Laparoskopie

Laparoskopie (laparo - řec., měkké místo v těle, skopein - řec., pozorovat) je endoskopická operační metoda břišní chirurgie, při které se pomocí endoskopických nástrojů pod kontrolou kamery provádějí operace orgánů břišní dutiny.

Řadí se mezi relativně nové metody diagnostiky a léčby v chirurgii a jiných oborech, přestože je známa již téměř 100 let, i když ne v takové formě, jak funguje dnes. V běžné medicínské praxi se využívá pouze přibližně 20 let.

Mezi nejčastější laparoskopické operace patří cholecystektomie (odstranění žlučníku), hernioplastika (plastika kýly), apendektomie (odstranění apendixu - červovitého přívěsku slepého střeva). S postupným rozvojem endoskopické techniky se rozvíjí i spektrum laparoskopické operativy. +more Dnes se v moderní chirurgii laparoskopicky operují téměř všechny orgány břišní dutiny.

Možnosti použití laparoskopie:

* V chirurgii ** Diagnostická laparoskopie ** cholecystektomie - odstranění žlučníku ** hernioplastika - (hernie, lat. kýla), operace kýly ** apendektomie - odstranění červovitého přívěsku slepého střeva ** fundoplikace žaludku ** ošetření perforovaného žaludečního vředu ** resekce žaludku ** resekce tenkého a tlustého střeva ** resekce jater ** splenektomie - odstranění sleziny

* V gynekologii ** operace při sterilitě ** sterilizace ** laparoskopická myomektomie - odstranění myomu ** laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie - odstranění dělohy ** operace mimoděložního těhotenství

* V urologii ** laparoskopická nefrektomie - (nephros, řec. ledvina), odstranění ledviny ** pyelopastika - plastická úprava ledvinné pánvičky ** prostatektomie - odstranění prostaty ** cystektomie - odstranění močového měchýře

Dějiny

První známé vyšetření břišní dutiny přes „klíčovou dírku" uskutečnil roku 1901 Georg Kelling, sice u psa, ale princip napuštění vzduchu a poté vyšetření dutiny břišní za zrakové kontroly zůstal stejný a dál se už jen zdokonaloval. Techniku nazval coelioskopie (coelion, z lat. +more útroby).

Zanedlouho nastal rozvoj techniky, zdokonalování nástrojů a přístrojů. První vyšetření břišní dutiny u člověka vykonal Dimitrij Ott v r. +more 1901 za použití světla a zrcadla přes malý nářez břišní stěny. Název laparoskopie jako první použil Heinz Christian Jacobaeus v r. 1910, který referoval o vyšetření hrudníku pomocí endoskopické techniky a nazval jej laparotorakoskopie. Dalšími průkopníky byli G. Berci, A. Cushieri, Kurt Semm, M. Classen, M. Demling, N. Soehendr a Buess. První laparoskopickou operaci, a to apendektomii, uskutečnil německý gynekolog Kurt Semm v r. 1982. Ta však nezaznamenala takový úspěch jako laparoskopická cholecystektomie. Práce o ní, kterou napsal Phillipe Murett v r. 1987, vzbudila pozornost odborné veřejnosti a našla své následovníky. O laparoskopické cholecystektomii referoval však již v r. 1985 Erich Mühe.

Zlatý věk laparoskopie v chirurgii nastal v 90. letech, postupně se rozšířila i do dalších oborů jako je gynekologie a urologie. +more Rozšířilo se spektrum a indikace výkonů. V posledních letech se do laparoskopické chirurgie zavádí robotizace, která je na rozdíl od konvenční laparoskopie omezena z ekonomických důvodů.

Laparoskopický postup

1. založení kapnoperitonea - pomocí Veressovy jehly se břišní dutina naplní CO2 do tlaku 8-15 mmHg v závislosti na druhu operace. +more Při zavádění kapnoperitonea je třeba včas rozpoznat možné komplikace, jako je nafouknutí podkožního vaziva nebo napíchnutí střeva.

2. zavedení laparoskopu - nejčastěji v okolí pupku (nad/pod) se zavede trokar a pak laparoskop - speciálně upravená kamera se studeným světlem na bázi optických vláken, se sklonem zorného pole kamery nejčastěji 30°, což umožní operatérovi „vidět za roh"

3. zavedení dalších nástrojů - pod kontrolou kamery se zavedou trokary - speciální vodiče laparoskopických nástrojů z kovu nebo plastu, ve kterých jsou zavedeny laparonástroje (kleště, držáky, disektory. +more).

4. provedení operace

5. vytažení nástrojů a trokarů pod kontrolou kamery, zašití kůže břišní stěny

Výhody

Menší stresová reakce organismu při operaci * Malá operační rána a z toho vyplývající kratší rekonvalescence, pooperační bolesti a lepší kosmetický efekt * Preciznější preparace a následné menší poškození struktur a tkání * Menší ztráta krve * Detailnější pohled * Možnost vizuálně prohlédnout ostatní orgány břišní dutiny * Zůstává možnost přejít ke klasickému řezu v případě komplikací

Nevýhody

Poruchy cirkulace a zvýšené hodnoty CO2 v krvi během operace * Omezené možnosti operování pokročilejších onemocnění - hlavně zánětlivých a nádorových * Nemožnost „osahat" ostatní orgány - vyšetření orgánů pohmatem (střevo, játra, děloha, vaječníky, močový měchýř, pankreas, žaludek) z důvodu prevence nádorového onemocnění * Poranění vzniklá při zavádění kapnoperitonea a trokaru: ** Poškození podkožního vaziva, jeho pohmoždění, popřípadě nekróza ** Poranění nitrobřišních orgánů

Laparoskopické nástroje

Laparoskop - speciálně upravená kamera se studeným světlem na bázi optických vláken, se sklonem zorného pole kamery nejčastěji 30° * Trokar - kovový, plastový (jednorázový) * Kleště * Nůžky * Skalpel

Reference

Související články

Endoskopie

Externí odkazy

Kategorie:Lékařství Kategorie:Chirurgie