Mikropropagace rostlin
Author
Albert FloresMikropropagace rostlin je technika umožňující množení rostlin pomocí kultur tkání. Tato metoda umožňuje vytvořit velké množství geneticky identických rostlin za relativně krátkou dobu. Mikropropagace se využívá zejména při šlechtění rostlin, kdy je potřeba rychle množit nové odrůdy s požadovanými vlastnostmi. Proces mikropropagace se skládá z několika kroků. Nejprve je provedeno odběr explantátu, což je malý fragment rostlinné tkáně, například lístků, pupenů nebo kořínků. Tento explantát je následně sterilizován, aby se zabránilo vzniku bakterií a plísní. Poté je explantát umístěn na živném médiu, které obsahuje veškeré nutné živiny a růstové faktory pro rostlinu. V tomto médiu je explantát ponechán několik týdnů a za tímto časovým obdobím je schopný vytvořit nové pletivo a rozrůst se na celou rostlinu. Nakonec jsou rostliny odebrány ze živného média a přesazeny do substrátu, ve kterém budou dále růst a vyvíjet se. Mikropropagace má mnoho výhod oproti tradičnímu šlechtění rostlin. Díky této metodě lze získat mnohem větší počet rostlin za krátkou dobu a zabezpečit tak výrobu většího množství sazenic. Navíc, výsledné rostliny jsou geneticky identické, a tedy mají stejné vlastnosti jako mateřská rostlina. Mikropropagace rostlin se využívá především při rozmnožování okrasných rostlin, ovocných stromů a zeleniny. V praxi se tato technika používá nejen v laboratorních podmínkách, ale i v průmyslové výrobě, například ve velkých školkách.
Mikropropagace rostlin představuje soubor technik in vitro, jejichž cílem je rychlé namnožení (naklonování) rostlinného materiálu. Jedná se o jedny z nejprimitivnějších typů rostlinných explantátů. Nejběžnější techniky jsou:
* kultury vzrostných vrcholů; * kultury stonkových řízků; * rozmnožování přímou organogenezí; * adventivní embryonie.
Při využívání adventivní embryonie vzniká embryo a z něj celá rostlina z jediné buňky. V praxi samozřejmě není nutné používat jedinou buňku, což je metoda zbytečně obtížná a nejistá. +more Díky totipotenci rostlinných buněk lze jako první buňku použít téměř jakoukoukoli část rostlinného těla, s výjimkou např. sítkových elementů floému, které jako jediná živá buňka v rostlinném těle neobsahují genetickou informaci, nebo mrtvého xylému, který ji také neobsahuje. Pro adventivní embryonii a tím pro mikropropagaci rostlin je možné využít dokonce i haploidního samčího gametofytu z pylu, čímž vzniknou haploidní rostliny. Pomocí vhodného mitotického jedu lze později nakrátko zablokovat po mitose cytokinezi, čímž dojde ke diploidizaci. Vzniklá diploidní rostlina má stále tytéž geny, které měl rodičovský mikrogametofyt, nyní ovšem zdvojené. Je tedy absolutním homozygotem, nemá žádné lišící se alely. Tyto homozygoti jsou využívání ve šlechtitelství.