Parský mramor

Název

Název pochází z místa těžby kamene - řeckého ostrova Paros, na kterém se ve starověku těžil mramor východně od vesnice Marathi. V antické době se však užívaly názvy řecké, lychnites (od λύχνος,lychnos) nebo latinské, lygdinum - odkazující na kahánky používané pro svícení při těžbě kamene v podzemí.

Horninové vlastnosti a kamenolomy

Na ostrově Paros je více starých lomů, které ale nemohly dodávat materiál pro sochy. Jejich mramor je prostoupen křemennými zrny a to znemožňuje jeho použití na sochařské práce. +more Barva se mění ze světle šedých až do tmavě šedých tónů a při těžbě je patrný živičný zápach.

V přechodových oblastech do sousedních rul jsou v parském mramoru obsaženy slídy a železité minerály. Většina lomů na Parosu se proto přechodovým zónám vyhýbá a otevírají se v místech masivních mramorových ložisek.

Hornina je převážně hrubozrnná, se zrny velikosti dva až tři milimetry, v některých případech až pět milimetrů. Jedná se převážně o vápencový mramor. +more Obyčejný parský mramor jako stavební materiál Významné antické kamenolomy leží mezi Parikií a Agios Minas v údolí, které se táhne směrem k přístavu Naoussa. Hlavní lomy se nacházejí na severním svahu hor, blízko vísky Marathi. Těžilo se zde v podzemí, pomocí šachet, které vedly v mírném sklonu dolů do skalní stěny.

Nyní jsou ložiska mramoru v majetku státu a těží se pouze pro restaurátorské účely.

Geologie

Paros je stejně jako jeho soused Naxos součástí většího souboru Attico-Cycladic, který zahrnuje Attiku, jižní Euboeu a Kyklady. Skládá se z krystalických a metamorfovaných horninÉlisabeth Malamut, Paris, Byzantina Sorbonensia 8, 1988 , strana 65 vytvořených před 40 až 45 miliony let ve středním eocenu v hloubce 40 až 45 km. +more Během oligocenu a formování Alp se tyto horniny spolu s granitickým magmatem zvedly na povrch asi před 25 miliony let. Před 17 miliony let došlo ještě k pronikání granodioritu. Ostrov je proto hlavně granitický, s důležitými vměstky vápence přeměněnými na mramorG. Koukas, Athènes, Toubi's, 2007 , strana 10Regina Mousteraki, Athènes, Adam Editions , strana 15.

Historie těžby mramoru

Těžba mramoru v centrálním masivu ostrova Paros, na severním úbočí hory Marpesso, nedaleko vesnice Marathi, je prokázána od 6. století před Kristem. +more V prvním století před Kristem se těžba mramoru dostala pod římský vliv. Plinius se o tom zmiňuje ve své Naturalis historia a používá termín lychnites. Jedním ze slavných starověkých sochařů, kteří pracovali s parským mramorem byl Praxiteles. Tím je jeho používání ve 4. století doloženo.

Mramor pro sochy

Nymphen-Grotte Sochařský mramor se ve starověku těžil v podzemí, v tak zvaných Nymphen-Grotten. +more Sledováním určité lavice (vrstvy) se získaly hrubé kusy mramoru, zvané lychnites. Toto označení se odkazuje na řecké slovo λύχνος (lampa, světlo), protože krystalová struktura tohoto mramoru způsobuje jeho značnou průsvitnost a tato vlastnost byla u soch velmi ceněna. Nejslavnější sochou z parského mramoru je pravděpodobně Venuše Mélská.

Průsvitnost vedla k použití tohoto mramoru i pro zastřešení známých chrámů, ve kterých dávala do jisté míry přirozené vnitřní světlo.

Mezi nejvýznamnější antické stavby z parského mramoru patří Apollónův chrám v Delfách a sochy na štítu chrámu bohyně plodnosti Afai na Aegině..

Muzeum

Na ostrově se v hlavním městě Parikia nachází malé archeologické muzeum (založené v roce 1960). Zde jsou vystaveny nálezy vykopávek, včetně četných pozůstatků starověkých prací z mramoru.

Související články

Kronika parská

Reference

Literatura

G. Richard Lepsius: Griechische Marmorstudien. 1890 * Monica T. Price: Decorative stone, the complete sourcebook. Thames & Hudson, London 2007,

Externí odkazy

[url=http://142521. w21. +morewedos. ws/domains/keros. cz/index. php. title=Parsk%C3%BD_mramor]Parský mramor[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20170327232813/http://blog. firotour. cz/index. php/paros-romanticka-dovolena-na-mramorovem-ostrove/]Parský mramor na Firotour[/url].

Kategorie:Mramor Kategorie:Ostrovy Řecka Kategorie:Kyklady