Paralaktické měření vzdáleností

Paralaktické měření vzdáleností je jedna z geodetických metod měření vzdáleností.

Princip

Principem paralaktického měření vzdálenosti je řešení štíhlého trojúhelníku. Na jednom koncovém bodě měřené vzdálenosti (B) je umístěna lať o přesně známé délce. +more Na druhém koncovém bodě (P) je přesný (vteřinový) teodolit, kterým se měří vodorovný úhel \gamma.

Vodorovná vzdálenost je pak vypočtena: s= \frac{b}{2} \mbox{cotg} \frac{\gamma}{2}.

Pokud je b=2m, pak s= \mbox{cotg} \frac{\gamma}{2}.

Na podobném principu bývalo založeno i určování délky triangulačních základen.

Základnové latě

V Československu se používaly především základnové latě VEB Carl Zeiss Jena Bala 2m v kombinaci se vteřinovým teodolitem Zeiss Theo 010 a trojpodstavcovou soupravou Zeiss (stativy, trojnožky, terče a optický dostřeďovač). Pro měření v podzemních prostorách bylo možné terče doplnit osvětlovacím zařízením.

Základnové latě vyráběli i ostatní přední výrobci zeměměřických přáístrojů, jako Wild Heerbrugg (Wild GBL) , Kern Aarau (Kern IB - invarbasislatte) a další.

Přesnost

Při standardním měřickém postupu byla přesnost měření závislá na měřené délce. Níže uvedené hodnoty platí pro použití vteřinového teodolitu s přesností ±3cc / 1". +more

Pokud byla měřená vzdálenost rozdělena na kratší úseky a byl použit zvláštní postup měření (kalibrovaná lať, oboustranné terče apod.) byla přesnost měření v milimetrech.

Metoda byla zcela vytlačena po nástupu světelných dálkoměrů.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Geodetické přístroje