Cesko.wiki Misofonie
Author
Albert FloresMisofonie je neurologický jev, který se vyznačuje negativní reakcí na specifické zvuky. Tato reakce se projevuje extrémními emocionálními a fyziologickými projevy, jako je vztek, úzkost, panika, zvýšený tep, pocení nebo nevolnost. Lidé s misofonií mají nulovou snášenlivost k určitým zvukům, jako jsou chroupání jídla, žvýkání, kyčelní zvuky, škrábání nebo tikání hodin. Misofonie může způsobovat značné omezení a negativní dopad na každodenní život postižených jedinců, protože se snaží vyhýbat situacím, ve kterých jsou vystaveni těmto trigger zvukům. Příčina misofonie zatím není známa, ale existuje předpoklad, že je spojena s nadměrným propojením mezi limbickým systémem a systemem zpracování zvuku v mozku. Pro léčbu misofonie neexistuje žádný specifický lék, ale některé terapeutické přístupy, jako je kognitivně-behaviorální terapie nebo přijímání zvukové terapie, mohou pomoci zvládnout negativní symptomy.
Misofonie (nenávist vůči zvuku nebo také selective sound sensitivity syndrome) je forma snížené zvukové tolerance. Má se za to, že jde o neurologickou poruchu, která se projevuje pouze v případech výskytu specifických zvuků, nehledě na jejich hlasitost. Termín prvně definovali dva neurovědci, manželé Pawel (Polák) a Margaret (Američanka) Jastreboffovi.
Na rozdíl od hyperakuze je misofonie specifická jen pro určité zvuky, které ji mohou vyvolat. Anatomické umístění této fyziologické abnormality se udává v insulárním kortexu, který se podílí například na vnímání a má funkce souvisejícími s emocemi. +more Pacienti mají zesílené spojení mezi sluchovým a limbickým systémem. Soubor:Insular cortex. gif|Insulární kortex Častěji misofonií trpí ženy než muži.
Symptomy
Lidé trpící misofonií jsou nejběžněji podráždění nebo rozzuření kvůli každodenním opakujícím se zvukům z okolí. Nejčastěji se jedná o zvuky vydávané při zpracovávání potravy v ústní dutině, jmenovitě mlaskání, polykání a žvýkání. +more Dále se může jednat o zvuky spojené se stříháním nehtů, čistěním zubů, dýcháním, popotahováním nosu, mluvením, kýcháním, zíváním, chozením, chrápáním, pískáním nebo kašláním. Může se také jednat o vybrané souhlásky nebo stále se opakující zvuky.
Pacienti trpící misofonií často pociťují silný, náhlý vztek, úzkost, frustraci, paniku nebo například znechucení. Intenzivní úzkost a vyhýbavost se může dále vyvíjet, což v některých případech vede k částečné desocializaci. +more V závažnějších případech může dotyčný slovně či fyzicky napadnout osobu, která zvuky vytváří. Někteří lidé mohou cítit nutkání napodobovat zvuky, které slyší.
Příčiny
Příčiny nejsou jasné. První spouštěcí zvuk většinou bývá z úst člena rodiny. První příznaky misofonie se většinou objevují v dětství před pubertou (obvykle věk mezi 9-12).
Léčba
TRT Terapie (Tinnitus Retraining Therapy) - neustálé vystavování specifickým zvukům v pozitivních situacích. * Kognitivní behaviorální terapie * Poradenství s odborníkem, mluvení
Dále může stav zlepšít zdravý životní styl; pravidelné cvičení, dostatek spánku a zvládání stresu.
Prevalence a morbidita
Prevalence misofonie je v současnosti neznámá. Vyskytuje se ale často mezi skupinou osob trpící šelestem v uších (tinnitus). +more Z globálního hlediska se tak jedná o 4-5% z celkové lidské populace. Některé studie uvádějí prevalenci 60% z celkového počtu osob s ušním šelestem, zatímco v roce 2010 to bylo 10%. Vyšší výskyt misofonie je pozorován také u lidí trpících obsedantně-kompulzivní poruchou (OCD), úzkostnými poruchami nebo Tourettovým syndromem.