Liberum veto

Liberum veto (česky „svoboda zakázat“) byl právní princip, který umožňoval jakémukoliv poslanci v polském sejmu, aby svým nesouhlasným prohlášením zrušil usnesení sejmu. Tento princip vzešel z tradice, že je potřeba udržet naprostou jednotu v usneseních týkajících se všech částí Polsko-litevské unie a zároveň garantovat určitou míru náboženské svobody. Poprvé bylo použito v polovině 17. století a velmi často začalo být zneužíváno v 1. polovině 18. století. Za tímto zneužíváním stáli mnohdy poslanci podplacení sousedními mocnostmi, především Ruskem a Pruskem. Po dobu 30 let vlády Augusta III. (1734-1763), se stalo pouze jednou, aby nebyla legislativní snaha sejmu zablokována tímto právem. To zcela paralyzovalo centrální vládu a Polsko bylo de facto řízeno magnáty a provinčními shromážděními, takže se fakticky rozpadlo. V letech 1764-66 se podařilo přijmout opatření omezující jeho platnost, ale přesto zůstalo symbolem úpadku Rzecypospolitej a jednou z příčin jejího konce. Výslovně bylo zrušeno Ústavou z 3. května 1791, jenže to už bylo pozdě.

Literatura

ROHÁČ, Dalibor. "‘It Is by Unrule That Poland Stands’: Institutions and Political Thought in the Polish-Lithuanian Republic. +more" The Independent Institute 13. 2 (2008): 209-224. [url=http://www. researchgate. net/publication/228274998_%27It_is_by_Unrule_that_Poland_Stands%27_Institutions_and_Political_Thought_in_the_Polish-Lithuanian_Republic/file/e0b49525572420f84b. pdf]Dostupné online[/url].

Kategorie:Latinská slova a fráze Kategorie:Dějiny Polska