Mormoopidovití

Systematika

Skupinu mormoopidovitých poprvé vymezil švýcarský přírodovědec Henri de Saussure roku 1860. Historicky byli považováni za podčeleď listonosovitých (Phyllostomidae), v 70. +more letech 20. století nicméně došlo k osamostatnění.

Současná systematika tyto netopýry považuje za součást nadčeledi vampýrovci (Noctilionoidea), kam se vyjma mormoopidovitých a listonosovitých řadí i furipterovití (Furipteridae), mystacinovití (Mystacinidae), noktilionovití (Noctilionidae), tyropterovití (Thyropteridae) a zřejmě i myzopodovití (Myzopodidae). Vampýrovci jsou rozšířeni převážně na jižní polokouli a jejich původ je pravděpodobně gondwanský, zřejmě africký. +more Nejstarší fosilie mormoopidovitých, pocházející z Floridy, byly datovány do spodního oligocénu.

Čeleď mormoopidovití se dělí na dva rody a 10 až 13 samostatných druhů:

* rod Mormoops Leach, 1821 ** Mormoops blainvillei Leach, 1821 - netopýr Blainvilleův ** † Mormoops magna Silva-Taboada, 1974 ** Mormoops megalophylla (Peters, 1864) - netopýr listonosý * rod Pteronotus Gray, 1838 ** Pteronotus alitonus Pavan, Bobrowiec & Percequillo, 2018 ** Pteronotus davyi Gray, 1838 - netopýr lysý ** Pteronotus gymnonotus Natterer, 1843 ** Pteronotus macleayii (Gray, 1839) - netopýr MacLeayův ** Pteronotus parnellii (Gray, 1843) - netopýr kníratý ** Pteronotus personatus (Wagner, 1843) - netopýr škraboškový ** † Pteronotus pristinus Silva Taboada, 1974 ** Pteronotus quadridens (Gundlach, 1840) - netopýr pyskatý

Některé fylogenetické studie nicméně naznačují, že by tyto dva rody nemusely být sesterské, a celá skupina by tak nebyla monofyletická.

Popis

Ernsta Haeckela Mormoopidovití představují spíše malé netopýry, jejich hmotnost činí 7 až 20 g. +more Od listonosovitých je lze na první pohled odlišit menšíma očima a absencí typického blanitého výrůstku na čenichu („listu“). Z obličeje jim však vždy vyrůstají různé kožovité chlopně nebo hřebeny, nejvýraznější u zástupců rodu Mormoops. Uši jsou středně velké, z vnějšího ucha (resp. tragu) opět vyrůstají výrazné záhyby kůže. Rostrum směřuje více či méně vzhůru. Celkový zubní vzorec činí = 34. Ocas je krátký a vyčnívá z hřbetní plochy poměrně rozměrného uropatagia.

Charakteristickým znakem těchto netopýrů je také přítomnost tuhých chloupků na tlamě, které svým vzhledem mohou připomínat knír. V angličtině se proto mormoopidovití někdy nazývají obecným jménem „kníratí netopýři“ („moustached bats“).

Výskyt a ekologie

Netopýr škraboškový (Pteronotus personatus), Francouzská Guyana Mormoopidovití jsou převážně tropičtí netopýři, vyskytují se od jihozápadu Spojených států amerických a regionu Západní Indie jižně až do Brazílie. +more Jejich domovinou jsou především tropické pralesy, ale vyskytují se i v některých pouštních regionech.

V mnoha tropických oblastech patří mormoopidovití k nejhojnějším netopýrům. Hnízdí v teplých, vlhkých jeskyních, přičemž jejich početné kolonie mohou čítat desítky, či dokonce stovky tisíc jedinců. +more Během večera se netopýři rozptýlí do širokého okolí a pátrají po potravě. Jsou striktně hmyzožraví: některé kolonie jsou schopny za jednu noc ulovit téměř 1,5 tuny hmyzu, a tak má jejich přítomnost velký dopad na místní ekosystémy. Mormoopidovití většinou loví poblíž vodních zdrojů. Jde o rychlé letce, k čemuž jim napomáhají dlouhá, úzká křídla. Svými manévrovacími schopnostmi připomínají netopýrovité (Vespertilionidae) z mírného pásu.

Délka březosti u těchto netopýrů činí asi dva měsíce. Samice rodí jediné mládě, jež obvykle přichází na svět na začátku období dešťů.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Netopýrotvaří