Muchomůrka šiškovitá
Author
Albert FloresMuchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Bertill. 1866) je nehojně se vyskytující houba z čeledi muchomůrkovitých sekce Lepidella. Roste v teplejších oblastech pod listnatými stromy. Dříve (více-méně donedávna) byla považována za jedlou, novější publikace ji uvádějí jako nejedlou a za syrova slabě jedovatou.
Synonyma
Amanita solitaria f. strobiliformis (Paulet ex Vittad. +more) Cetto 1983 * Amanita solitaria var. strobiliformis (Paulet ex Vittad. ) Costantin et L. M. Dufour 1891 * Hypophyllum strobiliforme (Paulet ex Vittad. ) Paulet 1812.
Vzhled
Makroskopický
Klobouk dosahuje 60 - 150 (250) milimetrů, v mládí je téměř kulovitý, v dospělosti vyklenutý, ve stáří plochý až vmáčklý. Zbarvení pokožky je zprvu bílé, později od temene šedohnědavé. +more Povrch kryje velum, které se během růstu rozpadá na větší políčka. Ta jsou zbarvená jako pokožka klobouku nebo sytěji.
Lupeny mají v mládí bílou barvu, u zralých plodnic jsou krémové.
Třeň dosahuje 120 - 200 × 15 - 30 (50) milimetrů, je bílý a směrem dolů se rozšiřuje v nápadnou kořenující hlízu, která bývá usazena hluboko v půdě. V horní části nese shora rýhovaný prsten, spodní část kryjí šedavě hnědnoucí útržky vela.
Dužnina houby je bílá, má vláčnou a hustou konzistenci. Páchne zemitě aromaticky.
Mikroskopický
Výtrusný prach je krémový spóry mají elipsovitý tvar, dosahují 9 - 12 × 6 - 8 μm a jsou amyloidní.
Výskyt
Roste většinou v nížinách, teplých listnatých lesích i mimo les (především v parcích). Objevuje se pod duby, habry, lískami a jinými listnáči, k nimž má mykorhizní vazbu. +more Preferuje světlá místa a půdy s obsahem vápníku. Fruktifikuje od (konce května) června do září (začátku listopadu).
Rozšíření
Muchomůrka šiškovitá roste ve Středomoří a dále v následujících zemích: Česká republika, Slovensko (výčet není kompletní).
K nejstarším publikovaným lokalitám na území současné České republiky patří Chrudimsko, okolí Prahy a Smečna (sbíral Zvára, publ. Velenovský, 1920), Bučovice (sbíral Neuwirth, publ. +more Cejp, 1924), pět lokalit v Bučovicích a okolí uvádí Neuwirth (1931), kromě těchto zmiňuje Veselý ještě Zdiby (Zvára) a Sedlec (Neuwirth) u Prahy (1934).
V rámci chráněných území České republiky byly nálezy muchomůrky šiškovité publikovány mimo jiné z následujících lokalit:
* České středohoří * Český kras (okres Praha-západ) * Kokořínsko * Džbán * Pacova hora, resp. Chýnovská jeskyně (okres Tábor) * V hlubokém (okres Louny) * Velký vrch (okres Louny) * Vyšenské kopce (okres Český Krumlov)
Záměna
V důsledku zbarvení a růstu v teplých oblastech pod listnáči může být zaměněna s dalšími světle zbarvenými druhy podobných stanovišť. Většina z nich je v České republice vzácná, případně se vyskytuje pouze v jižní Evropě:
* muchomůrka vejčitá (Amanita ovoidea) - vzácnější, méně útržků vela (šupiny) na klobouku, vélum po obvodu klobouku * muchomůrka ježatohlavá (Amanita solitaria) - drobnější, šupiny na klobouku zašpičatělé * muchomůrka Vittadiniho (Amanita vittadinii) - třeň u báze neztloustlý a hustě pokrytý odstávajícími šupinami vela * muchomůrka hnědošupinná (Amanita codinae) - středomořský druh, v ČR doposud neobjevena * muchomůrka štíhlá (Amanita gracilior) - středomořský druh, v ČR doposud neobjevena * muchomůrka bedlovitá (Amanita lepiotoides) - středomořský druh, v ČR doposud neobjevena, dužnina na řezu červená * muchomůrka středozemní (Amanita proxima) - středomořský druh, v ČR doposud neobjevena, oranžový kalich * muchomůrka krátkonohá (Amanita curtipes) - středomořský druh, v ČR doposud neobjevena, pomíjivý prsten, výrazný kalich * muchomůrka těžká (Amanita ponderosa) - středomořský druh, v ČR doposud neobjevena, pomíjivý prsten, výrazný kalich
Soubor:2006-10-14 Amanita ovoidea crop. jpg|muchomůrka vejčitá Soubor:Amanita solitaria (Bull. +more ex Fr. ) Fr. (160357). jpg|muchomůrka ježatohlavá Soubor:Мухомор Виттадини (1). jpg|muchomůrka Vittadiniho Soubor:Amanita proxima Dumée (331135). jpg|muchom. středozemní Soubor:Amanita curtipes E. -J. Gilbert (280332). jpg|muchomůrka krátkonohá Soubor:Gurumelo. jpg|muchomůrka těžká.