke sběru potravy dochází většinou v malých hlučných hejnech.

Pro sání nektaru se kruhoočkům hodí jejich štětcově zakončený jazyk pokrytá štětinami. Pokud dojde k dobré úrodě plodů, kruhoočka se mohou sdružit do hejna čítající tisíce jedinců a okupovat malé území lesa s plodonosnými stromy. +more Jedná se o důležité roznašeče semen.

Vokalizace

Zpěv kruhoočka austrolopacifického Hlasově se projevuje jasným, vysoce položeným a pronikavým melodickým švitořivým a trylkovacím zpěvem, který často opakuje. +more Kontaktní volání představuje naříkavé krííí, v letu se hromadně projevuje kratším kli-kli. Zpěv kruhoočka připomíná zpěv pěvušky modré.

Stanoviště

Kruhoočka se vyskytují prakticky ve všech druzích zalesněných a křovinatých biotopů od pobřežních oblastí přes pralesní porosty až po městské parky, zahrady, sady a druhotné lesy. V otevřených nezalesněných biotopech se většinou nevyskytuje. +more Obývá nadmořské výšky od hladiny moře do 1850 m n. m.

Rozšíření a populace

+morejpg|náhled|Pár_kruhooček'>vlevo Kruhoočko australopacifické se přirozeně vyskytuje v Austrálii, na Novém Zélandu, Vanuatu, Nové Kaledonii a Fidži. Celková velikost populace není známá, nicméně druh je místy hojný a jeho populace se zdá být stabilní. V Austrálii i na Novém Zélandu se jedná o vůbec jednoho z nejběžnějšího ptáků, kterého lze zahlédnout na zahradách a v parcích.

Na Novém Zélandu byl druh poprvé zaznamenán v malých počtech v roce 1832, nicméně podle místního maorského náčelníka z jihu Jižního ostrova tam kruhoočka „byla odjakživa“. Až v roce 1856 byl druh zaznamenán na Novém Zélandu v hojných počtech. +more Předpokládá se, že kruhoočka byla na Nový Zéland zaváta z Austrálie větrnou bouří, které v těchto oblastech směřují ze západu na východ. K roku 1861 se druh rozšířil i na Chathamské ostrovy. Druh se od té doby rozšířil po obou hlavních novozélandských ostrovech i většině dalších přilehlých ostrůvků a stal se jedním z nejrozšířenějších novozélandských ptáků. Nový druh na novozélandské pevnině neunikl místním domorodcům (Maorům), kteří kruhoočka australopacifické začali nazývat tauhou, což v maorštině znamená „cizinec“ nebo „nově příchozí“. Malé hejno kruhooček.

Vztah k lidem

Kruhoočka jsou některými farmáři vítanými druhy na jejich zemědělských farmách, avšak jiní farmáři je zatracují. Kruhoočka jsou jedni z klíčových predátorů obalečů jablečných a vedle toho pojídají i mšice, které ohrožují některé zemědělské plodiny. +more Naproti však tito ptáci s oblibou pojídají ovoce v sadech jako jsou zrající hrozny, meruňky, třešně a jablka.

V Austrálii jsou kruhoočka známé tamním pěstitelům ovoce již od zakládání prvních sadů. Ve 2. +more polovině 19. století byli na sady najímání místní Aboriginci, kteří kruhoočka buďto zastrašovali bitím klacků o petrolejové plechovky nebo střílením. Z jednoho ze sadů existují záznamy o odstřelu až 1200 ptáků za jediný den a o 20 tisícům zastřelených ptáků ročně. I když lze sady chránit pomocí ptačích sítí, které platí na většinu druhů, těla kruhooček jsou velmi malá, takže ptáci dokáží proniknout i tam, kde to jiným ptákům činí potíže.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://www. doc. +moregovt. nz/nature/native-animals/birds/birds-a-z/silvereye-or-wax-eye/]Kruhoočko australopacifické na webu novozélandského Ministerstva památkové péče[/url] * [url=https://nzbirdsonline. org. nz/species/silvereye]Druh v Encyklopedii novozélandského ptactva[/url] * [url=https://www. birdlife. org. au/bird-profile/silvereye]Druh na australském webu Birdlife Australia[/url].

Kategorie:Kruhoočkovití Kategorie:Ptáci Tichého oceánu Kategorie:Ptáci Australasie