Paleolit

Datace obvykle udávaná pro střední Evropu

Paleolit se dále dělí na několik období, jejichž datace se ovšem v různých částech světa liší. Pro střední Evropu se obvykle udávají následující hodnoty. +more Protože v rámci paleolitu se zachází se statisíci či dokonce miliony let, nemá smysl je odpočítávat klasicky od přelomu letopočtu. Na mezinárodní úrovni se ustálila zkratka B. P. (z anglického - před současností), která se přidá za údaj o počtu roků, česky se obdobně označí předložkou „před“ před údajem.

Toto jsou nejčastěji uváděná rozpětí, v závorce příklad jiné datace: * nejstarší paleolit: před 2 500 000 - 600 000 (4 - 1 mil. ) let * starý paleolit: před 600 000 - 250 000 (1 - 0,3 mil. +more) let * střední paleolit: před 250 000 - 40 000 (300 000 - 40 000) let * mladý paleolit: před 40 000 - 10 000 let * pozdní paleolit: před 10 000 - 8 000 let (často součást neolitu).

Nejstarší paleolit

Nejstarší paleolit (před 4 až 1 mil. let) je nejstarším a nejméně známým obdobím lidských dějin.

„Předchůdci“ člověka

Dochovalé ostatky samice Australopithecus afarensis, známé jako Lucy Na studiu evoluce člověka se v současnosti podílí velké množství vědních oborů - včetně Fyzické antropologie, geologie, klimatologie, embryologie a genetiky. +more Zabývají se procesem antropogeneze a hominizace zvířecích předků člověka. K dispozici mají kosterní pozůstatky pouze několika jedinců. Někdy je jedinec zastoupen pouze malou částí kostry. Stále jsou nalézány nové kosterní pozůstatky, které mohou pozměnit současnou teorii. I přes neustálý výzkum není ještě fylogeneze člověka v mnoha ohledech vyřešena.

Počátek lidské evoluce je kladen do miocénu (cca 25/5 mil. př. +more n. l. ), kdy došlo k ochlazování klimatu a ve východní Africe začaly mizet lesy. Místo nich se objevovala savana. Koncem miocénu došlo k další změně. Zaledněním polárních oblastí došlo k drastickému poklesu srážek, což lesy omezilo ještě více. Ve východní Africe navíc problémy prohloubila tektonická činnost a vytvoření Velkého afrického příkopu.

Tím se omezoval životní prostor velkých opic, zvaných hominidé. Progresivnější z nich se životu na savanách přizpůsobili, především začali používat k pohybu pouze zadních končetin, což jim umožnilo jednak větší rozhled po nezalesněné krajině a jednak jim chůze umožnila překonávat velké vzdálenosti poměrně rychle.

Nejznámějšími hominidy jsou australopitékové, žijící před 4-2 mil. lety. +more Z nich nejstarším druhem je Australopithecus afarensis (4/3 mil. př. n. l. ). Nejznámějším z nich je samice Lucy, jejíž téměř úplná kostra byla nalezena v etiopském Hadaru roku 1974. Mladší druh Australopithecus robustus není rozhodně předkem člověka. Nadějnější je Australopithecus africanus, jeho nejznámějším představitelem je taungské dítě, jehož pozůstatky byly nalezeny roku 1925 v jihoafrickém Taungu.

Přes všechny nálezy a teorie není dosud jednoznačně prokázáno, který australopithecus je předkem člověka a jestli vůbec nějaký. Badatelé se nicméně přiklánějí k názoru, že již australopitékové chodili vzpřímeně, mnohem více než je schopen současný šimpanz. +more K tomu jim pomáhala i vyklenutá chodidla, podobná těm současným lidským (oproti "plochým" chodidlům lidoopů, vhodným ke šplhání). Naopak mozkovny australopitéků nebyly výrazně větší než šimpanzí.

Nejstarší lidé

Lidské druhy se od zvířecích hominidů odlišují čtyřmi jevy hominisace: * vzpřímenou postavou a chůzí * rozvojem mozku a zvětšováním mozkovny * rozvojem myšlení a mluvidel a vznikem řeči * formováním práceschopné ruky s palcem postaveným proti ostatním prstům.

Keni Nejstarším druhem člověka je člověk zručný (Homo habilis, 2,4 - 1,9 mil. +more př. n. l. ). Jeho nejstarší a nejslavnější nálezy pocházejí z Tanzanie z oblasti Velké příkopové propadliny. Olduvaiská rokle - jedno z míst častých nálezů zde - dala název kultuře, která bývá s industrií člověka zručný spojována - oldovan. Oldovan se váže pouze na oblast okolo zlomové propadliny. Dochovala se kamenná industrie obvykle vyrobená z lávy nebo ze silicitů a křemenů. Typické tvary jsou sekáče, protobifasy, otloukače, drasadla, škrabadla atd. Stejně jako nástroje se člověk zručný naučil snad i užívat oheň.

Před zhruba 1,9 mil. let nahradil člověka zručného člověk vzpřímený (Homo erectus, 1,9 mil. +more př. n. l. - 200 000 př. n. l. ) a s ním se objevuje nová kultura acheuléen (1,5 - 240 000 př. n. l. ). Spolu s člověkem vzpřímeným se rozšiřuje z Afriky do západní a jižní Asie a 1 mil. př. n. l. i do Číny a západní poloviny Evropy. V mimoafrických regionech jsou také odlišně označovány některé varianty člověka vzpřímeného, např. Pithecanthropus erectus na Jávě, Sinanthropus pekinensis v Číně a Homo heidelbergensis v Evropě. V Česku se také nacházejí lokality s nálezy z nejstaršího paleolitu, jedná se o Beroun nebo Čakovice.

V některých zemích se rozeznává i starý paleolit, pokud tomu tak není, tak na nejstarší paleolit navazuje přímo střední paleolit v době před 1 mil. let.

Starý paleolit

Pokračuje acheulská kultura. Nositelem kultury acheuléen je Homo erectus (člověk vzpřímený) a později Homo heidelbergensis (člověk heidelberský), předchůdce neandrtálce. +more Typickým nástrojem se stává pěstní klín. Dále se vyskytují polyedry, drasadla a úplně ke konci začíná levalloiská technika. Ve východní Africe, Číně a jižní Evropě se zároveň s acheuléenem prosadila drobnotvará industrie.

Střední paleolit

Nositeli kultur středního paleolitu byly převážně archaické formy moderního člověka, rozšířené v období před 250 000 lety od Afriky až po severní Čínu. V Evropě jsou řazeny do druhu Homo heidelbergensis, v Africe do druhu Homo rhodesiensis. +more V tropické jihovýchodní Asii přežíval Homo erectus. Před 130 - 250 000 lety se v Evropě z druhu Homo heidelbergensis vyvinul neandrtálec (Homo neanderthalensis), který zde žil až do začátku mladšího paleolitu.

Typickým rysem je rozmach variability industrie. Změnil se i způsob výroby - používají se spíš drobné úštěpy a industrie drobnotvará. +more Prosadila se plně levalloiská technika - nástroje teď byly vyráběny z předem připraveného jádra.

Hlavním zdrojem potravy se stal lov, provázený rybolovem a sběrem. Vzniká umění a pravděpodobně i primitivní forma náboženství - existují náznaky rituálního pohřbívání alespoň některých členů komunit.

V Evropě se nejvýrazněji prosazují kultury moustérien (v Česku nálezy např. v jeskyni Šipka nebo Švédův stůl), dále ve střední Evropě taubachien (nálezy v jeskyni Kůlna a v Předmostí), micoquien (v Česku některé vrstvy v jeskyni Kůlna).

V severní Africe se rozeznává kultura atérien s hroty na širokých úštěpech s typickým řapem, jižněji pak kultura sangoan a v jižní Africe fauersmith. Typickými nástroji pro tyto kultury jsou škrabadla, drasadla, klíny, sekáče, hroty.

Mladý paleolit

Věstonická venuše Mladý paleolit (40 000 - 10 000 př. +more n. l) se začíná rozvíjet v počínajícím interpleniglaciálu poslední doby ledové, kdy jsou domorodé populace středopaleolitických neandertálců vytlačovány lidmi moderní anatomické stavby, zcela už podobnými až shodnými s člověkem dnešním. S nimi je spojen rozvoj čepelové techniky a jí odpovídajících jemnějších typů nástrojů. Ve starší fázi tohoto období, počínající před cca 43 000 lety na Balkáně, se v Evropě šíří tzv. přechodné kultury, které nesou ještě prvky středního paleolitu, ale část už progresivní prvky mladého paleolitu. Patři k nim kultura chatelperronien, szeletien a bohunicien (lokality Stránská skála nebo Ondratice). Plně mladopaleolitické kultury byly: uluzzien, jerzmanowicien a aurignacien. Dominantní způsob úpravy kamenné industrie je tzv. čepelová technika.

Ve střední fázi mladého paleolitu rozlišujeme kultury gravettien, jehož lokální variantou je moravský pavlovien se světoznámými nalezišti Dolní Věstonice, Pavlov, Willendorf a Předmostí u Přerova . O něco mladší je kostěnkovsko-avdějevská kultura, maltsko-bureťská kultura, mezinská kultura a středoevropský a středomořský epigravettien. +more Jeskynní malby jsou typické i pro kulturu solutréen.

Magdalénien s reprezentativními malbami ve španělských (Altamira) a francouzských (Lascaux) jeskyních už patří do pozdní fáze mladého paleolitu. K této kultuře v Česku patří nálezy z lokalit Pekárna, Býčí skála nebo Kůlna. +more Dál rozlišujeme kultury epimagdalénien a hamburgien.

Pozdní paleolit

Krátké závěrečné období paleolitu na přelomu pleistocénu a holocénu, kdy se začínají šířit borobřezové porosty (počátky práce se dřevem naznačuje výskyt hrubotvaté složky kamenné industrie - valounových sekáčů apod. ) Kolísající, stále ještě málo příznivé klima i příroda dovolily obživu jen nevelkému počtu pohyblivých loveckých skupin, zčásti zřejmě navazujících na předchozí domácí osídlení. +more Nejvýraznější kultury pozdního paleolitu jsou natúfien ve východním Středomoří, capsien v severní Africe, azilien na území hlavně Francie, creswellien ve Velké Británii a tišnovien v Česku .

Přehled kultur a industrií

Oldovan * Staropaleolitické industrie bez pěstních klínů ** Clactonien ** Valounové industrie - někdy také Heidelbergien * Staropaleolitické industrie s pěstními klíny ** Abbevillien ** Acheuléen * Středopaleolitické kultury ** Moustérien *** Amudién *** Bohunicien *** Charentien ** Jabrudien ** Taubachien ** Micoquien ** Hummalien ** Tayacien * Mladopaleolitické kultury ** Solutréen ** Aurignacien *** Spitsynská kultura ** Chatelperronien ** Ulluzzien *** Bachokirien ** Gravettien ** Kultury s listovitými hroty *** Jerzmanowicien *** Linconbien *** Ranisien *** Streleckaja-Sungir *** Szeletien **** Bábonyien *** Bohunicien ** Magdalenien ** Gorodtsovien ** Kultury typu Brinzeni *** Lippská kultura ** Kebaran * Pozdněpaleolitické kultury ** Azilien ** Tarnowien - v Česku Tišnovien ** Hamburgien ** Skupina s obloukovitými nožíky ** Skupiny s hroty se stopkou *** Epimagdalénien *** Ahrensburgien *** Brommien *** Swiderien *** Witowien ** Natufién

Odkazy

Reference

Literatura

HRBKOVÁ, Kateřina,

Související články

Moravský paleolit * Evoluce člověka

Externí odkazy

[url=http://neviditelnypes.lidovky.cz/historie-kdy-se-zrodilo-umeni-dk0-/p_kultura.asp?c=A091022_103027_p_kultura_wag]Kdy se zrodilo umění?[/url] * *