Obročí

Technology

12 hours ago

Author

Obročí je geografický pojem, který popisuje kruhové útvary vzniklé intenzivním kácením stromů. Tento jev je typický zejména pro oblasti s rozvinutým hospodářstvím a intenzivním zemědělstvím, kde jsou stromy rutinně odstraňovány z krajin, aby se uvolnilo místo pro lidské aktivity. Tento proces vede k vytvoření kruhových vzorců, které jsou dobře viditelné z ptačí perspektivy. Obročí může být způsobeno různými faktory, jako je těžba dřeva, výstavba budov, vypalování půdy nebo přírodní katastrofy. V některých případech může být obročí úmyslně vytvořeno jako součást zemědělského systému, například při pěstování plodin nebo pastevectví. Obročí má významný dopad na životní prostředí. Kácení stromů ovlivňuje biodiverzitu a ekosystémové služby, které stromy poskytují. Tyto vzorce také mohou vést k erozi půdy a degradaci krajiny. Navíc mohou obročí ovlivnit mikroklima a hydrologický cyklus. V posledních letech se rozvinuly snahy o zajištění udržitelného lesního hospodářství a ochranu přírody. Například vytváření lesních koridorů a ochranných pásů mezi kácenými oblastmi může pomoci minimalizovat negativní dopad obročí. Větší povědomí o tomto fenoménu a jeho důsledcích může také vést k lepší ochraně lesů a k udržitelnějšímu využívání přírodních zdrojů. Celkově je obročí zajímavým jevem, který ukazuje, jak lidská činnost může dramaticky změnit krajinu a přírodu. Je důležité chápat tento jev a hledat řešení, která minimalizují jeho negativní dopad a pomáhají chránit životní prostředí pro budoucí generace.

Obročí čili beneficium, také prebenda, je výraz církevního práva a znamená příjem, spojený s určitou službou (officium), postavením nebo úřadem, případně i toto postavení samo. Obročí může získat jen ten, kdo pro ně má předpoklady a kdo se o ně uchází; držení více obročí neboli mnohoobročnictví církevní kodex zakazuje.

Historie

Obročí vznikla v raném středověku, kdy výnos z pozemkového majetku byl jediný způsob, jak trvale zajistit obživu kněze nebo faráře v naturálním hospodářství. Mohl to být podíl z výnosu majetku biskupství, anebo výnos z odkazu (nadace), spojené s určitou církevní službou. +more Typická nadace pozdního středověku byl oltářník (kněz, který byl povinen pravidelně sloužit mši za duši zemřelého).

O obsazení obročí rozhodoval biskup, případně papež, podobně jako panovník uděloval léna. V pozdním středověku se papeži i biskupovi za udělení obročí často platilo (viz svatokupectví), což bylo předmětem značné kritiky, zejména v reformaci.

S přechodem k peněžnímu hospodářství a po konfiskaci církevního majetku se většinou přešlo na přímé platby, které zajišťoval biskup nebo patron kostela, v Rakousku od josefinských reforem stát, a to z výnosu majetku zrušených klášterů.

Titul prebendář (prebendary) dodnes užívají kněží a kanovníci některých anglických katedrál.