Prevét
Author
Albert FloresPrevét na německém hradě Posterstein hradu Kašperk Prevét na zřícenině Obertagstein (Švýcarsko)
Prevét (z latinského locus privatus - soukromé místo) je typ středověkého záchodu. Objevuje se na hradech, zámcích i jiných stavbách. +more Jednalo se zpravidla o malé arkýře umístěné na krakorcích, které dotvářejí kolorit celé stavby. Žádný splachovací systém nebyl potřebný, neboť o patřičný odvod výkalů se zpravidla postarala sama gravitace. Tento výraz, respektive jeho počeštěná forma „prevít“, se stal nadávkou a synonymem pro nečestného člověka.
Charakteristika
Obvykle měl podobu výklenku ve zdi nebo malého arkýře. V případě, že budovu obíhal parkán, mohl být prevét umístěný v parkánové zdi. +more S obytnou budovou ho potom spojoval můstek (např. na hradě v Písku). Na některých hradech mohly vzniknout dokonce i specializované záchodové věže (v Čechách např. na Křivoklátě). Nejstarším dochovaným záchodem v Česku je prevét na hradě Přimda.
Pojmenování
Pro často tradovaný český ekvivalent výsernice chybí doklad v dobovém materiálu. Podle archiváře Štěpána Kohouta ze Zemského archivu v Opavě se pojem nevyskytuje v žádném z českých slovníků od poloviny 14. +more do poloviny 20. století, nezachytila jej ani žádná z moderních lexikografických pomůcek, věnovaných staré češtině, ať již tištěných, anebo elektronických. Pro označení sociálního zařízení se uvádějí ve staré češtině následující pojmy: Bartoloměj Klaret z Chlumce, Glossarius (cca 1360) - záchod /priveta/, sráč /cloaca/, potřebnie /latrina/ (první dva výrazy jednotlivě doloženy i dříve); Daniel Adam z Veleslavína, Nomenclator quadrilinguis (1598) - záchod, prevít, sroň; Václav Jan Rosa, Thesaurus linguae Bohemicae (1680) - záchod, trativod, sráč, srovod /prevít/; Jan Václav Pohl, Slovník řeči české (1783) - záchod, serna /Abtritt/. Zřejmě tak jde o neologismus z přelomu 20. a 21. století.