Obléhání hradu Sion

Obléhání hradu Sion, jehož zřícenina se nachází zhruba osm kilometrů jihozápadně od Kutné Hory, probíhalo přibližně od 1. května do 6. září 1437. Úspěšné akce se na rozkaz císaře Zikmunda Lucemburského účastnily oddíly české šlechty a českých měst pod velením nejvyššího hofmistra Hynce Ptáčka z Pirkštejna, kterého v posledních dnech před pádem pevnosti posílil uherský kontingent velmože Michala Országha. Poražení obránci patřili k řadě táborských husitů z protizikmundovské opozice, kterým velel majitel fortifikace Jan Roháč z Dubé. Ačkoli některé písemné prameny dokládají, že čtyřměsíční obléhání hradu bylo velkou a obtížnou událostí, archeologický výzkum prokázal, že šlo o tendenční výpověď, podmíněnou politickou situací a obléhací akce byly mnohem skromnějšího charakteru.

Předehra

Část dochovaného zdiva hradu Sion V měsících následujících po bitvě u Lipan začala česká politická scéna pozvolna hledat cestu k dohodě s římskoněmeckým císařem Zikmundem Lucemburským. +more K zásadnímu obratu v tomto směru došlo 5. července 1436 na sjezdu v Jihlavě, kdy byla tzv. Jihlavskými kompaktáty oficiálně uzavřena dohoda mezi husity a basilejským koncilem. Když po této události císař Zikmund potvrdil všechna starší privilegia českého království, byl českými stavy 20. července 1436 přijat za českého panovníka. Z Jihlavy vzápětí odcestoval do Prahy, kde byl přivítán 23. srpna. Éra jeho krátkého kralování, které bylo poznamenáno pokusy o rekatolizaci země a nedodržováním sjednaných smluv, se však stala pro velkou část kališníků zklamáním a záhy se proti němu postavila široká utrakvistická opozice. Ta byla ve svých počátcích zastoupena zejména odporem Hradce Králové v čele s knězem Ambrožem a otevřeným odbojem táborského hejtmana Jana Roháče z Dubé. Někdejší spolubojovník Jana Žižky k tomuto účelu narychlo zesiloval opevnění svého hradu Sion, který patrně v letech 1426-1427 vybudoval v místech nevelkého slovanského hradiště na skalnatém ostrohu nad pravým břehem potoka Vrchlice. Posádku tohoto sídla, které bylo obklopeno 120-180 centimetrů silnou hradbou, tvořilo několik desítek ozbrojenců, které doplnili uprchlíci z Hradce Králové, jehož měšťané uzavřeli dohodu s královskou stranou v březnu roku 1437. Společně s těmito muži pak otevřeně vedl drobnou válku proti zboží v osobním držení krále a zůstával tak výrazným symbolem protizikmundovské opozice. Trpělivost s odporem na Sionu došla českému panovníkovi v únoru 1437, kdy na zemském sněmu nechal k jeho eliminaci svolat zemskou hotovost. Vojsko vytáhlo k hradu koncem dubna a dorazilo zde v prvních květnových dnech krátce poté, co oddíl Jana Roháče přepadl konvoj z Uher a ukořistil králi množství volů a sudů s vínem. Úkolem zastrašit další nespokojence a vyrovnat účty s odbojným pánem, byl pověřen někdejší účastník bitvy u Lipan hofmistr Hynce Ptáček z Pirkštejna, který se už v roce 1435 osvědčil při obléhání hradu Ostromeč.

Počátky odboje Jana Roháče, který byl podle Starých letopisů českých Ptáčkovým strýcem (s tímto údajem se moderní historici neztotožňují), se datovaly již k prvním polipanským událostem. Krátce po bitvě se chopil velení táborské obce a na sklonku roku svolal na Tábor schůzku nespokojenců, která 21. +more prosince 1434 vyvrcholila přijetím společného programu, v němž se účastníci zavazovali hájit čtyři artikuly, vzájemně si pomáhat proti králi Zikmundovi i dalším protivníkům a jednotně vystupovat na zemském sněmu. Před polovinou února následujícího roku pak Jan Roháč se souhlasem Hradiště hory Tábor dobyl rožmberskou Soběslav, kam umístil vlastní vojenskou posádku. Avšak netrvalo dlouho a jeho muži byli nuceni hrad vyklidit, což otřáslo Roháčovým postavením v roli táborského vůdce. K opuštění této pozice a odchodu na Sion (podzim 1435) jej nakonec přiměly dvě neúspěšné akce, z nichž jednou byla kapitulace Ostromeče a druhou pak porážka táborského zásobovacího oddílu v bitvě u Křeče (19. srpna 1435). Podle svědectví ze 60. let 15. století si na místo svého posledního odporu odnášel i jeden svazek zemských desek, kde byly zaznamenány majetkové poměry některých významných zástupců z řad české nobility.

Obléhání

Zprávy současníků

Vojtěch Král z Dobré Vody: starší vyobrazení polohy hradu Sion. +more Vysvětlivky: 1. Pláň, 2. Příkop, 3. Místo, kde byl (snad) zajat Jan Roháč, 4. Branka, 5. Zadní hrad, 6. Skalisko, 7. Chlístovický kostelík. Nahoře pečeť Jana Roháče z Dubé O událostech, které se váží k obléhání hradu Sionu a k okolnostem jeho pádu, hovoří řada dobových zpráv různé výpovědní hodnoty. Nejzevrubněji akci popsal italský humanista a pozdější papež Enea Silvio Piccolomini ve svém díle Historie česká. Díky archeologickému průzkumu hradu prováděnému v šedesátých letech 20. století však bylo prokázáno, že tato výpověď, kterou převzala i starší česká historiografie, je z politických důvodů značně tendenční a jejím záměrem bylo zamlčet neochotu české šlechty bojovat za Zikmundovy zájmy. K dalším literárním pramenům patří soudobá anonymní latinská píseň o Roháčovi Historia de quondam raptore Bohemiae Rohacz nomine (Pověst o jednom lupiči českém, jménem Roháč), některé texty Starých letopisů českých a krátká zmínka v Kronice katolického vojáka Bartoška z Drahonic. Ze zahraničních relací se o pádu Sionu zmiňuje dvorní kronikář a životopisec císaře Zikmunda Eberhard Windecke v kronice.

Pravděpodobný průběh

Reliéf Jana Roháče z Dubé pod hradem Sion Základními písemnými prameny, o které se při popisu bojových operací u Sionu opírali čeští historici v čele s Františkem Palackým, byly Historie česká a latinská píseň o Roháčovi. +more Podle těchto záznamů obléhání trvalo čtyři měsíce a bylo vedeno se značnou intenzitou. Sion byl prý umístěn ve velmi výhodné poloze a opevněn pevnými zdmi, valy a příkopy, což z něj činilo význačnou pevnost. Hynce Ptáček proto údajně nechal na rovině východně od hradu vystavět věže, které převyšovaly opevnění a byla z nich vedena přímá střelba do fortifikace. Ve zteči proti hradbám měl útočníkům navíc bránit hluboký příkop, jejž bylo díky střelbě vedené z okolních zdí prakticky nemožné překročit. Z tohoto důvodu byly ke hradu vybudovány důmyslné podkopy, jejichž využití bylo možné teprve za správných povětrnostních podmínek, které by zaručily útočící pěchotě krytí kouřovou clonou. K příhodným okolnostem došlo 6. září, krátce poté, co k hradu dorazil pomocný uherský kontingent, který k Sionu vyslal netrpělivý císař Zikmund. Útok byl zahájen někdy kolem poledne a překvapil Roháče u oběda. Při střetnutí byla řada obránců zabita a 58 jich padlo do zajetí.

Palackého výkladu se držely prakticky veškeré historické práce sepsané do druhé poloviny 20. století. +more Změnu v jeho závěrech přinesl teprve archeologický průzkum hradu Sion, prováděný pod vedením zaměstnanců Vojenského historického ústavu v Praze v čele s Evou Jánskou v letech 1953 a 1962-65. Vykopávkové práce přinesly poměrně překvapivé závěry, neboť bylo potvrzeno, že v případě Sionu šlo jen o malý hrad, jenž nedisponoval ani vlastním zdrojem vody, tedy že mohl sotva vzdorovat několikaměsíčnímu obléhání. V celém areálu fortifikace, která byla spíš jen soukromým sídlem hejtmana, bylo nalezeno kolem 100 kamenných koulí, což vypovídá o tom, že došlo pouze k několikadennímu ostřelování. Podle místa nálezu se zdá, že střelba výrazně poškodila hradní palác a budovu při východní hradbě. Známky průlomu do hradby, pozůstatky většího obléhacího zařízení nebo podkopy nebyly nikde nalezeny.

Z těchto informací lze usuzovat, že obléhání probíhalo spíš vlažně, neboť nespokojenost se Zikmundem Lucemburským stoupala. Tuto nevoli symbolizoval i postoj části české šlechty, jež se po královské výzvě z 24. +more května odmítala připojit k již probíhajícímu obléhání, protože tento boj považovala za soukromou panovníkovu válku. Oddíly, které přitáhly k Sionu, nebyly nijak početné a převládali v nich kališníci, není tedy vyloučeno, že vojáci byli více oddáni Hynce Ptáčkovi než králi. Moderní čeští historici proto usuzují, že úmyslem pána z Pirkštejna bylo ze soukromých politických důvodů protahovat obléhání do poslední možné chvíle a posádce zřejmě nebránil v zásobování ani v čerpání vody z blízké Vrchlice. Podle jedné domněnky se všeobecně očekávalo, že se nejvyšší hofmistr s odbojným hejtmanem dohodne, k bojovým akcím proto došlo zřejmě až po příchodu Uhrů, vedených mladým, ambiciózním šlechticem Michaelem Országhem z Gutu, kteří vyrazil z Prahy 3. září, neboť Hynce Ptáček nechtěl riskovat otevřenou roztržku s králem. Jeho vojáci měli k dispozici minimálně jeden prak, houfnice a bombardu, samotné ostřelování však netrvalo déle než den nebo dva. Zteč hradeb prý překvapila Jana Roháče u oběda, z čehož lze usuzovat, že on sám s útokem většího rozsahu pravděpodobně nepočítal. Některé písemné prameny pak zevrubněji dokládají, že byl zajat mimo jádro hradu, tedy na valech nebo v předhradí.

Pokud jde o postavení vojska zemské hotovosti, systematický archeologický průzkum blízkého okolí Sionu započatý v roce 2011 identifikoval stopy po obléhacích pracích ve třech polohách. Nejrozlehlejší zemní úpravy byly prováděny severně od husitské fortifikace, kde lze přímo proti hradu rozeznat pozůstatky pravoúhlého objektu po celé délce ohraničeného valem s baštovitými výběžky umístěnými ve všech čtyřech rozích. +more Šlo zřejmě o hlavní ležení vojska, které někteří historičtí badatelé označují jako tzv. stanoviště velitele. Bezprostředně na tento komplex navazuje soustava valů a příkopů s několika skupinami obdélných jam. Dále lze s událostmi z roku 1437, zatím pouze jen hypoteticky, spojit i pozůstatky půlkruhového příkopu, jenž byl vybudován přibližně 400 metrů východně od příkopu předhradí. Stopy po třetím stanovišti lze zaznamenat jižně v protilehlém svahu, nad údolím Vrchlice, v místech, pod nímž se kdysi rozkládal rybník. Není vyloučeno, že jde o pozůstatky většího areálu, kde mohly být umístěny vrhací a další obléhací zbraně. Pokud jde o bojové operace, výzkum potvrzuje, že o hrad byl sveden tvrdý boj, nicméně nelze stanovit jeho časové rozmezí.

Důsledky

Prahou (Česko-moravská kronika, 1868) Krátce po zajištění přeživších obránců Hynce Ptáček o úspěchu informoval krále Zikmunda a nechal dobyté sídlo zapálit. +more Zajatci byli přivedeni do Prahy 8. září, a ještě téhož dne si prý český panovník nechal přivést Jana Roháče na Pražský hrad, aby se poraženému vysmál. Odbojný šlechtic přitom údajně vykřikoval, aby mu raději vypíchli oči, než aby se musel na Zikmunda podívat. Následně byl odveden do mučírny na Staroměstské radnici, kde byl podroben právu útrpnému takovým způsobem, že z něho střeva plula. Druhého dne, v pondělí 9. září 1437, byli Jan Roháč spolu s dalšími obránci Sionu, mezi něž patřili polský šlechtic Vyšek Račinski, kněz Jan Prostředek a puškař řečený Zelený, při veřejné exekuci oběšeni. Na stavbu šibenic tesaři použili dřevo složené na Staroměstském náměstí, které bylo původně určeno pro krovy Týnského chrámu. Poprava se však nekonala na Staroměstském náměstí ale na popravišti u úpatí Vítkova, v oblasti dnešní křižovatky Bulhar. Není vyloučeno, že někteří z popravených neměli se Sionem nic společného.

Za odůvodněním, proč písemné prameny hovoří o těžkém obléhání, stojí patrně sám Hynce Ptáček, ale i další politické důvody. Pán z Pirkštějna musel nějakým způsobem vysvětlit průtahy s dobytím nepříliš obranyschopného hradu, navíc i králi Zikmundovi se pro posílení vlastní reputace hodila vleklá, nákladná akce, namísto lehce získaného vítězství. +more Také Enea Silvio Piccolomini patrně nechtěl přiznat neochotu české šlechty bojovat za Zikmundovy zájmy, proto vytvořil pověst o Sionu jako o nedobytné pevnosti.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://zriceniny.cz/dobyti-hradu-sion/]Informace o dobytí hradu na webu Zriceniny.cz[/url]

Sion Sion Kategorie:Bitvy ve Středočeském kraji Kategorie:Chlístovice Sionu Sion Kategorie:Sionské panství Sion Kategorie:Evropa v roce 1437