Cesko.wiki Případek
Author
Albert FloresPřípadek je morfologická kategorie v češtině, která vyjadřuje vztah mezi slovy věty. Případky jsou rozlišovány na základě skloňování podstatných jmen, zájmen a přídavných jmen. V češtině se rozlišují sedm případů: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál a instrumentál. Každý případ má svou specifickou funkci a vyjadřuje různé vztahy. Například nominativ se používá pro vyjádření podmětu věty, genitiv vyjadřuje vlastnictví, dativ vyjadřuje předmětům adresované, akuzativ vyjadřuje přímý předmět atd. Případy se různě skloňují podle rodu, čísla a skloňovací třídy daného slova. Případy jsou důležitou součástí gramatiky češtiny a ovlivňují tvar a význam slov ve větě.
Případek čili akcident nebo akcidens (z latinského accidere udát se, uskutečnit se) je filozofický pojem, který označuje kontingentní, proměnné, nepodstatné a náhodné vlastnosti jsoucna, které je možné abstrahovat, aniž by došlo ke změně podstaty jsoucna. V dějinách filozofie má tento pojem původ v teorii a pojmosloví Aristotelově a scholastiky, zvláště jejího nejvýznamnějšího představitele, Tomáše Akvinského.
| Tabulka Aristotelových kategorií | |
|---|---|
| podstata (οὐσία úsiá) | podstata (οὐσία úsiá) |
| kvantita (πόσον poson) | případky |
| kvalita (ποῖον poion) | případky |
| vztah (πρὸς τι pros ti) | případky |
| kde? (ποῦ pú) | případky |
| kdy (πότε pote) | případky |
| poloha (κεῖσθαι keisthai) | případky |
| habitus (ἔχειν echein) | případky |
| činnost (ποιεῖν poiein) | případky |
| trpnost (πάσχειν paschein) | případky |
Případky, kterými je jsoucno či předmět nadáno, mají nesamostatné bytí, neexistují samy o sobě, ale jsou pouze na něčem dalším, totiž na podstatě či v podstatě (ens in alio). Zároveň však tyto případky uskutečňují možnosti, v níž je podstata, a proto je od podstaty nelze oddělovat, jejich vzájemný vztah je dialektický.
Tomáš Akvinský rozlišuje dva druhy případků: # případky vnější, které k podstatě přicházejí jakoby zvnější, avšak jsou pro esenci podstaty libovolné. Pro esenci člověka je například zcela nahodilé, je-li blondýn či brunet, Čech či Ir, svobodný či ženatý apod. +more # vlastnosti (lat. propria) jsou ty případky, které vyplývají ze samotné podstaty a v tomto smyslu ukazují na esenci věci; podstata se v těchto vlastnostech projevuje. Mezi vlastnosti člověka lze považovat např. schopnost smát se, společenskost (zóon politikon), sexualita, technické, umělecké a kulturní schopnosti apod.
Toto rozlišení mezi vnějšími případky a vlastnostmi je klíčové pro otázku, jak se v případcích (jevech) ukazuje esence jsoucna (podstata), která nikdy není dána bezprostředně, nýbrž zprostředkovaně v závislosti na případcích. Tato znalost je zkušenostní, avšak procesem poznávání se stává zřejmým, která určení jsou nahodilá a která podstatná (tj. +more vlastnosti).