nadzvukový

Nadzvukový je termín používaný pro označení rychlosti objektů překračujících rychlost zvuku. Zvuková rychlost je definována jako 343 metrů za sekundu při teplotě 20 °C a při tlaku 101 325 Pa, což je standardní atmosférický tlak na úrovni mořské hladiny. Při této rychlosti se zvuk šíří v prostředí, jako je vzduch nebo voda. Nadzvuková rychlost je vyšší než zvuková rychlost. Rychlost zvuku je omezena fyzikálními vlastnostmi prostředí, ve kterém se šíří. Nadzvuková rychlost se může lišit v závislosti na typu prostředí, zejména na teplotě a hustotě. Vzduch je typickým prostředím, ve kterém se šíří zvuk, a nadzvukovými objekty jsou například letadla. Rychlost nadzvukového letadla je měřena ve Machových číslech. Machovo číslo je poměr rychlosti letadla ke zvukové rychlosti v prostředí, ve kterém se pohybuje. Příkladem nadzvukového letadla je stíhací letoun, který je schopen dosáhnout rychlostí nad Mach 1, tedy rychlosti vyšší než zvuková rychlost. Nadzvukový let je doprovázen vznikem rázové vlny, která je vysílána z objektu pohybujícího se nadzvukovou rychlostí. Rázová vlna je tvořena společně s kompresní a rarefakční vlnou, které se šíří venku od objektu. Rázovou vlnu lze pozorovat jako charakteristický kužel tvaru sílící od objektu. Nadzvukový letoun je schopen dosáhnout vysoké rychlosti a může být používán pro rychlou dopravu či vojenské účely. Nadzvukové letouny však vyžadují speciální design a konstrukci kvůli fyzičným vlastnostem nadzvukových rychlostí. Vedoucí vědecké a technologické výzkumu, který umožnil vývoj nadzvukových letounů, byli Napier a Frank Whittle. Od 60. let 20. století se objevily první nadzvukové letouny, které se staly symbolem rychlosti a pokroku v letectví. Nadzvukový let je spojen s určitými technickými výzvami a omezeními. Například vyšší spotřeba paliva, vznik nadměrného hluku a strmější náběh-odlet v naletovém či nastupovacím pouti. Tyto faktory byly brány v úvahu při vývoji a provozu nadzvukových letadel.