Cesko.wiki Radiátor
Author
Albert FloresRadiátor je zařízení, které slouží k tepelnému vytápění prostoru. Je to jedno z nejčastěji používaných zařízení pro vytápění budov, zejména domů a bytů. Radiátory fungují na principu tepelného výměníku mezi ohřívanou vodou a okolním vzduchem. Voda s vyšší teplotou prochází radiátorem a tím předává svou tepelnou energii do okolního prostředí. Především v poslední době se stále více používají moderní radiátory s regulací teploty a ovládáním pomocí termostatu. Tyto radiátory poskytují uživatelům možnost přesného nastavení teploty v jednotlivých místnostech. Radiátory se vyrábějí v různých velikostech a tvarech, přičemž nejběžnější je tvar panelového radiátoru. Radiátory se většinou instalují pod okna, což umožňuje rovnoměrné ohřívání místnosti. Pro správnou funkci radiátoru je nutné zajistit dostatečnou cirkulaci teplé vody v topném systému.
Žebrový hliníkový radiátor ústředního vytápění Radiátor (lat. zářič, správně nazýván otopné těleso) je v tepelné technice výměník s velkým povrchem, kterým se ohřívá vzduch v místnosti. V závislosti na uspořádání a na provozní teplotě se větší či menší část tepla předává také sáláním (radiací), tj. infračerveným zářením, které ohřívá přímo stěny a předměty v místnosti.
.jpg|náhled|upright=1.0){kind=link}
.jpg)
Radiátor ústředního vytápění
V systémech ústředního a etážového vytápění je radiátor tepelný výměník, kterým proudí teplá voda (ve starších stavbách také vodní pára) z kotle. Žebrové radiátory jsou sešroubovány z litinových, hliníkových nebo ocelových žeber, která svým tvarem podporují proudění okolního vzduchu. +more Žebrové radiátory mají velkou životnost, zabírají však hodně místa a obsahují velké množství vody, takže se pomalu rozehřívají. Proto se dnes často používají ploché deskové radiátory svařené z profilovaných ocelových nebo hliníkových plechů.
Teplá voda vstupuje do radiátoru trubkou na jeho horním okraji, a když se ochladila, odtéká trubkou na dolním okraji zpět do kotle. Vstup do radiátoru bývá opatřen kohoutem, případně termostatovým ventilem, který reguluje průtok vody. +more Na nejvyšším místě každé topné větve bývá umístěn také odvzdušňovací ventil, kterým se z radiátoru vypouští vzduch. Elektrický olejový radiátor.
Elektrický radiátor
Elektrický radiátor je obvykle přenosné přímotopné elektrické zařízení, složené z ocelových žeber a naplněné olejem. Olej se ohřívá elektrickou odporovou spirálou a jeho teplotu lze obvykle regulovat vestavěným termostatem. +more Díky olejové náplni má povrch radiátoru příjemnou teplotu, účinnost vytápění se někdy zvyšuje vestavěným ventilátorem. Příkon typického radiátoru je kolem 2-3 kW.
Účinnost
Tepelná účinnost radiátoru závisí předně na jeho povrchu a tvaru. Pro dosažení co největšího povrchu je často tvořen svislými žebry s podélnými průduchy, což podporuje přirozenou cirkulaci vzduchu. +more Žebrový radiátor však zabírá dost místa, proto se dnes často používají ploché radiátory z ocelového plechu.
Účinnost výměny tepla závisí také na umístění radiátoru. Pevně zabudované radiátory se umísťují dole na stěnu, blízko podlahy, a nejčastěji pod okny, aby se zajistila cirkulace vzduchu v místnosti. +more Chladný vzduch od okna se radiátorem ohřívá a stoupá ke stropu. Je také důležité, aby cirkulaci nic nebránilo - například záclony nebo předměty položené na radiátor.
Poznámka: Tuto tepelnou účinnost je nutno odlišovat od účinnosti ve fyzikálním slova smyslu, o které hovoříme u přeměn forem energie. Tepelnou účinnost je třeba chápat jako míru využití instalovaného výkonu topidla, jím zastavěného prostoru a pod. +more, tedy vposledu ekonomicky. Forma energie se zde nemění a do místnosti přejde takřka všechno teplo odebrané z teplonosného média.
Poznámka
Z fyzikálního hlediska funguje radiátor, nazíráno z druhé strany, jako chladič, proto se tímto slovem mohou označovat také chladiče kapalin nebo např. elektronických součástek. +more Jejich konstrukce je obdobná, avšak slouží k jinému účelu - odvedení nadbytečného tepla z nějakého procesu. Za příhodných podmínek lze obě funkce sloučit a využívat tzv. odpadní teplo k vytápění. Běžným případem je vytápění dopravních prostředků chladicí vodou motoru.