Perská kočka

Perská kočka je významné plemeno kočky domácí.

Perské kočky jsou pro některé obrazem ušlechtilého a čistokrevného zvířete, pro druhé ztělesňují zlý sen, zejména kvůli náročné péči o jejich srst. Jisté je, že perské kočky vyvolávají větší množství protichůdných názorů než jiná plemena, ale přesto se jim podařilo prorazit a stát se jedním z nejvíce chovaných plemen.

Historie

Perská kočka patří mezi nejstarší čistokrevná plemena koček vůbec. Do Evropy se rozšířila, podle některých pramenů v roce 1626 a dle jiných již roku 1520, patrně z Íránu, Arménie, Turecka či Iráku, avšak za její vlast je obecně považována Anglie. +more Tyto kočky, které dovezl Nicolas Claude Fabri de Peiresac, byly ale spíše podobné turecké angoře než typické peršance. Současně přivezl Pietro de la Valle další kočky s kulatějšími hlavami a mnohem hustší srstí z Persie. A začalo docházet ke křížení obou plemen, jelikož obě měla dlouhou srst a velmi se k sobě hodila. Peršanka se rychle stala symbolem postavení, moci a bohatství, takže není divu, že si brzo našla cestu na evropské dvory a sídla tehdejší šlechty. Perská kočka s krátkou srstí se nazývá exotická kočka. Je ve všech barevných varietách jako kočka perská. Ve FIFe se tato dvě plemena tj. perská a exotická smí křížit mezi sebou, zatímco jiné světové organizace chovatelů koček (CFA) toto přísně odmítají. Ve vrhu perské a exotické kočky nebo ve vrhu dvou exotických koček se mohou objevit obě dvě plemena. Z chovného páru pouze perských koček se mohou narodit jen perská koťata.

Cílené šlechtění počalo teprve kolem roku 1870 a ze začátku bylo jeho snahou jen uchovat roztomilý panenkovský obličej perské kočky, časem se stalo hlavním cílem vyvíjení nových barevných typů, takže v současnosti můžeme obdivovat více než 60 různých zbarvení peršanek. Na první britské výstavě koček roku 1871 bylo vystaveno velké množství těchto koček a krátce poté byly zveřejněny první standardy plemene. +more Záhy překročily perské kočky Atlantský oceán a dorazily do USA, kde byly roku 1903 vytvořeny americké standardy pro toto plemeno. Ty se od evropských lehce liší. V Evropě dávají chovatelé přednost méně zavalitému typu, zatímco američtí milovníci koček usilují o kompaktnější stavbu a snaží se docílit bohatší srsti. Američané vyšlechtili kočku s extrémně krátkým nosem - tzv. moderní typ. Posuzovatelé - rozhodčí na výstavě velmi pečlivě hodnotí také zdravotní stav kočky, zejména kontrolují jestli nemá kočka příliš úzké nosní dírky a celkově jestli dobře dýchá, bez námahy a chrčení. V Česku se prvně objevily tyto kočky moderního typu až po Sametové revoluci roku 1989, když se výstavy otevřely západním chovatelům. Do té doby v Česku převládaly kočky s nosy podobnými domácím kočkám.

Plemenný standard

Na výstavě koček se udělují body za celkový vzhled, hlavu, stavbu těla, barvu očí, barvu a kvalitu srsti a kondici. Ideální zvíře tak může dostat max. +more 100 bodů. Hlava je kulatá a masivní, sedí na krátké a silné šíji. Malé a kulaté uši jsou nasazeny nízko na hlavě. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva musí ladit s barvou srsti. Profil má mít „stop“, což je krátké. hluboké prohnutí linie mezi čelem a nosem. Dále má mít plné tváře, široké a silné čelisti s dobře vyvinutou bradou. Tělo je velké s krátkými a silnými končetinami. Tlapky jsou velké a kulaté. Ocas je krátký a hustě osrstěný. Srst je dlouhá, hustá, hedvábná a měkká. Je nadýchaná, plná lesku a kolem krku tvoří límec.

Barvy srsti

Plné barvy

Bílá je jedním z nejstarších zbarvení. Koťata se často rodí s jemnou barevnou skvrnou na hlavě, která v dospělosti zmizí. +more Bílé kotě musí mít alespoň jednoho z rodičů bílého. * Černá patří také mezi základní barvy, které se vyskytovaly již u prvních perských koček na počátku chovu. Velmi žádoucí je stejnoměrné probarvení srsti od kořínků po konečky. * V červené barvě je téměř nemožné dosáhnout jednotného odstínu bez žíhání. Je to způsobeno specifickými vlastnostmi genu, který způsobuje červené zbarvení. * V želvovinovém zbarvení se prakticky vyskytují pouze kočky - samice. Jde o stejnoměrné promísení černých a červených chlupů.

Ředěné barvy

vznikají působením ředícího genu. * Působením takzvaného modrého ředění vznikne z černé modrá, z červené krémová. +more * Čokoládové ředění dává vzniknout čokoládové z černé. * Kombinací modrého a čokoládového ředění vznikne zbarvení lilové. * Také v ředěných barvách se mohou vyskytovat želvovinově zbarvené kočky, mluvíme pak o modře želvovinové (modrokrémové), čokoládově želvovinové nebo lilově želvovinové.

Rodičovskému páru v plných barvách se mohou narodit koťata v plných barvách i v barvách ředěných, protože vloha pro ředění se dědí skrytě.

Pokud jsou oba rodiče zbarveni ředěnou barvou, jejich potomci se rodí také pouze v ředěných barvách.

Celkové zbarvení

Jednobarevné * Strakaté - dvoubarevné nebo, v případě želvovinových, trojbarevné (bikoloři, harlekýni a van) * S kresbou (tabby) - mramorované, tygrované, tečkované * S odznaky * Kouřové * Cameo (červené či krémové kouřové) * S tipingem - činčily či stínované - jde geneticky o kresbu, která je „vytlačena“ až na špičku chlupu, přičemž působením inhibitoru je změněná základní podkladová barva z teple pískové na stříbřitou. Obdobou jsou kočky zlaté, u kterých zůstalo původní zbarvení podkladové barvy zachováno.

Barva očí

musí být jednotná, probarvená se stejnou intenzitou a bez zeleného kroužku okolo panenky. Nejrozšířenější je oranžová barva očí, kočky s tipingem jsou zelenooké. +more Modrá barva oka se váže buď s odznaky nebo s bílou barvou či se zbarvením van - jde o strakatou kočku, u níž převládá bílá barva, barevná je jen hlava a ocas. Velmi zřídka se objeví různooká kočka - odd eyed - jedno oko má modré a druhé oranžové.

Péče

Kromě milého „dětského“ výrazu zaujme perská kočka především svou bohatou srstí. Dlouhá léta byla péče o tuto srst strašákem pro případné zájemce o perské koťátko. +more V dnešní době, kdy je mnoho možností získat speciální kvalitní kosmetické přípravky, není péče o srst perské kočky o nic náročnější než péče o srst kočky jiného plemene nebo o srst psí. Pokud je srst udržována v čistotě, necuchá se a neplstnatí. Místo každodenního česání zaprášené srsti je vhodnější kočku občas vykoupat v kvalitním kočičím šamponu a kondicionéru a při sušení dobře rozčesat. Na tuto péči by mělo být koťátko naučené již od chovatele před odchodem do nového domova.

Externí odkazy

[url=http://perska-kocka. miciny. +morecz/]Popis plemene na stránkách miciny. cz[/url] * [url=http://kockapes. cz/plemena/kocka/perska-dlouhosrsta-kocka-persian]Popis plemene na stránkách kockapes. cz[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20151220123955/http://fifeweb. org/wp/breeds/breeds_prf_stn. php]Stránky FIFe[/url].

Kategorie:Plemena koček z Íránu Kategorie:Dlouhosrsté kočky