Cesko.wiki Monotheletismus
Author
Albert FloresMonotheletismus (z řeckého monos – jediný a thelema – vůle) byla křesťanská hereze, která se objevila ve 7. století. Monotheletismus tvrdil, že Ježíš Kristus měl pouze jedinou vůli, totiž božskou vůli, a že neměl žádnou lidskou vůli. Tato hereze byla prosazována církevní hierarchií pod vedením byzantského císaře Heraklia, který se snažil smířit monotheletismus s monofyzitismem. Hereze se však setkala s řadou odpůrců, zejména mezi západními církevními představiteli. Papež Martin I. ji odsoudil na Lateránském koncilu v roce 649. Odsouzení monotheletismu potvrdil i třetí konstantinopolský koncil v roce 680–681. Na tomto koncilu byly formulovány tzv. ekumenické závěry, které stanovily, že Ježíš Kristus měl jak božskou, tak lidskou vůli. Monotheletismus byl tedy nakonec prohlášen za herezi a byl vyloučen ze společenství církve. I přesto se však hereze udržela v některých částech Byzantské říše až do 8. století. Její dopady na křesťanskou teologii a církev byly významné, protože ukázaly, jak jemné rozdíly v teologických formulacích mohou mít velký vliv na církevní spory a rozkoly.
Debaty o povaze Ježíše Krista vyvolávaly v církvi po staletí obrovské spory Monotheletismus je křesťanská hereze uznávající dvojí přirozenost Ježíše Krista, ale pouze jedinou božskou vůli (theléma) v jeho osobě. Toto učení začali prosazovat v první polovině 7. století císař Herakleios a konstantinopolský patriarcha Sergios s cílem přivést monofyzity z východních provincií byzantské říše mezi ortodoxní věřící. Pro monotheletismus se jim sice podařilo získat východní biskupy, ale proti němu ostře vystoupil významný teolog Maximos Homologetes (Maxim Vyznavač). Ochranu nalezl u papeže Martina I., který nové dogma na lateránské synodě v roce 649 zavrhl a za jediné pravověrné vyhlásil dyotheletické učení o dvojí vůli a dvojí energii v Kristu. Císař Konstans II. nechal poté papeže přivést do Konstantinopole, sesadil ho a poslal do vyhnanství na Chersonnés. Stejný osud potkal Maxima Homologeta.
Dogmatické spory poměry na východě říše ještě více rozjitřily. Císař +more'>Konstantin IV. Pogonatos monotheletismus oficiálně zamítl a zasadil se o to, aby se vyznavači tohoto učení dostali z rozhodnutí šestého ekumenického koncilu, zasedajícího v letech 680-681 v Konstantinopoli, do klatby. Ta stihla antiochijského patriarchu Makaria a také zesnulé církevní představitele, patriarchu Sergia a papeže Honoria. Toto opatření očekávané uklidnění poměrů nepřineslo. Monotheletismus vyznával ještě počátkem 8. století císař arménského původu Filippikos Bardanes. Jeho prvním opatřením bylo zrušení usnesení Třetího konstantinopolského koncilu a prohlášení monotheletismu za jediné ortodoxní učení. Císař našel podporu u vyšších světských i církevních hodnostářů, ale vyvolal prudký odpor papežské kurie, která mu upřela obvyklé pocty. Filippikos byl brzy svržen a nedlouho nato vypukly v Byzanci spory o uctívání obrazů, které posunuly dogmatické spory do jiné roviny.
