Cesko.wiki Problém mysli a těla
Author
Albert Floresšišinky. Problém mysli a těla, problém těla a duše (anglicky mind-body problem) nebo také problém psychofyzikálního dualismu označuje ve filosofii a v neurovědě otázku vztahu mentálních vztahů naší psychologie (vědomí, myšlenky - qualia) a fyzického světa (hmotného mozku a jeho algoritmů).
Někteří filosofové říkají, že vůbec otázka interakce těchto „dvou světů“ je položena již od Aristotelových úvah špatně, filosofové s opačným názorem se řadí buďto mezi tzv. monisty (Zde řadíme směry jako je fyzikalismus, neutrální monismus a idealismus) či mezi dualisty (např. +more kartesiánští dualisté, typický postoj pro náboženství).
Historické pozadí
Buddha
Gautama Buddha (asi 480-400 př. n. +more l. ), zakladatel buddhismu, popsal problém duše a těla jako dva trsy rákosí stojící proti sobě. Buddha na tomto obrazu učil, že svět sestává z hmoty a mysli, dvou světů, které, ač samostatné, tvoří realitu společně a jsou jeden na druhém závislý.
Antika
Podle Platóna (429-347 př. Kr. +more) je fyzický svět (svět forem) jen jakýmsi odrazem světa mysli (idejí), a jsou to právě ony abstraktní kvality světa idejí, zprostředkované duší, které považuje za opravdovou realitu.
Náznaky problému duše a těla můžeme ale pozorovat i u Aristotela (384-322 př. Kr. +more), podle něhož je mysl a tělo spřažené ve stejném smyslu, jako je tvar tělesa a těleso samotné. Ve spisu O duši (De anima) proto píše, že není nutné se ptát, jestli je duše a tělo jedno, stejně jako nedává smysl se ptát, zdali je vosk a jeho tvar jedno.
Karteziánská filosofie
René Descartes (1596-1650) se vyslovil pro model, v němž svět sestává ze zřetelně odděleného fyzického a duchovního světa, tělo je pak pouze prostředkem, skrze něž může mysl působit v reálném světě. Pro Descarta a jeho následovníky (tzv. +more karteziány- např. Malebranche, Spinoza) jsou zároveň prožitky hmotného světa iluzí a skutečná realita tkví ve světě metafyzické mysli.
Moderní filosofie
V moderní filosofii se začaly pohledy na mysl a tělo rozrůzňovat. Někteří agnostici, jakým byl Huxley (a dnešních fyzikalistů) je mysl pouhým epifenoménem mozku a jeho pochodů, například Karl Popper zastával v pravdě opačný názor: V jeho modelu existují tři světy, svět duše, myšlenek a hmotného, svět myšlenek interaguje se zbylými a světy, přičemž zastává roli média. +moreKarl Raimund Popper (1999). "Notes of a realist on the body-mind problem". [url=https://books. google. com/books. id=Pa3cZYwdq28C&pg=PA269&lpg=PA29]All Life is Problem Solving[/url] (A lecture given in Mannheim, 8 May 1972 ed. ). Psychology Press. pp. 29 ff. . The body-mind relationship. includes the problem of man's position in the physical world. 'World 1'. The world of conscious human processes I shall call 'World 2', and the world of the objective creations of the human mind I shall call 'World 3'.
Podle Johna Searleho je problém mysli a těla falešná dichotomie - není zde žádný "konflikt" hmotného s nehmotným, stejně jako neexistuje konflikt mezi makroekonomikou a mikroekonomikou. Podle Searleho bychom měli být opatrní s tvrzeními, podle nichž mysl jasně specifikujeme jako samostatnou entitu a nevylučuje, že ve vzniku vědomí mohou hrát roli například konkrétní fyzikálně-chemické vlastnosti lidského mozku, tedy věci, které lze pečlivě analyzovat empirickými metodami.
Zcela odlišný postoj zaujal například logik Alfred Whitehead, obhajoval sofistikovanou formu panpsychismu nazvanou Davidem Rayem Griffinem jako panexperientalismus. +more.