Protorenesance

Kostel San Miniato al Monte (Florencie) hlavice Protorenesance (někdy též předrenesancece, či protorenaissance) je označení pro umělecký směr v architektuře, malířství a sochařství 11. a 12. století.

Území, kde se protorenesance vyskytuje, je především Toskánsko a v menším měřítku také Provence a Střední Itálie. Výraz protorenesance pochází od basilejského kunsthistorika Jacoba Burckhardta (1818-1897).

Typickým znakem protorenesance je v románské době příklon k antickým vzorům, v této intenzitě jinde neobvyklý. To se projevuje mj. +more v prostorovém vnímání či mramorovém obložení (Inkrustaci) budov, které jsou nápodobou římských vzorů.

Tyto ideje se staly hlavním uměleckým proudem teprve o 400 let později v renesanci. Byly to např. +more protorenesanční stavby ve Florencii, které inspirovaly Filippa Brunelleschiho - jednoho z „otců“ renesance - k novým nápadům.

Umělecké formy protorenesance měly také značný politický význam. Jejich užitím byla například ve Florencii vyjádřena zřetelná opozice k císařství. +more Florencie bylo guelfské město stojící na straně papeže proti císaři, což se projevovalo i v architektuře. Císař byl Němec a jeho architektura byla v románském stylu. A Florencie se v té době, tedy v 11. a 12. století, svou „předrenesancí“ postavila proti říšské architektuře německého císaře, přičemž se inspirovala v období italské antiky, tedy uměleckými formami vlastních dějin.

Známými příklady ve Florencii jsou kostel San Miniato al Monte (po roce 1013), Baptisterium San Giovanni (vysvěceno 1059) a kostel Santi Apostoli (první svěcení v roce 1075) a v Pise souboru budov katedrály (po roce 1063), včetně slavné Šikmé věže v Pise, Campanile, a v Lukce Sant'Alessandro Maggiore (poprvé vysvěceného v roce 893), přičemž zmíněné budovy patří mezi románské.

Reference

Literatura

Walter Paatz: Die Hauptströmungen in der florentiner Baukunst des frühen und hohen Mittelhalters und ihr geschichtlicher Hintergrund. In: Mitteilungen des Kunsthistorischen Institutes in Florenz 1940, VI, S. +more 33-72. * Walter W. Horn: Romanesque Churches in Florence. In: Art Bullettin. 1943, XXV, S. 112-131. * Gabriele Morolli: La facciata romanica. In: La Badia Fiesolana. Florencie 1976, S. 32-56. * Romano Silva: La chiesa di Sant’Alessandro tra archeologia e ricerca documentaria. In: Max Seidel, Romano Silva (a cura di): Lucca città d’arte e i suoi archivi. Opere d’arte e testimonianze documentarie dal Medioevo al Novecento. Kunsthistorisches Institut in Florenz, Venedig 2001, S. 59-96. * Friedrich Rupp: Inkrustationstil der romanischen Baukunst zu Florenz. Straßburg 1912, S. 114-149.

Kategorie:Středověké umění Kategorie:Umělecké směry Kategorie:Renesance Kategorie:Architektura Kategorie:Renesanční architektura