Magické oko

Různé typy magického oka Přijimač Lincoln Symphonic - Magické oko 6E5 - USA 1935 Magické oko, správněji elektronový ukazatel ladění, je druh elektronky, který se používal k indikaci velikosti signálu v elektronických přístrojích přibližně od poloviny 30. let do konce 60. let. 20. století. Nahrazovalo tak v té době dražší mechanické ručičkové přístroje, obvykle designově pojatý miliampérmetr, zapojený v anodovém obvodu automatickým vyrovnáváním citlivosti řízené elektronky (typicky poslední mezifrekvenční stupeň superhetu). Magické oko EM11 v přijímači Tesla 623A Máj V principu se jedná o triodu, na jejíž mřížku je přiváděno záporné řídicí napětí. Tato trioda má v anodovém obvodu zapojen odpor hodnoty řádově jednotek megaohmů. Napětí anody se tak v širokém rozsahu mění v závislosti na řídicím napětí mřížky. Součástí prvých konstrukcí magického oka je čelně umístěné miskovité stínítko, které má na vnitřní straně nanesen zeleně svítící luminofor. Žhavená katoda triodového systému je protažena až dovnitř misky stínítka, které je připojeno na plné anodové napětí cca 250V. Elektrony, vylétající z katody a dopadající na luminofor stínítka, jej rozsvěcují. V cestě elektronům však stojí vychylovací elektroda (často i pouhý tenký kolík), spojená s anodou řídicí triody. Pokud je na řídicí mřížce triody malé či žádné ovládací napětí, je trioda plně otevřena a spád napětí na jejím anodovém (zatěžovacím) odporu je vysoký. Anoda, a tudíž i elektroda stojící v cestě elektronů uvnitř stínítka má vůči němu mnohem nižší potenciál, čímž od sebe odklání elektrony. Na rozzářeném stínítku magického oka se tak objeví temná výseč. Se zvyšujícím se záporným napětím na řídicí mřížce triody se tato uzavírá, spád napětí na anodovém zatěžovacím odporu se snižuje a napětí na anodě triody stoupá. Stejně tak stoupá napětí vychylovací elektrody uvnitř stínítka, ta přestává odpuzovat prolétávající elektrony a temná výseč na stínítku se uzavírá.

Prvé americké typy magických ok měly uvnitř stínítka pouze jednu odkláněcí elektrodu a obraz na stínítku oka připomínal nakrojený dort. Evropská magická oka mívala tvar obrazce na stínítku v podobě kříže. +more Dva úzké stíny tvořily drátové nosníky středního kloboučku, který odstiňoval nežádoucí rudou záři žhnoucí katody. Tyto tenké stíny se neměnily. Protažené drátové nosníky anody řídicí triody pak byly oněmi elektrodami, vytvářející dva protilehlé stíny; výseče, zužující a rozšiřující se podle řídicího napětí mřížky triody.

Postupným vývojem došli konstruktéři elektronek k magickému oku s "dvojí citlivostí". Byl to způsob jak zvýšit citlivost magického oka pro malá řídicí napětí a zároveň umožnit indikaci i při vysokých řídicích napětích. +more Dosáhli toho rozdělením anody řídicí triody na dvě různě veliké samostatné části. Větší část anody tvořila systém s vyšší citlivostí, menší část anody pak méně citlivý systém. Každý z těchto systémů má svou řídicí elektrodu (tyčinku) uvnitř stínítka a každá nezávisle vytváří svůj stín. Jak obrazec na stínítku takto konstruovaného magického oka vypadá, je vidět na živém obrázku v připojené galerii; je to typ EM11. Je dobře vidět, jak horní výseč oka je již plně uzavřena, zatímco dolní výseč (systém s nižší citlivostí) se teprve uzavírá.