Množné číslo
Author
Albert FloresMnožné číslo je varianta gramatická kategorie čísla, která označuje skutečnost, že se jedná o více než o jeden kus. Používá se jak u jmen (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno), tak u sloves. V některých jazycích včetně češtiny vedle množného čísla existuje nebo existovalo i dvojné číslo či jeho pozůstatky.
Standardním latinským označením množného čísla je termín plurál, který pochází z latinského plures a znamená více; zkratka je obvykle pl.
Množné číslo se v některých případech používá i k označení jednotlivé osoby, přičemž může zesílit nebo naopak oslabit její význam: vykání nebo onikání je projevem úcty, královský plurál (plural maiestaticus) zdůrazňuje funkci mluvčího, autorský plurál je vykládán jako projev skromnosti, který oslabuje důraz na autora.
V první osobě (my) může být plurál buď exkluzivní (nezahrnuje adresáta sdělení) nebo inkluzivní (zahrnuje jak mluvčího, tak adresáta sdělení). V některých jazycích je exkluzivní a inkluzivní plurál gramaticky odlišen (kluzivita). +more Zvláštním případem inkluzivního plurálu je empatický plurál, který personální transpozicí nahrazuje druhou osobu (mluvčího nezahrnuje fakticky, ale jen jako symbolický projev spoluúčasti).
Gramatická kategorie jména, které má tvary jen v množném čísle, i když označuje jednotlivou věc, se označuje jako pomnožné číslo a takové jméno se označuje jako pomnožné jméno. Větší počet takových věcí je pak vyjádřen použitím souborových číslovek (např. +more dvoje dveře, šestery Vánoce).