Oratoř (architektura)

Královská oratoř u sv. Víta v Praze Oratoř ( „modlit se“ a , modlitebna) znamená v češtině vyvýšené a oddělené místo k modlitbě v kostele, obvykle se zvláštním vchodem.

Vývoj

V pozdní gotice a v renesanci byly oratoře otevřené, jako například Královská oratoř v katedrále svatého Víta v Praze. V barokní době se často stavěly uzavřené a zasklené dřevěné oratoře na stěně kostela v blízkosti hlavního oltáře, určené buď pro šlechtu nebo pro soukromou pobožnost řeholníků a řeholnic. +more Pokud je chrám v blízkosti zámku, bývá oratoř přístupná přímo z něho.

Někdy se slovo užívá i pro latinské oratorium, které má širší a odlišný význam.

Odkazy

Literatura

Oldřich J. +more Blažíček, Jiří Kropáček: Slovník pojmů z dějin umění, Praha, Odeon, 1991, * Jaroslav Herout: Slabikář návštěvníků památek, Praha, SSPPOP, 1978, str. 188-189.

Související články

Oratoř * Modlitebna * Oratorium (modlitebna)

Externí odkazy

Kategorie:Interiér kostela