Racek jižní

Racek jižní (Larus dominicanus) je velkým druhem racka, který je široce rozšířen v pobřežních oblastech jižní polokoule, zejména v jižní Africe, jižní Americe, Austrálii, na Novém Zélandu a na antarktických a subantarktických ostrovech. Jedná se o sociální druh s velmi širokým záběrem jídelníčku; živí se nejrůznějšími mořskými tvory od ryb přes měkkýše po ostnokožce, požírá i mršiny, menší savce nebo zbytky lidských jídel.

Systematika

Druh formálně popsal německý zoolog Martin Lichtenstein v roce 1823. Řadí se do početného rodu Larus. +more U racka jižního se rozeznává hned 5 poddruhů s tímto rozšířením: * L. d. vetula Bruch, 1855 - západní a jižní Afrika; * L. d. melisandae Jiguet, 2002 - jižní Madagaskar; * L. d. judithae Jiguet, 2002 - subantarktické ostrovy Indického oceánu; * L. d. dominicanus Lichtenstein, MHC, 1823 - Střední Amerika, Falklandy, Jižní Georgie, Austrálie a Nový Zéland; * L. d. austrinus Fleming, JH, 1924 - pobřeží Antarktidy a okolní ostrovy. Druhové jméno dominicanus odkazuje na řád Dominikánů, kteří se oblékají do šatu černých a bílých barev, stejně jako racek jižní. V maoršitě je druh znám jako karoro.

Výskyt

Racek jižní hnízdí na celé jižní polokouli - Nový Zéland, Jižní Amerika, jižní Afrika, Madagaskar, Antarktida (Antarktický poloostrov a přilehlé ostrovy). V roce 1958 se rozšířil do Austrálie, kde je nyní početný. +more Po vyhnízdění se rozptyluje k severu, přičemž zaletuje až na severní polokouli. V posledních letech se tímto směrem výrazně rozšířil, od roku 1989 hnízdí malá kolonie ve Spojených státech (Louisiana), v letech 1997-1999 hnízdil ve smíšeném páru s rackem středomořským v Mauretánii.

Popis

Dospělec se dvěma mláďaty (Nový Zéland) Tento statný druh racka dosahuje délky těla asi 60 cm. +more Samice váží kolem 850 g, samec kolem 1050 g. Racek jižní prochází od narození po dospělost poměrně komplexní proměnou opeření. Dospělí ptáci mají bílou hlavu, tělo a ocas, černošedý hřbet a křídla s bílou skvrnou nedaleko špičky krajní letky a s bílou linkou podél odtokové hrany křídel. Při složení křídla to spíše vypadá, jako by křídlo bylo černobíle pruhováno. Zobák dospělce je žlutý s červenou skvrnou u špičky, nohy zelenavě žluté, duhovky bledě žluté. Letní šat se od zimního liší čistě bílou hlavou (v zimě má někdy jemné černé proužkování) a sytě žlutým zobákem (v zimě je bledší). Nedospělý jedinec (Tasmánie) Mladí racci jižní v 1. roce života jsou hnědí s bílými okraji peří, což vypadá, jako by opeření bylo hnědobíle strakaté. Zobák a duhovky jsou hnědé, nohy narůžověle hnědé. Ve 2. roce se hlava, krk spodina barví do bíla, stále však s hnědým flekováním. Zobák a nohy jsou bledě žluté či bledě zelené. Ve 3. roce života jsou hlava a spodina bílé, již bez hnědého flekování, na krku se však hnědá stále objevuje. 4. rokem racek nabírá vzezření dospělce.

Biologie

Jedná se o společenského ptáka, který se krmí i hřaduje v hejnech a hnízdí v koloniích. V době hnízdění je silně teritoriální a na veškeré vetřelce poblíž hnízda agresivně útočí. +more Může agresivně nalétávat i na člověka, avšak na rozdíl od některých druhů chaluh nebo rybáků nedochází k fyzickému kontaktu. V době hnízdění se mladší, nehnízdící jedinci shlukují do skupin poblíž hnízdní kolonie. K hlasovým projevům racka patří dlouhé u u ía a a a a a nebo kalú kalú kalú kló kló kló kló kló.

Potrava

vlevo Jídelníček racka jižního se vyznačuje širokou různorodostí potravy. +more Pojídá měkkýše, ryby, ostnokožce, červy, členovce, plazy, obojživelníky, krill, jiné ptáky a jejich vejce i menší savce nebo termity. S oblibou též pojídá lidské produkty, vedle zbytků ryb a jiných živočichů vyhozených z rybářských lodí se jedná i o nejrůznější zbytky potravy ze skládek odpadu. Nepohrdne ani mršinami a příležitostně může krást jídlo jiným druhým ptákům nebo jiným rackům jižním.

Od 70. let 20. +more století dochází u argentinského poloostrova Valdés ke stále častějším útokům racků jižních na velryby jižní. Tito velcí kytovci se potřebují poměrně často nadechovat a jakmile se objeví na hladině, racci jižní na ně dosednou a začnou jim ze hřbetů a hlavy vyklovávat podkožní tuk a kůži. Zdá se, že takové chování má dokonce na svědomí smrt stovek mláďata velryb jižních. Podrobněji viz kapitola Útoky racků jižních v článku velryba jižní.

Hnízdění

Dospělec na hnízdě (Nový Zéland) Hnízdí v široké škále převážně pobřežních habitatů. +more V oblibě má hlavně skalnaté ostrovy, lávová pole a pláže. K zahnízdění typicky dochází od října do března. K nejranějším zahnízděním sezóny typicky dochází v jižní Africe. Občas hnízdí i dále ve vnitrozemí, na Novém Zélandu až u alpinských jezer ve 1500 m n. m. V Patagonii racek jižní hnízdí poblíž sladkovodního jezera Nahuel Huapi, kde mu k zajištění potravy dobře slouží místní skládka odpadu.

Racek jižní hnízdí v koloniích do 2000 párů. Hnízdo v podobě vysoké hromádky ze suchých trav a chrastí staví hlavě samec. +more Průměr hnízda je kolem 20 cm, uprostřed se nachází malá kotlinka na snůšku. Samice klade 1-5, nejčastěji 2-3 vejce o rozměru kolem 69×47 mm a váze 80 g. Vejce mají šedozelenou barvu s hnědými skvrnami, k jejich kladení dochází ve dvoudenních intervalech. Oba partneři inkubují po dobu kolem 27 dní, po narození ptáčat je zahřívají po další 2-3 dny. Ptáčata opouští hnízdo ve věku kolem 50 dní, nadále však zůstávají v blízkosti rodičů, kteří je přikrmují ještě po několik měsíců. K prvnímu zahnízdění dochází typicky ve věku 4 let. Běžně se dožívá 14 let, může se dožít nejméně 31 let.

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody vyhodnocuje racka jižního jako málo dotčený druh. Jeho celková populace se odhaduje na 3,3-4,3 milionu jedinců. +more Globální populace má stoupající trend, i když místní populační trendy často známy vůbec nejsou. K ohrožením druhu patří potenciální ropné skvrny a různé nemoci jako ptačí cholera a botulismus. Vzhledem ke stoupavému populačnímu trendu druhu však tyto faktory nemají na globální populaci zásadní vliv.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Rackovití Kategorie:Ptáci Afriky Kategorie:Ptáci Jižní Ameriky Kategorie:Ptáci Australasie