Mučedník

Mučedník (řecky: μάρτυς, mártys; doslova: svědek) je osoba, která byla umučená nebo zemřela za svojí víru nebo ideu.

Mučedník v křesťanství

Podstata

Mučedník, křesťan, který pro svou víru položil svůj život, je v křesťanství prototypem světce, podle slov Písma: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“ (Jan 15,13). Byl to zpočátku také jediný typ světců, kteří byli uctíváni. +more Teprve později začali být uctíváni i další světci, kteří nezemřeli mučednickou smrtí, především mniši, jejichž život bylo „pomalé utrpení a odříkání z lásky ke Kristu“, čili opět jistý druh mučednictví.

Kromě toho, že dar života je chápán jako největší dar a oběť, je mučednictví pro křesťanskou víru významné i proto, že je to vrcholný akt svědectví víře v Krista, proto se pro mučedníka používá také termín martyr (z řec. μάρτυς martys „svědek“). +more Mučednictví je v křesťanství chápáno v jistém smyslu jako povinnost, neboť se od křesťanů vyžaduje, aby svědectví své víry obětovali vše, a bude-li to třeba, i vlastní život. V tomto smyslu je prvním mučedníkem sám Kristus (Zj 1,5) a každý křesťan, nakolik vydává svědectví Kristu.

Nejčastěji se v křesťanských církvích tento termín používá pro člověka, který položil život pro svou víru v Krista. Většinou se tak stalo po delším či kratším mučení, jehož cílem bylo přimět křesťana vzdát se své víry. +more O mučení těchto svatých často vznikaly legendy a zápisy ze soudních šetření proti nim byly tradovány a literárně rozvíjeny v podobě tzv. „akt“. Známá jsou např. „Akta sv. Perpetuy a Felicity“.

Titul mučedník

Oficiální křesťanská terminologie odlišuje od mučedníka tzv. „vyznavače (víry)“; to jsou ti, kdo pro svou víru sice trpěli, ale nepoložili za ni svůj život, tj. +more pronásledování proti nim nedošlo až tak daleko. Jako titul se uděluje těm světcům, kteří prokazatelně položili svůj život za víru. V katolické církvi je liturgická barva náležející památce mučedníků červená, barva krve. Pokud má nějaký svatý více „titulů“ (např. „panna a mučednice“), na prvním místě stojí vždy aspekt mučednictví.

Mučedník v judaismu

Mučedník neboli kadoš me'une (: קָדוֹשׁ מְעֻנֶּה, doslova „oddělený pro povyk“) je v pojetí judaismu ten, kdo položil život kvůli kiduš ha-Šem (hebrejsky: קִדּוּשׁ הַשֵׁם, „posvěcení [Božího] jména“). Protože ne každý čin Boží jméno posvěcuje a navíc podle halachy má každý žid povinnost chránit svůj život, vypracovali rabíni podrobná pravidla, za nichž je mučednictví povinné a za nichž je sebeobětování zakázáno. +more Povinnost podstoupit mučednictví je stanoveno v případech, kdy je žid pod pohrůžkou smrti nucen k tomu, aby se dopustil avoda zara (hebrejsky: עֲבוֹדָה זָרָה, doslova „služby cizí“ neboli modloslužby), šefichat damim (hebrejsky: שְׁפִיכַת דָּמִים, doslova „prolití krve“ neboli vraždy) a giluj arajot (hebrejsky:גִּילוּי עֲרָיוֹת, „odhalení nahoty“ neboli sexuální nemorálnosti). Toto pravidlo je součástí tzv. sedmi noachidských přikázání a vztahuje se tedy nejen na židy, ale i na všechny zbožné mezi národy světa.

Za určitých okolností má však žid povinnost podstoupit mučednictví nejen kvůli výše zmíněným třem věcem, ale i kvůli dodržení jiných micvot, a to jmenovitě tehdy, kdy nežidovské úřady veřejně stanoví, aby se židé přestali řídit některým z konkrétních židovských náboženských pravidel. Za takových okolností může být totiž i relativně nevýznamný odklon od plnění náboženských povinností považován za chilul ha-Šem (hebrejsky: חִילוּל הַשֵׁם, „znesvěcení [Božího] jména“), což je opak posvěcení Božího jména. +more To ale neplatí v individuálních případech, kdy je někdo k témuž pod pohrůžkou smrti nucen v soukromí, protože v tomto případě má přednost záchrana života. Aby se však předešlo nejasným situacím, kdy má zachování života přednost před mučednictvím, je doporučováno, aby žid z místa, kde hrozí náboženská nebo jiná perzekuce, raději včas uprchl.

Židovští mučedníci v dějinách

O prvních potenciálních židovských mučednících jsou zmínky už v Tanachu. Známý je příběh z knihy Daniel, v níž se píše o tom, jak byli babylónským králem +more'>Nebúkadnesarem povoláni význační říšští činitelé a úředníci na místo, kde nechal postavit zlatou sochu, před kterou měli všichni padnout a poklonit se jí. Mezi činiteli, kteří odmítli vzdát modle poctu i přes pohrůžku, že budou za svou neposlušnost vhozeni zaživa do rozpálené pece, byli tři židé, a sice Šadrak, Méšak a Abed-nego, kteří Nebúkadnesarovi odpověděli: „Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme. “ I když tito muži byli dle knihy Daniel zázračným způsobem zachráněni, pozdější apokryfní knihy 1. a 2. Makabejská již svědčí o skutečných židovských obětech za násilné helénizace, která byla prováděna na území Izraele syrskými Seleukovci, zvláště pak Antiochem IV. Epifanem. Významné svědectví o židovských mučednících té a pozdější doby nacházíme ve spisech Josefa Flavia. Z další židovské literatury je též známý příběh tzv. deseti mučedníků včetně rabiho Akivy, které Římané umučili za neuposlechnutí císařského výnosu, jenž zakazoval studium a vyučování Tóry.

V době tzv. první židovské války vznikl navíc precedens, podle něhož i spáchání hromadné sebevraždy, která je jinak zakázána, může být uznána za mučednictví. +more K tomuto způsobu posvěcení Božího jména došlo v roce 74 n. l. v pevnosti Masada, kdy židovští obránci spáchali hromadnou sebevraždu těsně před dobytím římským vojskem. K podobné mučednické smrti docházelo v židovských sídlech podél Rýna během křižáckých výprav. Zvláštní kategorii mučednictví pak představují oběti holokaustu, neboť těmito oběťmi nebyli jen ti židé, kteří chtěli zachovat svou víru, ale i ti, kdo byli vražděni jen pro svůj židovský původ. Současná židovská teologie a liturgie však i tyto nedobrovolné mučedníky zahrnuje mezi ty, kdo zemřeli, aby posvětili Boží jméno.

Odkazy

Reference

Literatura

P. Kitzler (vyd. +more), Příběhy raně křesťanských mučedníků. Výbor z nejstarší latinské a řecké marytrologické literatury, úvodní studie J. Šubrt, přeložili I. Adámková, P. Dudzik a P. Kitzler, Praha: Vyšehrad, 2009. . * P. Kitzler (vyd. ), Příběhy raně křesťanských mučedníků II. Výbor z latinské a řecké martyrologické literatury 4. a 5. století, úvodní studie J. Šubrt, přeložili I. Adámková, P. Dudzik a P. Kitzler, Praha: Vyšehrad, 2011. .

Související článek

Mučednický komplex

Externí odkazy

ELSNER, J. T. +more / [url=http://digitalna. kniznica. info/s/YfIw8cvbWL]Martyrologium Bohemicum oder die böhmischen Verfolgungsgeschichte vom Jahre 894 bis 1632[/url] - mučedníci v českých dějinách - dostupné v Digitální knihovně UKB * * *.