Landrecht

Landrecht je historický termín, který odkazuje na zákonní předpis týkající se zemědělského práva a vlastnických práv k půdě. V českých zemích se používal ve středověku a období raného novověku. První zmírnění, které se zachovalo, je Landrecht Mělnického kraje, který byl vydán helvetským kníže Přemyslem Otakarem II. Koncem 13. století bylo vydáno několik dalších oblastních zákoníků, které upravovaly otázky pozemkového vlastnictví, dědičnosti a práv užívání půdy. Příkladem je Landrecht Starého Města pražského z roku 1355. Později byla českými královskými městy vydána vlastní zákonní ustanovení, týkající se vlastnictví půdy a práva občanů města. Jednalo se o tzv. manská práva, která byla upravena v různých oblastech českých zemí. Tyto zákony měly za cíl zabezpečit určité výhody a privilegia vlastníkům půdy a občanům v případě sporu o práva k půdě. Landrecht se stal důležitým zákonodárným opatřením v českých zemích a vypovídá o tehdejších společenských a ekonomických podmínkách. Zásadním pramenným dílem je tzv. Okresní kniha – soubor pravidel a právnických úprav v písemné podobě, který byl předáván z pokolení na pokolení a postupně upravován a doplňován. Landrecht se stal součástí českých právních dějin a představuje významné svědectví o tehdejší společnosti.